Zdravím, prosím o radu.
Je to takové divně, zbabělé, a asi mne za to spousta lidí odsoudí, a já to chápu. Mám problémy se školou.
Začnu od začátku, jsem v prváku, ovšem jsem už starší, přes 20let. Z důvodu, že jsem před tímto oborem studovala 4 ročný obor s maturitou, kterou jsem neudělala, poté jsem šla na rok a půl makat. A teď v září jsem nastoupila na učiliště, abych si alespoň něco udělala. Ještě musím podotknout, že mám diagnostikovanou nestabilní poruchu osobnosti, což se u mě hodně projevovalo depresemi a tak dále. Mám už 5 let přítele s kterým mám opravdu skvělý vztah. 4 roky s ním už žiji. Čekali jsem před třemi roky miminko, které jsem v pátém měsíci potratila, z toho jsem se zhroutila. Před rokem jsme čekali další dítě a já už si dávala přihlášku na dálkové studium střední školy, ovšem se zase muselo něco pokazit a naše dítě bylo nemocné (nechci to rozepisovat), tak nám doporučili interrupci, kterou jsem podstoupila. Teď jsem, ale v rámci možností v pohodě.
Ale teď, důvod, s kterým potřebuji pomoct. Září ve škole proběhlo normálně, chodila jsem do školy pravidelně a zvládla jsem ten měsíc dobře. Ale teď minulý týden jsem byla doma (celý týden), kvůli vysoké teplotě a celkově mi nebylo fajn, vzhledem k tomu, že jsem si zvolila obor pečovatelka a minulý týden jsme měli praxi, tak bych ani správně s vysokou telotou či s průjmem neměla do domova důchodců docházet. To ale nebyl ten důvod proč jsem byla doma, prostě mi opravdu nebylo dobře. Ale ze včerejška na dnešek mi po celou noc bylo opravdu hrozivě zle, nezahmouřila jsem oko, opravdu ani na chvíli, svírala se mi hruď úzkostí, panický strach, pláč.To už se mi dlouho nestalo, přítel si toho samozřejmě všiml, ptal se mě co se děje, já odpověděla, že nevím, že je mi hrozně. Přítel řekl, ať zůstanu zítra (dnes) ještě doma a snažím se nějak se dostat do pohody. Doma jsem zůstala je mi pořád zle, i když už je to lepší, ale myslím, že mě to dnes v noci čeká znova. Prostě mám nejspíš strach jít do školy. Už jenom z toho důvodu, že je tam zvykem, toho kdo nechodí do školy ponižovat před všemi a učitel má blbé připomínky, omluvenky čte před celou třídou. Musím říct, že vzhledem k tomu, že je to učňák, tak jsou tam nejspíš zvyklí řešit záškoláky a obecně kdo neni ve škole je za školou. Mám strach, že u mě na to bude reagovat taky tak, což jsem si jistá že ano. Protože kdokoliv kdykoliv měl omluvenku od lékaře, učitel si nemohl odpustit rejpnutí, že si to někde všichni určitě oskenovali. Což já nevím ani jak bych to udělala. Jsem si 100% jistá, že o mě dneska mluvil ve škole, proč tam nejsem. Mám prostě strach jít do školy, mám strach, že se něco takového stane a oni mě tam nebudou chtít. Samozřejmě ti co do školy chodí pravidelně (opravdu jich moc není), ale jsou, tak ti se samozřejmě přidají k učitelům a budou se zase smát, říkat, že to nedám, že mě vyhoděj, že odejdu ze školy apod. Což já prostě neunesu a opravdu nechci zažít to, že na mě budou pohlížet jako na někoho kdo nechodí do školy a z koho si můžou dělat prdel s prominutím. Je mi z toho opravdu hrozně a vím, že pokud do školy nepůjdu, tak je to vyhození docela možné. Přítel třeba říká, že týden je už hodně, ale že po týdnu nemoci mě určitě nevyhoděj. Jenomže já mám velký strach z těch lidí tam a z jejich reakcí. Prosím, co byjste dělali na mém místě?
3x
A co ti je po ostatních? Jsi tam kvůli sobě, ne kvůli nim. S tím předčítáním omluvenek mi to přijde ujeté, to by si učitel neměl dovolit. Teď po GDPR má každá škola pověřence pro ochranu osobních údajů a zdravotní stav se navíc řadí do kategorie těch citlivých, takže bych se klidně obrátil na něj.
Pro mě bylo vždycky nejhorší vrátit se do školy v průběhu týdne. Znám ten pocit, kterému se chceš vyhnout. Takovéto "á hele, už je zase tady". Naopak po víkendu si mě nikdo ani nevšiml. Tím ti ale nechci radit, abys zameškala další týden, to by byla škoda. Normálně tam zítra běž a ostatní ignoruj. Vždyť jsou to proti tobě děcka a učitel je prostě jen blb.
Na škodu by možná nebyla ani lehká antidepresiva, pokud je už nebereš. Dnes to není nic neobvyklého a pokud člověku pomůžou v zajištění lepšího života a překonání problémů, které kazí vyhlídky na lepší budoucnost, tak na nich nevidím nic špatného.
2x
Týden je málo, to je normální doba pro jakékoliv nachlazení, ve škole se to do týdne dožene. Jen si nejsem jistá u praxe - nebudeš si ji muset nějak nahradit?
Teď se ale zkus se obrnit a do té školy jít. Čeká tě 1 minuta uštěpačných poznámek a pak už to bude v pohodě. Třeba si celou minutu v duchu říkej: já to dám, jsem silná a dám to, tohle mě nerozhodí... A když to dáš, tak se pochval.
Nene, nebudu si muset nic nahrazovat, každý měsíc dostáváme za praxi známku, Pokud mi tenhle měsíc dá N, tak se to snad na pololetí neobjeví, když budu mít jza další měsíce za jedna.
Já mám největší strach z těch uštěpačných poznámek, protože já mám pocit, že jsem určitě schopná se rozbrečet a nedej bože třeba utéct od tamtaď.
0x
@karolinad - Jenomže já mám velký strach z těch lidí tam a z jejich reakcí. Prosím, co byjste dělali na mém místě?
No co - zatla bych zuby a šla do školy. Možná i s myšlenlou, že "mě nedostanou!"
Už byste měla vědět, že v životě potkáte leckoho a útěk - v tomto případě dokonce od povinností - není řešení. Zvlášť když to vzdělání potřebujete. Pamatujte si - blba najdete všude a nejvíc ho namíchnete, když na něj nbudete reagovat.
0x
Mám za sebou více škol a nemohu říci,že jsem měl ,při odchodu z domova do školy ,strach..Spíše si člověk uvědomuje,že pominul povinnosti při učení a čeká,že bude zkoušen.Nejhorší jsou postihy od rodičů za nepodarky při zkoušení a zákazy za čtyřky a pětky.Takže,hurá do školy,není čeho se bát!
JABRAKA
0x
Mne by zajímalo, proč jste si nezopakovala poslední ročník předchozí školy a nezkusila maturitu složit znovu. Věkově byste byla spolužákům blíže (= cítila byste se mezi nimi lépe), pokračovala byste ve známém prostředí a navíc byste tak získala další tři pokusy složit maturitu.
Týdenní nemoc není nic zvláštního, mohla by klidně trvat i déle.
Momentálně by Vám mohlo pomoci vědomí, že se posmívají jenom hlupáci. Chytří lidé vědí, že nikdo není neomylný, že "nemoc nechodí po horách, ale po lidech", ... a naopak se snaží člověka povzbudit nebo mu pomoci.
Jestli se tolik obáváte posměšků, s kterými se od hloupých lidí budete setkávat po celý život, poradila bych obrátit se na psychologa, který by Vám mohl pomoci změnit pohled na různé situace.
doplněno 15.10.18 15:25:
Karolíno, ale tu možnost stále ještě máte. Od předchozího studia zatím neuteklo moc času a neuteklo ani moc času od začátku školního roku. Tzn., že byste učivo ještě snadno dohnala.
A navíc by šlo jenom o jeden školní rok (nikoliv o tři) v pravděpodobně lepším prostředí > v prostředí, kde by se nikdo nikomu nevysmíval za nemoc... Jestli na tom nejste finančně příliš dobře, přijde mi dokončení předchozího studia (jeden rok) lepší řešení než tříletý obor.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.