Exitovany stav fluoru

to nejde

Nejprve k charakterizaci orbit a orbitalů. Každá orbita je charakterizována hlavním kvantovým číslem n = 1, 2, 3...
Orbita je pak členěna na orbitaly, které se liší vedlejším kvantovým číslem l, které nabývá všech celočíselných hodnot od 0 do n-1. Tak v první orbiě n = 1 je jen jeden orbital s l = 0, což je orbital s. Ve druhé orbitě (druhá perioda PSP) jsou už dva typy orbitalů - l = 0 a l = (2-1=1) orbitaly p. Orbitaly se dále liší magnetickým kvantovým číslem m, kter= nabývá všechny celočíselné hodnoty od -l pře 0 po +l. Pro l = 1 máme tedy 3 orbitaly p s m = -1, 0 a +1. Energii elektronů určují jen hlavní a vedlejší kvantová čísla, magnetické kvantové číslo určuje tvar orbitalu, Orbitaly se stejným hlavním i vedlejším kvantovým číslem mají stejnou energii elektronů, proto je nazýváme "degenerované" tolikrát, kolik jich je. Proto p-orbitaly jsou tři, jsou tedy 3x degenerované. Ve třetí orbitě jsou i orbitaly s l = 2 (d), kterých je 5, jsou 5x degenerované.
Energie elektronů v orbitě roste v pořadí ns , np, nd, nf, takže elektrony na orbitalech p mají vyšší energii, než elektrony na orbitalu s. Kdyby elektron z páru na orbitalu 2s měl excitovat, musel by být tento stav nějak stabilizován vytvořením vazeb. Na orbitalu s může být jeden elektron jen tehdy, jestliže jsou orbitaly p prázdné. Jinak některý elektron z orbitalu p přejde na uvolněné místo na orbitalu s a rozdíl energií, vyzáří jako foton. K excitaci tohoto typu může dojít u uhlíku:
C 1s2 2s2 2p2 excituje elektron na orbital p a ve stavu 2s1 2p3 vytvoří čtyři vazby s vodíkem za vzniku CH4.

Stačí?