Dobrý den pomohl by mi někdo přeložit tento text ze staročeštiny do současné spisovné češtiny ale musí se to rýmovat
Nebo té dievky dobudu
nebo svého života zbudu!
Do kláštera jěde jezdecky,
ale klášter vybi vojensky.
Jitka ciesařovně diechu.
A když čechy v klášter jdiechu,
Jitka v šarlátnej kapici
skry sě za oltářem v kaplici.
Kněz Jitku z kláštera vyvede
a po tom s ní na kóň sěde.
děkuji
1x
Buď tu dívku dobudu,
nebo svůj život pozbudu.
Do kláštera jede jezdecky
ale klášter zničí (vydrancuje) vojensky.
Jitka císařovně děkuje.
A když Češi do kláštera vejdou,
Jitka v šarlatové kapuci,
skryje se za oltářem v kapličce.
Kněz Jitku z kláštera vyvede
a potom s ní na koně sedne.
Přeložila jsem do současné češtiny, ale neupravovala do rýmu. Zkuste sama.
Možná bych nepřekládal "kapici"; ono to s kapucí souvisí, ale je to spíš oděv s kapucí. A "kněz"je ve staročeštině "kníže"(zde kníže Břetislav). A věta "Jitka ciesařovně diechu."neznamená "jitka císařovně dkuje", Ale "Cisařově dceři říkali Jitka"Pro zajímavost celá kapitolka O knížeti Břetislavu, zeti císařově:
Po tom kněz Oldřich s světa snide, syn jeho Břěcislav na kniežěcí stolec vznide. Toho časa Otta bielý ciesařem bieše, ten dcerku krásnú velmi jmieše, (5) tej krásě divit sě kniežata k dvoru jezdiechu a již po všem světu o jejie krásě mluviechu. Té v klášteřě světsky chováchu a tomu klášteru Sviň Brod řiekáchu. Když kněz Břěcislav ji tu vzvědě, 10) mezi panici takto povědě: "Nebo té dievky dobudu, nebo svého života zbudu!"Do kláštera jěde jezdecky, ale klášter vybi vojensky. 15) Jitka ciesařovně diechu. A když Čechy v klášter jdiechu, Jitka v šarlatnéj kapici skry sě za oltářem v kaplici. Kněz Jitku z kláštera vyvede 20) a po tom s ní na kóň vsěde. Bradáči řetězem vrata přěpěchu a za tiem k ódění dospěchu. Když sě konvrši s lidmi snidechu, proti knězi mocně pojidechu. 25) Kněz sílně sěčieše, Jitka veždy jako řěpík sě jeho držieše. Některý konvrš bez ruky stojieše, druhý bez nohy lezieše, třetí přěs veš chřbet saděl jmieše, 30) čtvrtý již bez dušě ležieše. Řetěz velmi tlustý mečem přětě kněz Břěcislav, vynide s Jitkú z dvoru zdráv. Ciesař, když to vzvědě, na vojnu zapovědě. 35) Jě sě přisahati, že jeho stolec musí u Boleslavi státi. Břěcislav, když to vzvědě, zemanóm takto povědě: "Třěba-li sě jemu v Čechách vstéci, 40) a já budu v Němcích žéci!"Knieni, když tu radu vzvědě, múdřě velmi knězi povědě řkúc: "Nebyla by to dobrá rada, stala by sě pro to většie sváda. 45) Já pojědu proti otci mému, snad to přivedu k skončeni dobrému."I jěde knieni proti otci svému i počě dobývati milosti svému milému. Ciesař nechtieše po jejiej vóli učiniti 50) řka: "Nechci své přísahy zrušiti. Přisáhl sem, že musí mój stolec u Boleslavi býti, dal-li bych mu milost, musil bych to zrušiti."Dci vecě: "Snadno jest toho popraviti! Daj mně stolec, jáť jej tu chci postaviti."55) Podlé té rady káza svój stolec u Boleslavi postaviti, knězi káza k sobě přijiti. Ktož jest u Boleslavi býval, ten jest, ač chtěl, ten stole vídal. Tehdy za věno ciesař zěti svému, 60) Břěcislavovi udatnému, řka: "Když ciesař k dvoru pozóve tebe, pusť oheň za míli okolo sebe."To viec kniežata česká za právo vzěchu, a pro to orlici plamennú na ščítě nosiechu.
( kix.fsv.cvut.cz/... gagan/jag/litera/dalimil.htm)
(A pro zajímavost: Dalimil
Nějak ze ty citace pokazily a text je asi moc dlouhý. Takže zkusím uvést citaci znovu:
Dalimilova kronika
Text již vypisovat nebudu, on se asi nevejde.
A na konci jsem psal "pro zajímavost. Dalimil
to má pokračovat: mluví o císařově dceři, ale Jitka byla jeho sestra (Byla to dcera rakouského markrabího Jindřicha a sestra německého knížete Oty).
Tak to zkusím, ale pi doplňování nemohu předem ověřit funkčnost odkazu.
A ještě jedna poznámka, spíše nepodstatná: jdiechu, je imperfektum (podobně jako diechu), tedy minulý čas. Čili nikoli vejdou ale šli. Ale to je pro volný překlad celkem nepodstatné. Například Marie Krčmová a Hana Vrbová tuto část přeložily a přebásnily takto (uvádím trochu širší pasáž, protože ten překlad neodpovídá slovo od slova):
Břetislav se jednou v důvěře
obrátil na mladé šlechtice
řka, že s onou pannou vejít chce
v manželství. Pak oře osedlal
útokem ten klášter s druhy vzal.
Jitka bylo jméno dívky té.
Když vnik v klášter průvod knížete,
skryla se v šarlatné kapici
ze strachu za oltář v kaplici.
Vzhlédla, zarděla se do krve,
úsměv se jí zachvěl na líčku.
Patnáct let jí bylo teprve,
vyrostla však z dětských střevíčků.
Kníže vedl Jitku před brány,
kde už vzpínal se kůň sedlaný.
(Zdroj: Kronika tak řečeného Dalimila. Svoboda Praha 1977)
Jak vidět, jde o překlad volný (třeba ta kurzíva je tam zdá se vložena, možná podle jiných vydání?), zato působivý.
0x
Zase odkaz nefunguje. Tak znova, a zkusím jiný odkaz:
Dalimilova kronika
Ten zdá se funguje, a zkusím sem dát aspoň text o Břetislavovi a Jitce:
Potom kněz Ołdřich s světa snide,
syn jeho Bračisłav na kniežecí stolec vznide.
Toho časa Otta Biełý ciesařem bieše,
ten dcerku krásnú velmi jmieše.
Tej krásě divit sě k dvoru kniežata jezdiechu,
a juž po všem světě o jejie krásě młuviechu.
Té v kłášteřě svěcsky chováchu
a tomu kłášteru Sviň-Brod řiekáchu.
Když Bratisłav ju tu vzvědě,
mezi panici tak povědě:
Nebo té dievky dobudu,
neb svého života zbudu.
Do kłáštera jede jezdecky,
ale kłášter vybi vojensky.
Jutka ciesařovně diechu.
A když Čechy v kłášter jdiechu,
Jutka v šarłatnej kapici
skry sě za ołtářem v kaplici.
Kněz Jutku z kłáštera vyvede,
a potom s niú na kóň vsěde.
Bradáči řětězem vrata připěchu
a zatiem k oděniu dospěchu.
A když sě konvrši s svými liudmi snidú,
proti kněziu mocně pojidú.
Kněz bradáčě silně sěčieše,
Jutka v úžěsti knězě jako řěpí sě držieše.
Některý konvrš bez ruky stojieše,
druhý bez nohy ležieše,
třetí přěs veš chřbet saděl jmieše,
čtvrtý juž bez dušě bieše.
Řětěz velmi tłustý mečem přětě kněz Bračisłav,
i vyněde s Jutkú z dvoru, a jsa zdráv.
Ciesař, když to vzvědě,
na vojnu zapovědě.
Je sě na tom přisahati,
že jeho stolec drbí u Bolesłavi státi.
Bračisłav, když to vzvědě,
zemanóm tako povědě:
Třěba-ľ mu sě v Čechách vztéci,
a jáz budu v Němcích žieci.”
Knieni, když tu radu vzvědě,
múdřě velmi kněziu povědě,
řkúc: Nebyła by to dobrá rada;
stala by sě pro to věčšie sváda.
Jáz pojedu proti otciu svému,
snad to přivedu k skončěniu dobrému.
I jede knieni proti otciu svému
i počě dobývati miłosti svému miłému.
Ciesař nechtieše po jejie vóli učiniti,
řka: Nechciu své přísahy zrušiti.
Přisáhł sem, že drbí mój stolec u Bolesłavi býti;
dal-li bych mu miłosť, drbił bych to zrušiti.
Dci vecě: Snadno jesť toho popraviti.
Daj mně stolec, jáz jej chciu tu postaviti.
Podle té rady káza svój stolec v Bolesłavi postaviti,
českému kněziu káza k sobě přijíti.
Ktož jesť v Bolesłavi bývał,
ten jesť, ač chtěł, ten stolec vídal.
Tehdy da za věno ciesař zěti svému,
Bračisłavovi udatnému,
a řka: Když ciesař k dvoru pozove tebe,
pusť oheň za míliu około sebe.
To viec kniežata česká za právo vzěchu,
a proto orliciu v plameném ščítě nosiechu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.