Nejste přihlášen/a.
Básníky, kteří nad jiné milovali tajemství, nemohla neupoutat a okouzlovat právě kočka, šelma pružná i tajemná, hravá i aristokraticky hrdá, záludná i plná jemných, něžných citů. Tou směsí přece málem ideálně vyjadřovala i všechno to, co chtěli sami vyjádřit ve svých verších.
Ale šlo tu především o ženu, o její tajemství, stejně nepochopitelné a nevyslovitelné. Z francouzských veršů té doby bychom mohli sestavit celou malou antologii, ve které by nechyběly třeba verše Baudelairovy, Laforguovy či Crosovy. V rafinovaném šerosvitu Verlainova interiéru pracuje světlo jako na grafickém leptu. Nic se tu nevysvětluje, všechno je ponořeno do magické atmosféry chvíle a celá báseň jako by byla nesena na zadrženém dechu básníkova úžasu a okouzlení z tajemství ženy, které básník nechce ničím rušit, vděčný za zázrak té chvíle.
Napětí tohoto hravého dvojportrétu, které nepostrádá ani drobnou příměs jemné, až trochu koketní ironie, nakonec vysrší do pointy skutečně uhrančivě intenzivní. Překvapí vás taky, když se dovíte, že tuhle skvělou báseň napsal Verlaine na lyceu v Metách, když mu bylo teprve něco kolem patnácti let? Po letech napíše: " v tom čase bylo mé já plaché a fantaskní".
První dva verše 1.sloky a první dva verše 2.sloky.
Doplňuji zdroj informací, ze kterých jsem čerpal. Omlouvám se Bohu, státu, autorovi a všem, kterým jsem touto zlodějinou a špínou způsobil jakoukoliv právní, či psychickou újmu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.