Strach z praxi

Dobrý den. Pokud jste na tom psychicky tak špatně, navštivte psychologa. Odborník Vám pomůže, nezůstávejte na problémy sama. Jinak - až takový strach je zbytečný, i když chápu, že ho nedovedete ovládnout. Každý občas něco pokazí, učíme se novým věcem celý život atd.. Jste asi hodně přecitlivělá, takže se obraťte na toho psychologa a se vším se mu svěřte. I když to samopoškozování už by chtělo asi psychiatra a možná nějaké léky. Zvažte i tuto možnost.

Děkuji.

Tak v první řadě bych se na Vašem místě zklidnil - je určitě nesmysl se kvůli čemukoliv sebepoškozovat. V druhé řadě - praxe je od toho, aby se na ní studenti něco naučili, takže se předpokládá i to, že se leccos nepodaří. Při dnešní úrovni škol je situace taková, že třeba závěrečné zkoušky jsou obtížností asi stejně náročné, jako byly před 25lety, kdy jsem byl na učňáku výrobky v prváku. Mluvím o truhlařině, s tímto oborem mám díky své profesi každodenní kontakt.

Další věc je rapidně klesající manuální zručnost dnešní mládeže - takže třeba automobilky mají výcviková střediska, kde učí lidi šroubovat šrouby To je sice smutné, nicméně pochopitelné - v době, kdy puboši nepustí mobil z ruky se těžko naučí třeba zatloukat hřebíky - na to jsou totiž potřeba obě ruce.

Takže shrnuto - praxe se nebojte, tam se předpokládá nízký level znalostí a zručnosti, učitelům / mistrům jde praticky o jedno - něco Vás naučit.

Proto ta praxe je, abyste se naučili, co se v lavicích naučit nedá. Ti, co praxi vedou, co tam budou s Vámi, Vám mají předat zkušenosti, vysvětlit, ukázat. Oni vědí, že tam příjdou mladí a nezkušení. Když po Vás budou chtít něco, co neznáte, tak řekněte, že tohle jsme nebrali, tohle jsem zapomněla, tomuhle nerozumím. Nevím, co to je za praxi, ale nedovedu si představit, že by se někde v provozu, kde vykonávají studenti praxi, po někom řvalo nebo se mu posmívali. Tys to tam zažila, že se tam bojíš?

Rodiče to vědí? Běžte za nimi a oni by to měli řešit. Sami vám najdou psychologa nebo půjdou s vámi k vaší lékařce. Není to ostuda. Musí se ten strach ale nějak vyhnat z těla. Musíte sama vědět, jestli je to jenom takový přechodný stav, že se třeba vypláčete a potom dobrý. Nebo by rodiče mohli promluvit, probrat s tím učitelem. Určitě by se nějaké východisko našlo.