Jak se smířit?

Ahoj. Hlavně z toho nebuď ve stresu. Rodičům na Tobě záleží a jistě počítají i s tou horší variantou. Říkej si, že svět se nezboří. Jsi dobrá už jen proto, že jsi to zkusila. A třeba Ti to vyjde. Přeji Ti to a držím palce!

Tak rodičům rovnou řekni, žes to asi nedala, ale doučování, že Ti prospělo a zkusíš to znova za pár let. I na ty esemesky známých odpověz, že to bude zázrak, když berou každého desátého. Tak to musí doma říct vlastně drtivá většina z těch, co s Tebou psali přijímačky. To je život. Často si rodiče přejí, aby jejich děti zvládli to, co oni sami nedokázali. Vidělas jejich vysvědčení? Myslíš, že tě nějak potrestají? Nebo se hlavně bojíš, že je zklameš?

Jo, a pak napiš, jak to dopadlo. Každopádně Ti přeju, aby ses vešla do té třicítky. A když ne, svět se nezboří. A všechno zlé, je k něčemu dobré.

@lilek - bojím se zklamat rodiče,které mi zařídili všechno pro úspěšné zvládnutí přijímacích zkoušek... Nijak mě nepotrestáni,ale bylo by jim to líto
Vaši rodiče, stejně jako ti, co se vás vyptávají, už dávno vědí, že se v životě vždycky všechno nepovede podle našich přání či očekávání - vy se to teprve musíte na/učit. Ale i tak držím palce

Nebuď zbytečně zklamaná!

Mé dvě dcery také dělaly přijímačky na víceleté gymnázium > ovšem s tím, že věděly, že se na školu hlásí mnohonásobně více žáků, než škola může přijmout.

Věděly ode mne, že se "z přijímaček nestřílí" a že - pokud to tentokrát nevyjde - získají zkušenost, kterou mohou zúročit při přijímačkách z devítky... > Zkus se na to podívat z tohoto nebo podobného úhlu pohledu: každá zkušenost se ti bude později k něčemu hodit. Neber to tak, že jsi (někoho) zklamala.