Jak správně oslovit 5. pádem - skloňovat příjmení Chmel?
6x
Pane Chmele.
Jména zakončená na -el ve vypouštění -e- kolísají. U jmen běžných, obvyklých, zpravidla původně rodných (i když mohou být ve funkci příjmení) se pohybné -e- v nepřímých pádech vypouští (2. p. Pavla, Karla, Havla), u českých jmen, kde -e- je součástí kmene slova (nejde tedy ve skutečnosti o pohybné -e-), se ponechává (2. p. Zavřela, Chmela). U jmen cizího původu záleží na tom, zda je nositelem cizinec (pak se -e-ponechává: 2. p. Nobela, Schlegela), nebo Čech. Pokud je nositelem jména Čech, rozhoduje rodinná tradice, zda -e- ponechávat, či vypouštět (2. p. Menzela i Menzla – 5. p. Menzele i Menzle). Pokud se -e-ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě. Pokud se -e-nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme (Schlegel [šlégl] – 2. p. Schlegla[šlégla] × Schlegel [šlégel] – 2. p. Schlegela [šlégela]). Ponecháváme ho vždy tam, kde by jeho vypuštěním vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. V 5. p. mají tato jména koncovku -e (Pavle, Zavřele, Schleg(e)le, Chmele), ale u některých jmen (tam, kde se -e- nevypouští) se objevuje i koncovka -i, u některých jmen dochází ke kolísání (Gabrieli i Gabriele, Rafaeli i Rafaele, Nobeli i Nobele). Zvláštním případem je jméno Michael. Čteme-li ho česky, má v 5. p. koncovku -i (Michaeli), čteme-li ho anglicky [majkl], má koncovku -e (Michaele [majkle])
Zdroj : prirucka.ujc.cas.cz/...
doplněno 29.04.18 18:50:
Osobně bych ho také pojmenovala pane CHMELI,ale v příručce je právě to CHMELE 
Možná by řekl,zda nejsem náhodou opojena nápojem z chmele
Našel jsem tam, že by mne měli lidi oslovovat "Pane Hájeku"...
Jinak já bych Chmela oslovoval buď "Pane Chmel", nebo normálně "Chmelo".
Nebo "Čau vole"...
Vernon: »Pane Chmel« je nezdvořilé. Navíc tím dáváte najevo, že neumíte skloňovat.
Já možná (?) také ne ))-: → byla bych použila vzor »muž«.
@Ondr: Ten odkaz bych nedoporučovala → podívejte se, co "dokáže" generátor s příjmením Švec.
Kmenové e se v tomto příjmení nevynechává (zkuste si to příjmení vyslovit bez e) a správné oslovení je pane Šveci (ševče je oslovení řemeslníka, nikoliv pana Švece).
2x
Souhlasím s ivzez. Já totiž i na rozdíl od zde uvedeného odkazu spíše jméno Chmel jako životné skloňuji podle vzoru muž (pan Chmel, bez pana Chmela mi nějak nesedí). Totiž chmel (2. pád chmelu)je něco úplně jiného než Chmel (2. pád Chmele). Pak je logicky v 5. pádě oslovení "pane Chmeli"
Oslovení "pane Chmel" je skutečně společensky nezdvořilé, ale bohužel naprosto běžné a většinové.
0x
Vzhledem k tomu, že sám mám cizí příjmení a nemám rád, když ho někdo skloňuje, tak bych ho oslovil pane Chmel. Sám mám nejradši ten 1. pád. Myslím, že i když to není gramaticky správně, netahá to tolik za uši, jako když se to vysloví blbě. Mě tahá za uši i ten správný tvar.
doplněno 29.04.18 23:04:
@Satam: Co je na tom nespolečenského. Já nemám rád, když někdo skloňuje mé příjmení, zní to divně, nezvykle. Proč bych to měl považovat za nespolečenské?
U příjmení, které mají v jazycích původu svůj jednoznačný význam je české skloňování špatné, protože se může zcela změnit jeho význam.
Například jméno Okamura (óka - kopec, vrch; mura - vesnice, tedy vesnice na kopci) nebo Kanimura (kani - krab, mura - vesnice, vesnice která je zřejmě proslulá lovem krabů), Akamura (aka - červený, mura - vesnice, červená vesnice) a další podobná jména s částí mura (Onimura, Orimura, a další) se skloňováním slova mura v 5. pádu stane muro, což už není vesnice, ale sklep, skleník, chladná místnost nebo domek pro skladování.
"Vzhledem k tomu, že sám mám cizí příjmení " tím bych zde moc neargumentoval, Nevím, jaké je vaše příjmení, ale "Cmel" bych kako cizí příimení moc neviděl. A rozhodně bych si netroufl použít v oslovení zupácký první pád.
V zemích na západ od našich hranic, je naprosto normální, se zeptat: "Promiňte, jak se vyslovuje vaše jméno?". Tak jaké zupáctví? Oni, na rozdíl od spousty Čechů vědí, že jména se vyslovují různě, podle národnosti, kterých tam už dlouho, žije nepočítaně. To jen tady v Čechách si myslíme, že máme právo někoho oslovit pane Smithi nebo paní Smithová, jen proto, že je to po česku. Ale když to uděláte, tak se cizinec neušklíbne, jen ze zdvořilosti k nám.
V Čr máme právo mluvit česky. Když o tom člověku mluvíte, také jeho příjmení skloňujete; vokativ též patří do skloňování.
Ad @nikdo: Pro upřesnění bych dodal, že to, jak se jméno vyslovuje, je jiná otázka než to, jak se skloňuje, a přechylování je zase jiný problém. (A de fakto otázka, jak máme někoho oslovovat, je ještě jiný problém.)
0x
Oslovil bych "pane Chmeli", "pane Chmele" mi přijde divné, asi podle mluvnice správné. Určitě lepší to nebo to, než příjmení v češtině vůbec neskloňovat. Je to proti pravidlům, nelíbí se mi to, sám takto lidi neoslovuji nikdy, ačkoliv je běžné slyšet "pane Novák" a podobně. Právě toto mi přijde, že se dobře zakořenilo, a co s tím...
0x
Upustím od diskuse, zda oslovovat pane Chmeli či pane Chmele, kterou tu stejně nevyřešíme. Osobně bych se klonil k 1. variantě, počítám, že obě jsou možné. Vrátím se k tomu, zda oslovovat tvarem 1. nebo 5. pádu. Jsa hrdým majitelem německého příjmení a navíc původem ze sudet, odmala jsem slýchal výhradně oslovení 1. pádem (tedy v případě příjmení). Po odchodu na střední školu o pouhých 40 km dál už tomu bylo tak půl na půl, zřejmě podle toho, odkud kdo pocházel. Ovšem "středoškolská čeština" měla jedno specifikum. Zkuste oslovovat tvarem příjmení v 1. pádě, bez přípojení slova pan, to prostě nejde! Po VŠ jsem zakotvil ve středních Čechách, potažmo v Praze. Tady je to tak, že oslovit někoho tvarem 1. pádu je faux pas, minimálně na Vás poznají i bez kroje, že nejste odsud. Zkrátka je tenhle jev silně krajově závislý.
0x
Tak teď už vím, jak je to podle pravidel. Ale ještě včera bych do té doby neznámého pána v osobním kontaktu oslovila pane Chmeli. Kdybych mu psala dopis, asi bych se do pravidel podívala. Nebo se zeptala zde na poradně 
.
Do role nesprávně osloveného člověka se vůbec nemusím vžívat. Stává se mi to tak ve čtvrtině případů. A co dělám? Nic. Pokud z celkového oslovení není vyloženě cítit nějaká averze, povýšení nebo něco jiného nepříjemného, není potřeba z toho dělat velkou vědu. Bývá také normální se dotyčného přímo zeptat, jak se jeho jméno vyslovuje a skloňuje. Někdy se oproti pravidlům může jednat o rodovou tradici.
0x
Jména, která mají před koncovou souhláskou pohybné -e-, -o- či -a- (typ Štěpánek, Machek, Vepřek, Pavel, Chmel, Karol, Dubak, Winter, Wolker)
V případě pohybného (či v některých případech kmenového) -e- jde o tyto typy jmen: jména zakončená na -ek (Štěpánek, Zdeněk, Machek, Prošek, Macháček, Vepřek), -el (Zavřel, Pavel, Karel, Chmel, Nobel, Havel, Menzel) a -er (Wolker, Winter, Peter, Kanzelsberger, Dientzenhofer). Dále sem patří jména slovanského původu s pohybným -o- či -a-, např. Pavol, Karol, Dubak apod.
U jmen zakončených na -ek v nepřímých pádech pohybné -e- vypouštíme (2. p. Zdeňka, Štěpánka, Machka – 5. p. Zdeňku, Štěpánku, Machku). Mluvnice připouštějí výjimku tam, kde by vypuštěním samohlásky mohla vzniknout obtížně vyslovitelná souhlásková skupina (2. p. Vepřeka i Vepřka – 5. p. Vepřeku i Vepřku). V takových případech je obvykle rozhodující rodinná tradice nositele jména. Pohybné -e- lze rovněž ponechat u jmen jiného než českého původu, případně těch, jejichž nositel je cizinec, i když původ jména může být český, resp. slovanský (Jelinek – 2. p. Jelineka – 5. p. Jelineku).
Jména zakončená na -el ve vypouštění -e- kolísají. U jmen běžných, obvyklých, zpravidla původně rodných (i když mohou být ve funkci příjmení) se pohybné -e- v nepřímých pádech vypouští (2. p. Pavla, Karla, Havla), u českých jmen, kde -e- je součástí kmene slova (nejde tedy ve skutečnosti o pohybné -e-), se ponechává (2. p. Zavřela, Chmela). U jmen cizího původu záleží na tom, zda je nositelem cizinec (pak se -e- ponechává: 2. p. Nobela, Schlegela), nebo Čech. Pokud je nositelem jména Čech, rozhoduje rodinná tradice, zda -e- ponechávat, či vypouštět (2. p. Menzela i Menzla – 5. p. Menzele i Menzle). Pokud se -e- ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě. Pokud se -e- nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme (Schlegel [šlégl] – 2. p. Schlegla [šlégla] × Schlegel [šlégel] – 2. p. Schlegela [šlégela]). Ponecháváme ho vždy tam, kde by jeho vypuštěním vznikla obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. V 5. p. mají tato jména koncovku -e (Pavle, Zavřele, Schleg(e)le, Chmele), ale u některých jmen (tam, kde se -e- nevypouští) se objevuje i koncovka -i, u některých jmen dochází ke kolísání (Gabrieli i Gabriele, Rafaeli i Rafaele, Nobeli i Nobele). Zvláštním případem je jméno Michael. Čteme-li ho česky, má v 5. p. koncovku -i (Michaeli), čteme-li ho anglicky [majkl], má koncovku -e (Michaele [majkle]).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.