Skloňování příjmení

Já tvdím, že pátým pádem vokáme a volám důsledně; nemohu si pomoci, ale podle mne první pád v oslovění je téměř urážka (Grund! Co tu vocmrduješ!)

Ale u Lva bych klidně to e vypustil, nevidím žádný důvod, proč ne. To e se nevypouští proto, že jde o zvíře, ale proto, že jde o slovo s pohybným e. Obecně to není tak úplně jednoduché, viz

(b) Jména zakončená na -el ve vypouštění -e- kolísají. U jmen běžných, obvyklých, zpravidla původně křestních (i když mohou být ve funkci příjmení) se pohybné -e- v nepřímých pádech vypouští (2. p. Pavla, Karla, Havla), u českých jmen, kde -e- je součástí kmene slova, se ponechává (2. p. Zavřela, Strnadela, Chmela). U jmen cizího původu záleží na tom, zda je nositelem cizinec (pak se -e- obvykle ponechává: 2. p. Nobela, Schlegela), nebo Čech. Pokud je nositelem jména Čech, rozhoduje rodinná tradice, zda -e- ponechávat, či vypouštět (lze 2. p. Menzela i Menzla _ 5. p. Menzele i Menzle). Pokud se -e- ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě, pokud se -e- nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme (Schlegel [šlégl] _ 2. p. Schlegla [šlégla] ×Schlegel [šlégel] _ 2. p. Schlegela [šlégela]). Ponecháváme ho vždy tam, kde by jeho vypuštěním vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. V 5. p. mají tato jména koncovku -e (Pavle, Zavřele, Schleg(e)le, Chmele), ale u některých jmen (tam, kde se pohybné -e- nevypouští) se objevuje i koncovka -i, u některých jmen dochází ke kolísání (Gabrieli i Gabriele, Rafaeli i Rafaele, Nobeli i Nobele, Anděli i Anděle). Zvláštním případem je jméno Michael. Čteme-li jej česky, má v 5. p. koncovku -i (Michaeli), čteme-li jej anglicky [majkl], má koncovku -e (Michaele [majkle]).

(zdroj: prirucka.ujc.cas.cz/...)

ale zrovna u jména Lev mne nevypuštěné e tak trochu tahá za uši (Cntný pane Leve z Rožmitálu,...)

prirucka.ujc.cas.cz/...