? děkuji
1x
Nejdůležitější je, naučit se maximálně soustředit. Pak je důležité využít typ paměti, kterou máš. Přečti očima, pak přečti nahlas, napiš a z paměti řekni. Po chvíli nahlas zopakuj, co si pamatuješ. Představ si, že stojíš u tabule a odříkej všechno tak, jako u zkoušení.
To hlasité opakování je nesmírně důležité. Je důležité myšlenku zformulovat do slov. Ne jednou větou, ale delším projevem. Říkej to tak, jako bys to říkal někomu, kdo vůbec nemá představu, kdo je třeba "král". Úvod, důležitá část a pak závěr (u dějepisu to, co to nese dále, jak to ovlivnilo další vývoj)
0x
Přepracovávat tahák, to je vlastně opakování. Jestli jsou to předměty, kde se dá kreslit, tak to pomůže těm, co mají vizuální paměť. Já si třeba v anatomii vyrobila tabulky jednotlivých svalů, že si to pak ode mne půjčovali. Ale to samotné kreslení, to pozorování úponů, to pomohlo k zapamatování. V dějepise by se takhle nějak dala vyrábět časová přímka. Ty paralelní děje kolikrát zaujmou. Jednou "z velké vzdálenosti", kde by byla doba kamenná, bronz, pyramidy, železo...U těch novodobých dějin si to nakreslit, co století /nebo i podrobněji/. Ony některé učebnice vypadají nezáživně. V knihovně se ale najdou knížky, kde je totéž a poutavé.
- jen si nepíši taháky
0x
Ahoj, tak já bych ti ze všeho nejdřív poradila, aby sis svůj sešit nějak barevně upravila, například vyznačit si panovníky zelenou barvou, bitvy červenou atd. Ono se to potom lépe učí, když se v tom dokážeš orientovat, než když vidíš před sebou text a nevyznáš se v tom.
Klidně si z toho udělej hru (třeba pexeso), kdy ke každému panovníkovi hledáš něco, co k němu patří - např. Karel IV. - Univerzita Karlova.
No a pokud tě nebaví učit se sama, popros sourozence, mamku, taťku,...prostě kohokoli, ať se s tebou učí, ať tě vyzkouší.
A to stejné platí i v dalších předmětech.
Nemusíš se učit celý den, na každý předmět stačí 15-30 minut, pokud si učení zjednodušíš.
K těm tahákům - tím, že si je píšeš se vlastně učíš, ale tahák o přestávce napiš, přečti si ho nahlas a poté vyhoď. Nikdy ho nepoužívej při písemce! 
Zajímalo by mě Blanko, ty jsi nikdy nepoužila tahák? 
Vzhledem k tomu, jak je vzdělávací systém postavenej - tedy na tom, že se hromadně musíme učit i předměty, na který nemáme buňky a který nás absolutně nezajímají - bych používala tahák naprosto bez uzardění.
da - Ano, přiznám se, párkrát jsem tahák použila, ale že bych si ho psala na každou písemku, to ne. Vždy jsem se snažila látku nějak naučit a když to nešlo, tak to nešlo. Jinak nechápu, proč se mě na to ptáte, to, že jsem párkrát použila tahák neznamená, že to budu radit ostatním. Tazatelka má zájem se učit a zmínila, že si píše taháky - což není zas tak dobrá volba - tahák nám pomůže při písemce, ale né při zkoušení u tabule. Takže radši poradím, jak se učit a tím na taháky zapomenout.
0x
tohle je dost směšný - pro veškerý učení platí, že buď to pojímám jako čistě vnější informace, který vnímám jako poučky, co se musím naučit, a jinak k věci nic nevím - v tom pádě je celkem jistý, že do několika let nebudu z naučenýho vědět vůbec nic (takže ty doslova stovky hodin, a vlastně mnoho let byly vyplencaný zcela zbytečně),
anebo se o věc nějak vnitřně zajímám - tak nějak tím žiju, nějak to používám, pěstuju atd. (příklad - učím se třeba informace k poezii od přelomu století (19./20. pochopitelně) cca po současnost - pokud to pojmu coby soubor mně vlasně nic neříkajících pojmů, bude to samozřejmě celý naprosto k hovnu, smysl to začně mít teprve v okamžiku, kdy danou látku pojmu jako odrazovej můstek ke čtení, porovnávání danejch autorů, básnickejch sbírek, třebas se k nim i vracím, do různý hloubky je "zkoumám", tj. nějak přemýšlím nad užitou poetikou... - pak budu mít reálný poznatky o poezii od přelomu století k dnešku) - tohle ovšem platí naprosto stejně i pro "tvrdý" přírodní vědy...
u dějepisu je specifikum jen v tom, že to nikoliv vnější osvojení, ale prožitý "vnitřní" poznání by mělo bejt maximálně jednoduchý - protože dějiny lze částečně chápat jako příběh (byť tohle pojetí je zkreslený, až moc primitivně zjednodušený, ale to teď nechme být) - takže pokud se mi alespoň tenhle přístup jeví jako zajímavej, jde jen o to vybrat si správný zdroje (např. historická beletrie je pochopitelně k danému účelu, teda vhledu do dějin, téměř zcela neužitečná),
takhle spatra nevysypu moc námětů (to ať si případně odmakají jiní rádci), ani ostatně nevím, jakého období by se to mělo aktuálně týkat, můžu připomenout, že k českým dějinám, ovšem s návazností na okolní, existuje mnohaletý audio (ale i zaznamenaný písemně) seriál Toulky českou minulostí (ČRo - Dvojka); existuje literatura na pomezí žánru beletrie a vědecko-popularizační literatury (typicky Norbert Frýd Císařovna), takové tituly se ovšem obvykle zaměřují na dost úzký výsek; existují i značně přístupně napsané popularizační tituly, třeba i k delšímu výseku (typicky Wellsovy Dějiny světa (to je zrovna dnes už asi těžko dostupná kniha)), takový literatury jsou samozřejmě tuny, chce to ovšem mít zas opravdově, prakticky osvojenou dovednost číst aspoň beletristickou literaturu...; leccos by se taky dalo najít na netu na specializovanějších webech - tohle všechno je už na konkrétní dotazy stran toho kterého konkrétního úseku;
pochopitelně podle zaujetí lze k některým tématům vyhledávat sice pořád čtivý, ale přínosnější tituly - typicky některé paměti (nebo zas ilustrativní příklad - k třicetileté válce, resp. jejím cca 2 posledním fázím, hodně beletristicky pojatá, ale jinak už vysloveně vědecky zpracovaná Englundova Nepokojná léta) a tak dále a tak podobně (dejme tomu lze něco přínosného objevit i na televizi (na ČT2, kdyžtak Zoomu), v jiných rozhlasových pořadech (v češtině pochopitelně jen na ČRo, ten mj. provozuje i Rádio Retro, kde je občas možné zachytit zajímavé autentické relace - teď zrovna tak napůl, tj. lze vybrat několik zajímavých pořádů k naší jubilejní stovce...))
shrnutí - jako vše ostatní učení, pokud si ho mám opravdu osvojit a z něj něco dlouhodobě mít, i dějepis musím opřít o nějaký vlastní prožitek, zreálnění a (prožívanou) činnost
(P.S. ovšem až takový zatraktivnění, resp. vulgarizace, typu "Václav II. byl posera a Václav III. sexy playboy" je už taky celkem k hovnu - to je do absurdna zjednodušení a zkreslení k naprostýmu překroucení podstaty-reality...)
Vyhledání drbů jsem doporučovala já a vím proč. Od tý doby, co jsem se začala zajímat o pikantní detaily ze soukromí historických postav, si obecně z historie daleko víc pamatuju (víc, než že Václav III. byl playboy, chápeme se?). Nakonec to všechno byli taky jen lidi a ne jen podepsaný smlouvy a prohraný války. Když radíš spojit si učení s prožitkem a se zreálněním, není nic lepšího, než si zjistit, co jedli k snídani nebo jestli nebyli homosexuální. Tak to prostě je. I jiný obory se popuralizujou, aby to lidi víc zajímalo.
Bohužel dnešní dějepis je znalostí jmen a letopočtů a jistou zkratkovitostí přímo měřitelný. Nikdo z vyučujících se nemůže plácat ve vysvětlení na 3 hodiny, jak například jeden děj ovlivnil přímo dva a nepřímo šest dalších, obzvlášť v kontextu tehdejšího myšlení. Na to není čas a tedy není vyžadováno. Navíc pokud je takové učení pouze pro známku ze školy a člověk tím absolutně nežije, je snaha neúměrná ztráta času a k ničemu, zatímco by dotyčný mohl studovat to, co ho baví a čím by se chtěl jednou zabývat.
Navíc různí popularizátoři typu Vondrušky nebo alternativci a záhadologové dovedou nadělat pěknou paseku.
jasně, však já jsem "poseroutku Václava II. a playboye Váslava III." jako příklad toho mnou doporučovanýho prožitku a zreálnění pochopil, proto jsem se vůči tomu vymezil jako k něčemu, co už je přehnaný - je samozřejmě teoreticky pěkný začít s Václavy II.+III. jako poseroutkou a playboyem, a dobrat se (pokud možno rychle) poznání, že toto pojetí je překroucený až do naprosto absurdní nereálnosti postav i doby, ovšem jde o to, kde se to poznání zastaví..., to už bych radši začal o nějakej level vejš...
(ono nejde o drby, ale prostě totální zvulgarizování a překroucení, vůbec nejsem odborník na cokoliv tejkající se historie, tudíž ani ne na konec přemyslovské éry, ale asi chápu, oč má jako jít - k tomu playboyství by se v tvrdých datech (relevantních dobových záznamech) zřejmě našlo doslova pár řádků o volnějších mravech za Václavova velmi raného mládí, k tomu poseroutkovství jeho otce by se asi našlo o něco víc zmínek v pramenech, na druhý straně by se nejspíš daly zpochybnit, fakticky i co se výkladu týče, a ještě víc zřejmě jde o naprostý marginálie (každopádně byl Václav II panovník s bídnou výchozí situací, který nejen stabilizoval zděděné země (správný termín zřejmě země Koruny české), ale získal i polskou a teoreticky i uherskou korunu (většina zisků sice měla efemérní trvání, ale Slezsko zůstalo pěkně dlouho (Chebsko, na jehož definitivním připojení měl taky podíl, dodneška)) a dokázal se jako málokdo z panovníků našich dějin (od začátků českého státu do r.1526, kdy takové vymezování ztratilo (až na epizodku (2.)stavovského povstání) smysl) vymezit jako značně samostatný panovník vůči císaři Svaté říše římské...)
ad vilik: "dojdu k absurdní situaci, že sice chápu děj v širším a přesnějším kontextu ... ale samotná jména a letopočty, kterých je najednou o mnoho víc, si stejně nezapamatuju" - to myslím záleží na tom, jak moc se budu věci věnovat - pochopitelně, že když nějakýmu delšímu období, epoše (třeba tý třicetiletý válce, nebo francouzský revoluci, čemukoliv) věnuju víceméně jednorázově i řadu hodin, budou se mi ty data a osoby plést, když se k tomu (při různých příležitostech, z různých podnětů) budu vracet, tak se mi ani osoby ani data už plést nebudou;
"nikdo z vyučujících se nemůže plácat ve vysvětlení na 3 hodiny" - no ano, výuka je jen a pouze odrazový můstek, jak daleko z něj skočí, si každej (ale ovšem i podmínky, v jakejch se nachází) určuje sám...
(Vondruškovy popularizační tituly (asi je taky píše, nemám přehled o jeho tvorbě) neznám, znám jen nějaká jeho vyjádření k cca současným (byť je nezapomíná obdařit i historickými paralelami) otázkám, ve kterých vždy důsledně zastával zcela hovadské názory, pokud to samé platí i o jeho nebeletristických titulech, tak zřejmě bude lepší se jim obloiukem vyhnout)
Nikdo od dob renesance už nemůže mít kapacitu a čas na zvládnutí všech vědních disciplín, i kdyby sebevíc chtěl.
Prostě mozek nepoužívané znalosti vyloučí, není to nic nenormálního.
Nebo vy si vzpomenete bez přípravy, například na jména bratranců pražského biskupa z konce 12. století a jaké mezi nimi panovaly vzájemné vztahy, dokážete definovat polaritu kovalentní vazby a správně od sebe rozpoznat křemelák a drnák? To jste pašák.
(ale chápu, ano, člověk nemůže zvládnout vše, záleží na jeho výběru, na jeho využití času a na mnoha dalších podmínkách, který ani nemůže ovlivnit; já jen píšu, jakým způsobem lze osvojit si látku doopravdy a na dlouho, nic jinýho mě nenapadá a asi ani neexistuje, a k tý historii se přímo nabízí pojmout ji jako příběhy, pak by mělo bejt osvojování si poměrně lehký
(a samozřejmě, že k vylučování vědomostí z mozku dojde, když se věci nebudu věnovat - neboli prostě místo abych provozoval duševní onanii čučením na naprosto debilní film (lhostejno jestli v tv, přes net, nebo v kině), věnuju se o fousínek užitečnější duševní onanii, kdy si čtu aspoň něco třeba k historii na webech; místo poslechu naprosto debilního Impulsu si poslechnu třeba ty Toulky (to teda platilo spíš před několika lety), nebo něco z toho Rádia Retro atd., v lepšim případě si občas přečtu nějakou tu kvalitní publikaci - je to samozřejmě na léta, ale tak zněl i původní dotaz tazatelky;
no a pokud opravdu žádný jalový čas na duševní onanii nemám, protože se plně věnuju činnosti, co mě baví nejvíc, tak jsem v podstatě šťastnej člověk, ale holt za to i zaplatím tím, že v některých oborech budu absolutně neorientovanej blbec - obvykle platí, že každá sranda něco stojí...; a pokud nemám čas (anebo i vrozený a v ranym dětství nabytý schopnosti) se některým oblastem věnovat hloubějc, tak mám prostě smůlu, i to se stává...)
(a co se mojí osoby a toho, co jsem zvládnul, týče, tak bych určitě nikomu neradil, aby si mě bral jako vzor, a biskupovi bratranci (k ostatnímu se ani nemůžu vyjadřovat) jsou do absurdna přehnanej příklad))
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.