Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
prosím o pomoc. Je mi 23 let, maturitu mám již úspěšně za sebou, ale přesto jsem znovu nastoupila na střední školu, protože mě baví fotografování. Jenže jsem si nesedla se spolužáky (problémy spolu nemáme, ale šestiletý věkový rozdíl je znát) a zjišťuji, že ani to, co probíráme, není to, co jsem od té školy očekávala. Ještě před přijímacími zkouškami mi mamka říkala ,,O nic nejde, když skončíš, tak skončíš." Jenže půl roku na distanční výuce a probírané učivo (starý analogový fotoaparát místo moderního digitálu a s ním spojené problémy - trpím dětskou mozkovou obrnou a se spousty věcmi mi musí pomáhat učitel, což ve mně vyvolává další špatné pocity vůči spolužákům - cítím se neschopná a učivo mě absolutně nenaplňuje. Učitel o mé situaci ví a sám mi říkal, že ,,propadnout mě nenechá", ale ve mě se ztratilo jakékoliv nadšení a chuť ve studiu pokračovat. Navíc na mě teď mamka tlačí a říká, že by si mě přestala vážit a podporovat mě, kdybych "utekla", v rozporu s tím, jak mě ujišťovala před přijímačkami. Cítím se v pasti, nejraději bych ze školy utekla, ale vím, že v tom případě bych se zřejmě musela odstěhovat,a na to opravdu ještě nemám.
Zdravím,
a v jakém jste ročníku?
Pocity neschopnosti chápu, shodou okolností jsem taky po dětské mozkové obrně, jsem ve třeťáku na VŠ a občas prostě musím směrem k vyučujícím natáhnout ruku s žádostí o pomoc. A vždycky je mi to hloupé.
Pokud jste třeba ve třeťáku, kousněte se a vydržte, pokud jste na začátku, třeba v prváku, tak bych vám asi doporučila odejít, zbytečně byste se trápila. Jak jste na tom zdravotně, jste schopná nastoupit normálně do práce?
Ono se těžko radí... Buď nastupte na plný úvazek do práce, nebo se kousněte a školu dodělejte, pokud to půjde. Asi sama cítíte, že "plácat se" ve 23 letech na střední škole (byť druhé) není nic moc a výsledkem by byla "jenom" maturita, kterou už máte. Proč jste vůbec šla znovu na střední a nezkusila jste nádstavbu?
Maminka a režisér mají vždycky pravdu. Jednou jsi si tu školu zvolila, rodiče tě nechali doma a živí tě, tak ji koukej dodělat a nevymýšlej si blbosti, proč to nejde. Každá profese je něco jiného, než hobby. Optika kinofilmové zrcadlovky je totožná s optikoou FF digitální zrcadlovky, s kterou pracují profesionálové. Ohniskové vzdálenosti, citlivosti a z toho vyplývající časy, clony a hloubky ostrosti jsou naprosto stejné. I dnešní profesionální fotograf by si měl umět namíchat vývojku a vyvolat film. Je jisté, že drtivou většinu informací nikdy nepoužiješ, to je ale na každé škole v jakémkli oboru. Soustřeď se hlavně na žánr, který tě baví a kvůli kterému jsi na školu šla. V něm se zdokonaluj, ať tě může živit. Ostatní můžeš mít jen na prolezení.
Teprve v prváku, při práci a ve 23 letech, když se fotografií nebudete živit, tak to bych mamce připomněla její původní slova o tom, že o nic nejde a dá se skončit... Znám výborné fotografy, co na to nemají školy a obesílají mezinárodní soutěže, ale taky znám jednu osobu, co to vystudovala a pak prodávala v obuvi. Co se Vám ukončením studia v životě změní, krom zklamání maminky?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.