Třídní sraz ze ZŠ

Jela bych. Zvláště na některé bývalé spolužáky a spolužačky často myslím, ráda bych je opět uviděla a popovídala si s nimi. Byli mezi námi prima lidé. Je to přece jednou za čas, můžete se tam vyspat v hotelu, snad to už bude možné. Nebo u některého spolužáka. Nebo raději spolužačky?

Neviděl jste je dlouho a oni Vás vedou pořád v patrnosti. Kdyby na Vás kašlali, nepozvali by Vás. Myslím, abyste jel, strávíte tam jistě prima den. Pokud už bude covid po smrti. Což asi nebude tak hned.

My jsme právě letos na jaře měli mít sraz po 50 letech. Vyšli jsme ze ZDŠ v roce 1970. Sraz se měl konat v lese v pěkné srubové hospodě U hajnýho. Těšila jsem se, jak by ne. Měly přijít i dvě dnes už stařičké učitelky, Zdena a Marta, které jsme mívali moc rádi. Covid nám to překazil, škoda. Ale domluvili jsme se, že jakmile to bude možné, sejdeme se zase.

Školní přátelství, občas i nevinné lásky, je to nejhezčí, co si člověk z dětství pamatuje. A i na ty průšvihy, které se kdysi zdály být "strašné", se dneska vzpomíná se smíchem.

Jeďte a užijte si to. Jaga.

Jen pokud jste byl nějaký bubák a neměl rád legraci, buďte raději doma. To byste to těm ostatním nadarmo pokazil.

Záleží, jaký jste byli kolektiv. Nemusíš.

Já takhle zorganizovala, díky internetu a hledání na fcb, sraz ze základky poprvé po 50 letech. Taky přes celou republiku! Ze Slezska do Krušných hor. Aj stařičkou třídní jsem sehnala! Jela jsem se 4 přestupy vyzbrojena starými třídními fotkami, abychom se poznali. 18 nás bylo, někdo ze Šumavy, jinej z Norimberka. Skoro třetina už nežila a kdo žil, přijel. Měli jsme to v penzionu i s noclehem. Každý měl povyprávět svoji story. Nakonec jsme sestavili i "funkční" kapelu s klávesama. Ale nejvíc mne bavilo, jak se líčily zážitky s kantory, lumpárny a poznámky v žákovské... Oživila jsem tak pár přátelství a hlavně si píšu se svou úžasnou třídní . Rok před covidem jsem za ní byla zase vlakama..Znamenalo to sehnat si tam nocleh.

S gymplem jsme se scházeli pravidelně. Až teď ten covid to přerušil.

Zdravím. Pokud bych je nechtěla vidět a neměla si s nimi co říct, pak bych se srazu nezůčastnila. Proč také?

Srazy ze ZŠ máme každých 5 let, pravidelně chodí zdravé jadro 21 lidí a občas se někdo přidá, jezdí i žijící v cizině. Vy jste asi moc dobrá parta nebyly už v mládí, nikdy jste na srazu nebyl to bych NEŠLA. Na našem srazu je nám znovu 15 let a rozhodně se nechlubíme baráky a dětmi ani žádné fotky nekolují.

Dobrý den! Malý příběh ze života:

Před několika lety jsem se rozhodl svolat na setkání "voj. Cvičení", kamarády spolubojovníky ze základní vojenské služby. Po padesáti letech od nástupu na vojnu. Po rok trvajícím, šíleném a zároveň zajímavém hledání, bylo nás 40, se mně podařilo všechny najít, 11 z nich bohužel již "na hřbitově". Setkání se uskutečnilo, na šumavu přijelo 23 kamarádů z celé republiky, bez ohledu na vzdálenost. Nejdále to měl eda, ten přijel až z zürichu ve švýcarsku. Pro všechny to byl krásný a nezapomenutelný zážitek. V dalších letech pak následovala ještě dvě další setkání, letos plánované, již čtvrté jsme museli, kvůli covidu bohužel "odpískat". Takže rada - setkání s kamarády z mládí se nevyhýbejte .

Reportáž ze setkání je zde: http://www. Vojensko. Cz/1-setkani-roc-63-65-309-rth-doubrava-polen-po-50-letech

Já s radostí. V devítce jsme byli dobrý kolektiv a měli jsme se rádi. Někteří i doslova

My měli asi 2 srazy do 5 let po učňáku a pak to skoro na 20 let utichlo. Před pár lety byl někdo aktivní a dal to do kupy. Od té doby se snažíme sejít každý rok a celkem se nám to daří.

Ne.

Jestli jste si neměli co říct na základce, kdy jste byli všichni spolu, měli společné zážitky i problémy, čas a roztroušení po světě rozdíly spíš prohloubí než smaže. Ale lidé jsou různí, nemusí to samozřejmě platit obecně.

Já už bych na sraz nejel větší trapnost a nudu jsem nezažil.Celý večer jen ukazování a kolování fotografií kdo jaký má detičky a vnoučátka,kde byl na dovolený a jakou má zahrádku a postavil barák.Otrava, nuda,prohlížení fotografií na kterých nic a nikoho neznám.Tajně jsem se těšíl až to skončí.

Tyto srazy bývají většinou trapné. A když tam nemáte ani za kým jet, navíc ještě takovou dálku, tak tam jezdit nemusíte. Už jenom ty kilometry by měly býti vaší omluvou.

Kazdy to mame jinak, souvisi to jiste s povahou cloveka. Ja se techto akci neucastnim, s byvalymi spoluzaky se nestykam ani mimo srazy. Jsou to nyni pro me cizi lide a pro me jako introverta jsou tato setkani spise neprijemna. Takze ja bych nejel ani kdybych to mel kousek za barakem, ale ja jsem v tomto divnej

Za těchto okolností bych nešla a vůbec bych to neřešila. (Ale možná je to tím, že já obecně velké srazy nemám ráda.)