Slovní druh jen

Příslovce.

V tomto kontextu to rozhodně částice není.

Podle Slovníku spisovné češtiny je slovo "jen" příslovce. Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že slovo "jen" může být příslovcem nebo částicí. Ovšem částicí je tehdy, když citově zdůrazňuje jádro výpovědi; jenom: jak to jen mohl udělat, říci!; kdo to tam jen byl?; jak je to jen možné;
2. s oživením uvozuje výzvu, pobídku n. pohrůžku; nuže, jenom: j. s chutí do toho!; j. se neostýchejte; j. s pravdou ven; j. ať se do toho dají!; j. se opovaž!; j. si s takovou na mě přijď!; j. počkej, já ti dám!

Takže v uvedeném kontextu je to jednoznačně příslovce.

Dobrý den, v době, kdy jsem chodil na základní školu, tak by se toto slovo řadilo mezi příslovce. Dnes se řadí mezi částice (kategorie částice za mé školní docházky vůbec neexistovala). Zdravím!

Interbnetová jazy/... uvádí obě mnoýnosti,m jak příslovce, tak čístice (a taky podstatné jméno jako měnová jednotka Japonska, ale to je jiné slovo):

SSČ

jen(om) přísl. s význ. omez., vymez., zdůraz., nic víc (jiného) než to, ne jinak, pouze, jedině (někdy zesíleno zdvojením jen a jen): má jen matku; myslí jen a jen na sebe; ten vlak jezdí jen v neděli
♦ (vyrostl, je šikovný ap.,) jen co je pravda opravdu (s odstínem údivu n. obdivu); to řekl jen tak bez zvláštního úmyslu; vyběhl z domu jen tak oblečen lehce, podomácku
□ jen sp. podř. čas. sotvaže, jakmile (jen o dějích min): jen doběhl do domu, spustil se liják; hovor. ve spoj. jen co (většinou o dějích bud.): půjdu, jen co to napíšu
□ jen část.
1. cit. s význ. vybízecím: jen se neboj!; jen tam jdi!
2. cit. s význ. odstínem varování (rozkaz se mění v zákaz, zákaz v zdůrazněný příkaz): jen se opovaž!; jen to nedones a uvidíš!
3. zdůraz.: z koní se jen kouřilo; liják jen spustit; hovor. ve spoj. jen jestli, když, kdyby, aby: jen když, jen jestli přijde; jen kdyby, jen aby přišel
♦ (snaží se) jen což velmi; (to není) jen tak snadné

SSJČ

jen přísl. a částice
I. přísl.
1. vyjadřuje n. zdůrazňuje omezení, vymezení; jedině, pouze, toliko, jenom (někdy zesíleno zdvojením: jen a jen): má j. jedny šaty; má j. matku; soudcové jsou vázáni j. právním řádem; liší se od sebe j. barvou; o tom rozhoduje j. on sám; má na mysli j. a j. svůj prospěch; pořád se j. učí; to se ti zdá j. napohled; j. co je pravda, své úkoly plní vzorně po pravdě řečeno; ve spoj. s kdyžvyjadřuje skromné uspokojení: j. když jste zdráv; j. když jste nezapomněli; přijď třeba později, j. když přijdeš; nežádám mnoho, j. když se uživím; ve spoj. s aby n. kdyby vyjadřuje přání: j. kdyby už přišel; j. aby se uzdravil; ve spoj. s -li (ob. jestli n. aby) vyjadřuje pochybnost: j. přijde-li; j. jestli přijde; j. najde-li to; j. jestli to najde; j. abys to našel; ob. jen aby, jen jestli; (v odpovědi) vyjadřuje pochybnost: přijdu určitě. J. aby!; to najdeš snadno. J. jestli; (ve spoj. s takzprav. ob.) to není j. tak snadné, lehké; to on řekl, udělal j. tak žertem, ne doopravdy, bez zvláštního úmyslu; nemohl se svých názorů j. tak vzdát beze všeho, lehce; žili spolu j. tak neoddáni; zpíval zpaměti, noty držel v ruce j. tak pro formu, vyběhl z domu j. tak v domácím oblečení, neupraven n. nahý
2. určuje krajní mez děje n. zesiluje slovesný děj; až, téměř, skoro, takřka, přímo, jenom (někdy zesilováno zdvojením: jen jen, jenjen): byl spokojen, j. zářil; v penězích se j. topil; cesta rychle ubíhala, jenjen letěla; oči mu j. plály; ob. ve spoj. s což vyjadřuje velkou míru děje: ládoval se j. což; mrzelo ho to j. cožvelice, hodně
3. (často též jen jen, jenjen) ve spoj. s inf. vyjadřuje velkou možnost, pravděpodobnost n. blízkost děje vyjádřeného infinitivem; jenom: byl (na cestu) připraven, j. vyrazit; byl silný, j. skály lámat; bylo zataženo, liják jen jen spustit
4. v platnosti sp. časové naznačuje okamžité nastoupení nového děje po ději vyjádřeném slovesem, u něhož stojí; sotva, jak mile: j. došel domů, začalo pršet; j. se s ním seznámil, už byli kamarádi
II. částice
1. citově zdůrazňuje jádro výpovědi; jenom: jak to j. mohl udělat, říci!; kdo to tam j. byl?; jak je to j. možné; řekl všechno, co si j. pamatoval; měl vše, co si j. přál; spěchal, jak j. mohl
2. s oživením uvozuje výzvu, pobídku n. pohrůžku; nuže, jenom: j. s chutí do toho!; j. se neostýchejte; j. s pravdou ven; j. ať se do toho dají!; j. se opovaž!; j. si s takovou na mě přijď!; j. počkej, já ti dám!

jen, -u m. (6. j. -u) jednotka měny v Japonsku; platidlo představující tuto hodnotu

::