Musím se učit mnohem déle než ostatní

Každý máme své tempo. Důležitý je stav na konci zkouškového, nikoliv v jeho půlce. Taky jsme měli borce, co dali 2 zkoušky v předtermínu, 2 první týden a do druhého jim zbyla jedna jediná, Naštěstí se pak zdekovali domů a nás méně obdařené neznervózňovali svojí přítomností na koleji. Ano, znervózňuje to. Ale co je to proti tomu, když to člověk nedá na poprvé nebo nedejbože na podruhý...

Já si myslím, že se takhle nemůžete poměřovat. Všimla sis, jak se stalo módou, vyprávět, jaký byl lotr ten vyprávějící, jak s ním měli kantoři problémy, dvojky z mravů, jak se neučili a jak a obecenstvo tleská a vzdychá obdivem. Šprt je označení pro někoho, kdo má ve škole dobré známky a snaží se o základy ke vzdělání a úspěšnému životu. A tak děcka vzdychají, jak se bojí, protože se vůbec neučily a pak ze zkoušky odejdou z úspěchem. Jen naprosto zbytečně člověku rozhodí sebevědomí, že on se učí a prd umí. Nevěř! není tomu tak. Počkej, až budeš v práci, kolikrát uslyšíš: "Chce se ti? Mi vůbec!" Budeš si připadat jako pracující blbec. Neněř! Nevěř! Nevěř! Jako by se lidé styděli za pracovitost , snahu obstát, naučit se, obstát. Snahu a pracovitost korunovat úspěchem.

Jen se předem nepodceňujte. Pak z toho budete nervózní a nesoustředěná. Může to být koncentrací v okamžiku, kdy si to máte vštípit do hlavy. Možná si poznatky nepropojujete, učíte se bezmyšlenkovitě. Nebo v tom vidíte až moc vědu a z těch obav je zas nervozita, která učení neprospívá.

Chce to si najít svůj způsob. Než jen čtení a podtrhávání, tak si raději dělat výpisky vlastní rukou. Co jde, zakreslit si. Třeba nějaká schémata k pochopení souvislostí. U přepisování taháků se člověk nejvíc naučil. Někdy je dobré někomu látku vysvětlovat, učit se ve dvou. Kdo má problém s pamětí, ten holt musí víc opakovat.