Prosím, potřebuju pomoc. Končím teď 9. třídu základní školy, ve škole mám jednu oblíbenou učitelku, máme mezi sebou velmi hezký vztah (který ale nikdy nepřesáhl hranice žák-učitel). Na vysvědčení bych ji chtěla dát dárek a říct jí, co pro mě ve 4 letech, co se známe, znamenala. Problém je ten, že my se máme fakt rády a vůbec netuším, jak to loučení zvládnu. Dobré by bylo se nerozbrečet. My sice bydlíme ve stejném městě, které není moc velké, takže dobrý, ale už se nebudeme vídat každý den a to nezvládnu. Mám s ní pár fotek, ty už mám teď vylepené v pokoji, ale já jsem byla zvyklá přijít do školy a vidět se s ní. Ten její milý úsměv, oříškově hnědé oči, ve kterých nechyběla jiskra, pozitivní energie, která z ní sršela, už když jen prošla,...
Nemáte někdo radu, jak se rozloučit a jak to zvládat? Neloučíme se samozřejmě navždy. Určitě za ní budu chodit, budeme si psát a všechny tyhle věci, ale už to nebude jako dřív. Hlavně mi prosím neraďte "zapomeň na ní, když na ní nebudeš myslet, přejde to". Nechci na ní zapomenout
PS: Omlouvám se, pokud vám ten dotaz přijde hloupý a ještě jedna věc: Naše přátelství je vzájemné, není to jen, že já mám ráda jí.
Předem děkuji za odpovědi. Lenyy
4x
Když se člověk loučí s bezvadným člověkem, tak prostě musí u toho brečet a ani se tomu nebraň. Zvláště když jsi ženské stvoření, tak to bez slz asi nepůjde. Ani nevíš kolik školáků by ti mohlo závidět takovou nevšední učitelku. Horší by bylo, kdyby si jí viděla už naposledy. Tak si řekni, jak je to bezva, že se s ní můžeš občas ještě někde potkat. Klidně za ní zajdi, i někdy potom, když už do školy nebudeš patřit, třeba jí pozdrav s kytičkou a řekneš jí v krátkosti, jak se ti vede. A určitě jí obzvláště potěší dárek, který máš pro ni připravený. Určitě to ustojíš a ty vzpomínky budou na celý život.
0x
Jejda. No, prostě, zkus se tím nedojímat. Dá se to vyřídit buď tak, že u toho budete uřvané obě (to nemyslím nijak špatně), nebo tak, že to bude skoro veselé a příjemné. Neber to tak, jako že "etapa života, co jste pro sebe znamenaly, teď to končí, už to nebude, jako dřív, už neuvidíš tu její jiskru každé ráno, musíš teď už sama dál do světa, ...". Když budete dál kamarádit, tak to zkus položit spíš jako že "už mě tu nechtěj, že jsem na to stará, tak teda jdu jinam, ale chtěla bych se tu za tebou občas stavovat, povyprávím ti, jaký to je tam v novým a doufám, že ty mi zas prozradíš, co se děje tady, když už u toho nebudu, a počítej s mojí návštěvou hned v září, ..." a tak. Prostě spíš takové "od teď to holt budem muset dělat jinak" a příprava pro další přítelská setkávání, než srdcervoucí loučení.
0x
Měla jsem kdysi úžasnou češtinářku, současně byla naší třídní. Starší, obézní paní, ale dala nám do života mnoho, připravila nás, jak nejlíp mohla, pokud měl někdo průšvih, nenechala ho v tom, ale bila se za něj. Měla jsem ji moc ráda, jako kantorku. Vedla nás ke čtení, k lásce ke knihám.
Vyšla jsem, ubíhala léta. Pokaždé začátkem května, kdy měla mít svátek /Svatava/ jsem se chystala, že jí napíšu dopis, kde se jí vyznám, jak moc pro nás znamenala. Že to byla moje nejlepší učitelka. Jenže pak jsem si říkala, že by jí to nemuselo být milé. Navíc její manžel byl taky náš učitel /chemie, fyzika/ a jeho, ani jeho předměty, jsem příliš v lásce neměla. Tak jsem si říkala, co by na to asi on říkal, když chválím jen jeho paní a o něm nenapíšu nic.
Jak to celé dopadlo? Tak dlouho jsem váhala a přemýšlela, zda napsat, či ne, že dnes už není komu psát. Není mezi námi paní učitelka Svatava, není už ani pan učitel. Jenom vzpomínky zůstaly.. Jaga.
A kdo některou z nás chce potkat, už ví kdy a kde.
0x
Připrav se na rozloučení tak, že namaluješ paní učitelce obrázek. A u toho malování bul a bul a bul. Tak se připravíš na bulení ve škole, tam bul s úsměvem s paní učitelkou taky. Končí jen škola, nic dalšího nekončí, právě naopak ! Těš se, loučení se ti bude líbit !
@bulik - A u toho malování bul a bul a bul. Tak se připravíš na bulení ve škole, tam bul s úsměvem s paní učitelkou taky.
Hezké od vás, že jste nám objasnil svůj nick 
Jo já jsem takovej cynickej cíťa. Jo a můj otec učil na základce češtinu, dějepis, hudební výchovu a jezdil s děckama na několikadenní výlety i do Tater. Děcka ho milovaly. Maminka učila 42 roků 1.třídu. Ta chodila s děckama na výlet do 2km vzdáleného lesa, Děcka nesly velkou tašku aniž věděly co v ní je, maminka pak nepozorovaně vyndala v lese z tašky krabici, zahrabala ji v lese a děckám řekla, že mají hledat poklad. Až děcka poklad našly a donesly, tak ji rozbalili a byla plná tatranek. To bývalo ve třídě u nás 32 děcek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.