Pravopis ji/jí

Znám jednu "pomůcku" (která vychází ze zákonů historického vývoje češtiny). Tam, kde se v moravských nářečích používá ju, je ve spisovné češtině ji (s krátkým i). Platí to i pro tvar s náslovným n.

Viděla jsem ju = Viděla jsem ji. Počkám na ňu = Počkám na ni.

Zkus si vyskloňovat -ta- (ona). Jak ji (tu), tu je krátké, tudíž ji je krátké.

Třeba 2. pád: bez té, je dlouhé, tudíž ní. Třetí pád komu:té, tudíž jí atd., 4.pád: tu,ji, 6.pád o kom: té,ní, 7.pád tou, s ní.

cs.wiktionary.org/...

Krátké "i" je jen ve 4. pádě, jinde dlouhé. To je k zapamatování snad stejně snadné jako nějaká pomůcka... co myslíte?

Tam, kde se ve tvarech střídá 2. a 4. pád a 3. a 6. pád lze použít substituci podstatným jménem, ale tady jde opravdu jen o 4. pád... což je v češtině celkem neobvyklé, většinou koreluje 2. a 4. pád nebo 1. a 4. pád.

4.p. koho, co vidím - ji / učila ji, hledá ji, oslovil ji/

3.p. komu, čemu - jí / napíšu jí, řekni jí, dal jí /

"Chtěla použít pepřák, jak ji to učila máma, která jí ho dala."

Předchozí odpovědi jsou správné. Problém podle mne bude v tom, že ti, kdo nevědí, jaké i/í kdy napsat, většinou neumějí skloňovat (netuší, o který pád jde).

K tomu bohužel žádnou pomůcku nemám > jen radu zopakovat si skloňování a uvědomit si, s kterým pádem se váže které sloveso.

Např. učit někoho (koho/co) > 4. pád (proto bude ji) a dát někomu (komu/čemu) > 3. pád (proto bude jí) něco (opět 4. pád).

Obdobně v předložkových vazbách, kde se j změní v n: dívat se na ni (koho/co) > 4. pád, ale mluvit o ní (o kom/čem), jít k ní (ke komu/čemu), být bez ní (koho/čeho), mluvit s ní (s kým/čím) > 7. pád.