V Praze v Dejvicích. Tramvaje, jednosměrky. No dali mi to až na potřetí a z lítosti, řídit jsem ve 20 neuměla. To jsem se naučila až roky poté. Dnes řídím v Praze skoro denně a není dopravní situace, v které bych byla nervózní. Ucpaná Jižní spojka, magistrála, přes Barranďák a Blanku jezdím do práce. V létě jsem na chatě v hospodě zaslechla hovor kamioňáků. Prý chlapi, dělat řidičák v Praze, to bych nechtěl, ty jejich tramvaje. A vidíte pánové, já ho z tý Prahy mám. Sousedi na chatě nechápou, že jsem schopná naložit děti a odjet po D1 na Vysočinu, protože oni se bojí autem i do Brna. Ještě že neviděli provoz v italských městech. Holt dělat řidičák na vsi a v provozu není totéž. Dle mého by zkoušky měly probíhat jen ve vybraných větších měsech.
Na poprvé. A to první jízda byla mezi tramvajemi a trolejbusy. Tenkrát se mi zdálo nemožné křižovatky projet. Asi to byla léčba šokem. Upozorňuji, že před autoškolou jsem jezdila pouze na kole, zkušenosti žádné.
Na druhý pokus v Liberci. Písemné testy jsem zvládl na všechny body, ale jízda byla děs... Instruktor mi neřekl pomalu ani dobrý den. Byl jsem celkově ve stresu u té první jízdy. Potom jsem si prostě jenom řekl, že to dám, že pojedu, jako kdyby tam za mnou nikdo nebyl.. No a mám to.. Já mohu říci, že jsem rád, že ji mám již hotovou. (dělal jsem ji od března do srpna)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.