Jsem ted trochu v pasti, mam pomáhat doučovat děti u kterých si ovšem myslím i po konzultaci s jejich i jinou učitelkou, že dosáhly svého maxima... Nemužu přeci dělat ukoly za ně aby bylo vidět, že něco dělame! ale zase je nemužu nechat uplně bez pomoci... Prosím jen komenty, které s tím souvisí... Jak se řeší tato otázka aktuálně ve školách díky inkluzi?
1x
To, co vidíte, nikdy není maximum. Vždycky je možný pokrok. Ano, bude pomalý, sotva znatelný, ale bude tam. Také nezapomeňte, že vzděláváte - tvoříte člověka, pomáháte i v jiných věcech; rozvoj osobnosti je dokonce důležitější než učivo. Někdy dětem daleko více pomáhá to, že je mu někdo oporou, že ho někdo vede, že mu pomůže, dodá sebevědomí, než výuka samotná. Možná jim nedáte moc do školy, ale můžete jim pořád dát strašně moc do života.
Pokud si za doučování berete peníze, tak je dobré zadavatele zakázky informovat, že Vaše působení vidíte v dané rovině jako zbytečné. Je to vůči němu fér.
Ale jinak jste dospěla k bodu, od kterého, půjdete-li cestou dolů a ne nahoru, je cesta k vyhoření. Tady začíná pocit zmaru, nemožnosti cokoliv ovlivnit a vnímání zbytečnosti vlastní práce. Nedejte se!
0x
Pokud děti dosáhly svého intelektuálního maxima, tak bych s nimi opakovala.
Opakování je jak známo "matka moudrosti."
Jinak bych to řešila s vedením školy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.