Proč se stresuju ze známek?

To, že po přestupu ze základní na střední školu spadne prospěch až o dva stupně (zvlášť u "jedničkářů"), to je naprosto normální, já jsem to měl taky. Prostě to přijmi. Ono se to časem zase zlepší.

Je náročnější učivo a je jiný styl výuky. Na základní škole mohl chytrý žák dostávat jedničky i "zadarmo", bez velkého učení, což na střední až tak nejde. Kromě toho: zapomeň na honbu za jedničkami. Jedničkář na základce prostě nebude jedničkář na střední. Trojky z němčiny nejsou podle mě důvod ke stresu - jak jsou na tom ostatní spolužáci?

Další věc: jsi v prváku v prvním pololetí. Tohle období některé školy a někteří učitelé používají "motivační tlak" jako síto k eliminaci těch, co na dotyčnou školu nemají. Třeba si pamatuju to pozdvižení na třídní schůzce u mého synka na průmyslovce, kdy v prváku 22 žáků z 30 propadalo z mechaniky (nakonec propadli "jen" tři).

Střední škola je podle mě jedno z nejlepších období studentského období. Nenech si ho zkazit - na jedničky za každou cenu se fakt nikde nehraje a nestojí to za to. Uděláš - neuděláš. Na ničem jiném až tak nezáleží. Stres si nech na vysokou, až budeš lítat od zkoušek jak zmačkaný papír a budeš je dělat na třetí termín - i takové budou, ne že ne.

Docela mě překvapuje, že se dnes ještě někdo učí němčinu. Pokud nehodláte v budoucnu pracovat v některé z Deutsch Sprechende Länder, je němčina zcela k...ničemu...O gymplu se vždy říkalo (už za reálného socialismu), že je to výborný předstupeň pro vejšku, jinak sám o sobě je také k...ničemu.

Jak už tu padlo, je přirozené, že se známky na střední škole zhorší, oproti základce. To, co stačilo na základce na nadprůměr, logicky na střední může stačit na lepší průměr nebo průměr. Je to velká změna jak ve stylu výuky, tak i v náročnosti probíraného učiva. Časem se do toho možná dostaneš a zase budeš nadprůměr nebo ne a budeš prostě průměr. Pak jde o to, jestli chceš na střední školu vzpomínat, jako na období, kdy sis začala užívat života nebo jako na období, kdy sis musela ty jedničky tvrdě vydřít. Až budeš ale pracovat, tak zjistíš, že je úplně jedno, jestli jsi měla jedničky nebo trojky, ale že je důležitý jen to, že jsi tu školu udělala. O to víc je pak k naštvání, když zjistíš, že ti, co prolízali s odřenýma ušima, jsou pak finančně za vodou a ty jsi normální průměr.

Úspěšnost v produktivním věku je jen o nápadu, cílevědomosti a hlavně o štěstí. Ne o tom, jestli jsi měla jedničky.

Tím ovšem neříkám, ať na to kašleš. Jen si myslím, že pokud žiješ v permanentním stresu jen proto, že nejsi nejlepší, tak to není dobře a je to zbytečný.

Tak je jasné, že učivo na střední škole je o mnoho náročnější než na ZŠ. A je víc studentů, kteří se zhoršeným prospěchem mají problém, nejsi to jenom ty Já bych poradila smířit se s tím, že jsi teď prostě takový ten průměr a nestresovat se z toho. I s průměrem se udělá maturita.

Někdo to tak prostě má, já sama jsem flink a známky jsem vždy pokládala za nepodstatné, 1234 a i 5 byla prostě známka a vystudovala jsem a dokonce si studijní roky užila. Dcera byla vždycky nervák, od ZŠ až do VŠ šrotila se, nervovala, nespala. Nepomohlo nic, nervuje se i dnes když jde na nepodstatné školení kde se ji mohou na něco zeptat. Možná by pomohl psycholog u dcery nepomohlo nic.