Nebaví mě škola

Zatím to budete muset vydržet - v prvním měsíci těžko můžete čekat, že vás pustí k odborné práci a za peníze. Jestliže o tu "vaši" školu skutečně stojíte, můžete ji časem vystudovat i při zaměstnání.

Omezte si ty vykřičníky! Nikdo nemůže za Váš problém!

Jaké střední školy máte v nejbližším okolí?

Jaké jste měl známky v osmé a deváté třídě?

Když už na té škole jste, tak by byla škoda odejít a mít jenom zákl.vzdělání. To by vás teprve nebavilo. To byste nemohl dělat ani tu pekařinu. Budete jenom podřadná pracovní síla s platem nic moc. Vy myslíte jenom na přítomnost..Člověk prostě musí něco obětovat, mít vůli. Ono nic není zadarmo, jestli budete tam nebo tam.

Pokud tě to opravdu nebaví, tak pomalu začínej rozmýšlet, co by tě OPRAVDU bavilo.

Zkonzultuj to s maminkou. Poté se můžeš buď domluvit na přestupu v 1.pololetí nebo uděláš příjímačky na svoji střední, kterou OPRAVDU chceš dělat a ne kterou chce tvoje mamínka, abys studoval. Vysvětli ji, že prostě pekařina není to, co bys v životě chtěl dělat.

Rodiče by neměli diktovat dítěti jeho budoucnost, jen usměrňovat.

Připrav si argumenty, proč tě to nebaví a proč by tě bavil ten tvůj vybraný obor. Společně se takto dohodněte.

Spoustu lidí přecházelo po prváku jinam. Dle mé zkušenosti před 6 lety. Takže když se budeš snažit, tak to zvládneš.

I když pekaři jsou potřební, ale musí to člověka bavit. Můžete být i cukrářem nakonec.

Ovšem takhle, je to špatně zvolené. Pekaři nemají až tak velké výplaty. Raději jste měli zvolit řezničinu.

Hned první den se krájelo sádlo, a nyní po měsíci, již mají za sebou zabijačku, znalosti druhů masa.

A není pravda, že zadarmo. V tomto oboru, protože je jich málo, mají velice dobré odměny a postupně porostou.

Škoda, že se i po 55 letech /jako za mého mládí/ objevuje nešvar, že za děti vše rozhodují rodiče. Tedy, že děti nemají absolutně žádné sebevědomí si prosadit svoje a jít za svými plány. Vždyť se jedná o jejich celý budoucí život.

Pokud jste se učil velice dobře /matematika/, a chtěl jste dělat v oboru lesnictví, je to moc velká škoda. Vždycky budete nevystudovaný a budete si muset dodatečně dělat třeba idálkově toto vzdělání.

Doporučuju si vše zjistit sám a přejít po ukončení prvního ročníku /za nás to šlo i v pololetí, ale musel být nějaký dobrý prospěch/ na jinou školu. Poraďte se se přímo v té určité škole.

Zde dny otevřených dveří, telefon, kde podají potřebné informace k výuce.Je problém tam zajet, zavolat, to a to, jak jste na tom, že nejsou peníze na internát, jak by se to dalo řešit?

Odkaz je vybrán náhodně, zjistěte si možnosti u dalších škol.

slshranice.cz/...

Běžte si za svým snem, udělejte to podle svého, neohlížejte se na rodinu. I za cenu, že budete chodit na brigády.

Byla jsem v té samé situaci, museli jsme poslechnout rodiče, a nikdo nám nedal informace, že to jde i jinak. V učňáku jsem potom jenom koukala, jak naše třída po poletí prořídla a dost děvčat odešlo na střední školy.

Potom jsem stejně dělala něco jiného, co mě bavilo, ale za menší peníze, než kvalifikovaná.

Chce to revoltu a najít odvahu, napsat si do zvoleného oboru něco jiného, než prosazují rodiče. Nesvalovat vinu na rodiče, že oni rozhodli. V 15 letech si už musí mladý člověk umět prosadit svoje i za cenu rozkolu. Jedná se o jeho život!Člověk je chytrý až po nějaké době.

Z toho si nic nedělejte.Takto to probíhá ve většině škol.V SOU Nymburce elektrikáři-silnoproudaři na praxi chodí škrábat barvu z vlakových vagónů.V Poděbradech na zdrávce zas budoucí sestry myjí podlahy.V Brandýse nad Labem zas zemědělec s maturitou seděl v traktoru jen při autoškole a lakýrník(premiant třídy) ze Škodovky neumí pracovat se stříkací pistolí.Hold České školství.

Nepatří to sem ale nedá mi to.Kuchařka-číšnice s vyznamenáním nezvládne uvařit bez kuchařky.Jak probíhají praktické zkoušky?Dostanete receptury,z nich si vše opíšete včetně postupu(to je povoleno) a jdete s opsaným papírem vařit.