Rozbrečela jsem se v autoškole

Také jsem nedávno zažila něco podobného. Já měla řvoucí instruktorku-příbuzná majitele autoškoly-deptala i jiné...děs a hrůza,ponižování. Jediná možnost-změnit učitele. Oni to někteří moc dobře vědí,že řvaním člověka vystresují a ten se potom špatně soustředí na jízdu,dělá chyby.Člověk si potom připadá jako by měl vypnutý mozek.Ale to oni potřebují,mají tak více peněz za další a další kondiční jízdy,které si dotyčný musí dokupovávat. Já jsem změnila učitele a ten mě v klidu všechno doučil. Je to opravdu jenom o klidu,učitel musí umět i pochválit a když neumí udržet nervy na uzdě,nemá v autoškole co dělat. Já si myslím,že některé autoškoly jsou u nás hodně nekvalitní. Nenaučíte se najíždět na dálnici,jet po dálnici,jezdit mimo vaše město,prostě jen ty základy...

Přidávám se k těm, co vás podporují - abyste vydržela. Hlavně neposlouchejte takové řeči, co psala milkaa ..

Jestli jste rozklepaná teď - v žádném případě to nic nevypovídá o tom, jaká MŮŽETE být řidička. Mohu potvrdit vlastní zkušeností. Všechno je jen v hlavě. Především - instruktor, co jen řve a řve - je ŠPATNÝ INSTRUKTOR. Není žádná novinka, že když někoho něco učím - a cíleně ho stresuju - tak dokáže sotva desetinu toho, co by zvládl, kdybych ho naopak podpořil. Za druhé - ten, kdo má problém - nejste vy - ale ten, kdo vás má učit - a místo toho na vás řve. Nebojte se ho - spíš se na něj podívejte s politováním. Chudák, ten musí být nešťastný, když je takový. On by se měl stydět, že se neumí ovládat a dává najevo svou ubohost - ne vy.

A teď k té zkušenosti - snad vás po podpoří. Já svůj řidičák udělala ve škole, když mi bylo 18 let. Ne nijak vynikajícně - ale prošla jsem. Jak víte - je rozdíl, kde a s kým děláte zkoušky. No .. instruktoři u nás v malém podkrkonošském městečku to dali skoro všem. Jenže .. já jsem potom nezačala jezdit. Až těsně před 40 narozeninami. A byla jsem z toho vystresovaná, děsně. Hlavně z toho, že nebyla navigace tehdy .. a tak ke stresu z řízení přibýval ještě stres z toho, že odjedu někam do nenávratna.. Což se mi jednou i stalo. Z Prahy k nám na chalupu .. což je cesta obvykle na 80 minut ... jsem jela oklikou po kraji sedm hodin (!) )

Zkrátím to .. jezdila jsem a jezdila .. a dnes, po 20 letech ježdění - se považuju za velmi dobrou řidičku. Nepřeceňuju se - jezdím zodpovědně - ale věřím si, jezdím "svižně" .. Vím, že mohu - protože řídit umím. A nebojte - netrvalo to 20 let .. už po prvních 10.000,- kilometrech se budete cítit líp. Především - až uděláte zkoušky - budete jezdit sama. V klidu, nejdřív pomalu, než si začnete věřit .. a postupně nebudete vědět, co se vám na tom zdálo těžké.

Jinak - na chování instruktora si myslím můžete i stěžovat. Podle toho, co píšete - toto není korektní výkon služby. A dnes už to není tak, že přizpůsobobat se musíte vy. Autoškola je podnikání - oni se musí snažit klienta získat - a potom ho opravdu naučit. Instruktor, co nováčky deptá - by měl být umravněn - nebo přímo i potrestán svým zaměstnavatelem. Neplní si správně svoje povinnosti. Podle mne je jeho povinnost vytvořit žákům autoškoly takové podmínky, aby se naučili co nejlépe...

Držím palce, ať to zvládnete. Nenechte se odradit. Umět řídit auto vám opravdu dává svobodu a nezávislost - když si sama můžete zajet, kam chcete .. to za to stojí!

Hanka

Já se učila řídit až ve 40 letech. Tak dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala to vůbec zkusit. Po první lekci jsem se domů odpotácela jak v mátohách, pak se to trochu usadilo. Ale poslední hodinu před zkouškama mě instruktor vydeptal tak, že jsem ve zmatku hamtla na brzdu levou nohou. Fakt

Málem ho trefil šlak. Zkoušku jsem následně dala, pomohlo mi tvářit se aspoň navenek sebevědomě a mluvit. Nervozita za chvíli opadla a pak už to bylo v pohodě.

A víš co? Řídím teď docela ráda, a to jsem si myslela, že jsem největší antitalent na Zeměkouli.

Dobrý den, v životě je potřeba dělat i takové věci, v kterých nevynikáme a které nás nebaví. Také je dobré umět zachovat chladnou mysl v situacích, které jsou nezvyklé a stresující. V neposlední řadě není k zahození nehledat překážky v druhých lidech, a zejména v "neovlivnitelných" negativních skutečnostech a naopak se naučit více pracovat v oblastech, kde jsme slabší, protože nikdo není od přírody všeobecně nadaný.

Mám podobnou zkušenost,nesnáším kravál,řev nebo jakékoli vypjaté emoce.Také mě instruktor rozbrečel,jen mě neviděl,umím to zahrát do oututaky jsem to nedělala ráda,spíše tlakem okolí,takže o to více mě autoškola stresovala.

Ted si v autě odpočinu,těším se až někam pojedu,je to paráda.Ovšem v autoškole to je jiné...no co poradit?mě pomohlo,že jsem si na zkoušky vybrala okresní město s vyšším provozem.Sledovala a soustředila jsem se více na provoz než na úkony v autě.Myslím,že to tak měl i instruktor,nekoukali tolik "pod ruce".Takže v poho jsem to udělala,neměla jsem ani čas myslet na instruktora,komisaře.Měla jsem plnou hlavu provozu,vůbec jsem je nevnímala.

Kdybych si vybrala druhou variantu,klidné maloměsto s nízkým provozem,zkratky,parkoviště na sídlištích...tak bych určitě něco pokazila.Vždycky jsem tam přehlídla nějakou značku.Asi mě ten klid tak nějak ukolíbal,že jsem dělala chyby.Fakt mi pomohlo vlítnout do víru velkoměsta

No,tak si myslím,že jsem byla nejstarší žákyně v autoškole. Když mi zemřel manžel a zůstalo mi auto, nikdo z dětí ho nechtěl,tak jsem rodině dala dárek k vánocům - že se naučím řídit. Bylo mi přes 60 let a do té doby jsem nevěděla ani kde je plyn, spojka, absolutně nic. Muž řídil rád, nechtěl, abych řídila. Teď mi ale nic nezbylo. Bylo to ale opravdu náročné. Jak si myslím,že jsem docela šikovná a hodně zvládnu, řízení mi ale dalo opravdu hodně zabrat. Však jsem tady tehdy taky obracela o radu. Myslela jsem asi v polovině ,že to vzdám , Neslyšela jsem motor,kdy mám řadit, nemohla jsem se naučit parkovat, couvat, no hrůza. Jen můj věk mi paradoxně pomáhal, že učitel na mě neřval. Když jsem se doplazila ke zkouškám, testy v pohodě / plný počet bodů /, ale jízdy ! Učitel mi říkal, prý v pohodě, raději pomaleji, tak jsem celou dobu jela maximálně na trojku. Samozřejmě jsem to neudělala / ale ostatní na tom nebyli o mnoho lépe / jedna po páté, jen jeden poprve/. Tak mi nezbylo než si připlatit jízdy a učit se dál, Stálo mě to moc peněz, i při druhých jízdách to bylo na hraně, byli jsme 4 a 2 jsme řidičák dostali a 2 ne. A to byli mladí hoši ! Nejvíc se člověk naučí ve svém autě,když jezdí sám,soustředí se a hlavně když ví,že není nesmrtelný. Teď auto slyším, jezdím v klidu, v pohodě, jsem nezávislá, časem se člověk vyjezdí, nemyslím,že bych byla neomylná řidička, jezdím podle toho . Když mě někdo na padesátce chce předjet osmdesátkou, uhnu a říkám si, že nemám peníze na pokuty. Neudělat zkoušky třeba na poprve není ostuda. Přeji hodně km bez nehod!

@amy - Rozbrečela jsem se v autoškole

Nic si z toho nedělejte - já jsem téměř rozbrečela zkušebního komisaře (a udělala).

A nebojte - nakonec opakování je matka moudrosti

a takový jako ty jsou pohromou na cestě a já patřím také do této skupiny, a proto řídím jen když musím. Jak ti píšou ostatní, nikdy není pozdě a není na tom nic hrozného začít až později. I když to uděláš, myslím si , že stejně jezdit nebudeš. Nejsi na to ještě dostatečně připravená, já jsem měla i zlé sny, že jsem někoho přejela. že jsi dobrá ve škole nemusí ještě znamenat že budeš dobrá v ježdění a naopak. Nestresuj se bud to dáš anebo ne, nic se neděje, když to bude i na podruhé. Anebo si dáš nějaký rok oddych a nic ti neuteče. Takový jako jsi ty, já opravdu za volant nepatří. člověk nemůže být rozklepanej ještě než do auta sedne. Mám pocit, že jsi ještě ani autoškolu nechtěla, jen prostě všichni ve třídě o tom mluvili, je to tak?

Já autoškolu dělala na mnohokrát, už ani nevím, na kolikrát... No určitě minimálně 5x. Je to 15 let, řídím bez problémů, nikdy jsem nebourala. Pro mě byl počet hodin v autoškole zoufale malý, potřebovala bych bývala mnohem víc. Musela jsem si to pak najezdit sama.

V takovych situacich je nejlepsi si rict, co nejhorsiho se muze stat a to je to, ze to neudelas. Vis co se stane? Nic. Proste nic, ja se toho taky bala, pak jsem to 4x neudelala a svet se nezboril, je to uplne jedno. Kdyz to jednou nedas, udelas to priste. Dulezity je si verit a nebrat pripadny neuspech moc vazne. Podle statistiky to ve velkych mestech v CR neudela napoprve 80% uchazecu. Cim vic budes v klidu a cim vic si budes verit, tim spis to udelas. A kdyz to nedas, das si nejakou doplnkouvou jizdu, domluvis se s intruktorem aby jste se zamerili prave na to, co ti naposled neslo a udelas to priste.

Hele nic si z toho nedělej, muj tata bejval kdysi instruktor v autoskole a typ jeho charakteru je ,ze to co umi on automaticky zvladne kazdy,takze pokud jsem se ho ptal na neco ohledne zakonu a pravidel behem autoskoly ,tak me vzdyckym akorat serval. Od ty doby sem si rekl ,ze bude lepsi kdyz budu delat tu autoskolu bez nakyho velkyho zajmu na nadavani a vycitani od lidi co uz maj najezdeno a budu se ucit sam podle vlastnich chyb,na poprve(motorka A1) jsem udelal test i jizdy v pohode,v 18 sem si rekl ze si udelam rozsireni na motorku A2 a byl jsem od taty ukecanej ze si mam udelat i auto ,byl jsem proti jelikoz me nikdo driv neucil ridit a ani jsem vlastne auto nechtel, ale nakonec jsem to vzal ze by se mi jednou mohlo hodit v zivote, tak jsem delal a delal jizdy a nakonec prisli testy,ja vystresovanej uz pred testem ,co vsichni rikali jak je komisar posledni dobou na+ranej a ze na me bude kricet atd,neudelal jsem uz test,a to jsem si prae rikal ze jak se nekdo dozvi ze delam autoskolu uz po druhy ze bych to mel znat na 100% ze se mi budou smat ,tak nakonec na podruhy testy vysli ,a u auta pak prislo parkovani ,nadjel jsem si ,a tocil na plno ale nevesel jsem se , v tu chvili komisar spustil vlnu slov a nadavek ,takze sem se prvne rozklepal ze uz me vyhodi(10 minut pred koncem jizdy) a pak jsem roste vypnul a zaparkoval si se 4ma nadjezdama v pohode ,z toho plyne jak uz tu psali ostatni,nic si nedelej z toho ze to neudelas na poprve ,je to akorat predzvest ze bys mela radsi jeste cvivit a to ze se ti nechce ,kdyz uz to delas tak je lepsi to dodelat a pak klidne nejezdit,nikdo ti za to hlavu neutrhne

Já mám z autoškoly také podboné zážitky. Nurudný řvoucí učitel, který snad v klidu neuměl ani pozdravit. Těsně před dokončením výcviku, jsem měla v hlavě úplně vygumováno a hrozbu minimálně v prudkém strhnutí volantu, nebo křiku a urážek od učitele jsem čekala každou vteřinu. Domů jsem chodila s brekem a byla jsem si jistá, že řidičák není nic pro mě a já se bezpečně řídit nikdy nenaučím.

Nakonec mě kamarád donutil nevzdat se a změnit autoškolu. Hned při vstupním pohovoru v nové autoškole mi řekl můj budoucí učitel doslova: se studenty, kteří mají podobné zážitky, jako vy je to oříšek, ale nebojte, tak marná určitě nejste. Po deseti jízdách s ním, jsem jeho slovům už věřila. S klidným a vyrovnaným učetelem, který na chybu reagol pouze jejím vysvětlením a vyzkoušením si situace znovu, jsem se uklidnila. Přestala zmatkovat a dělat jednu zbytečnou chybu za druhou. Dodnes si pamatuji slova tohoto pána "učitele v autoškole se nemáte bát, ale věřit mu"

Proto rada, pokud na Vás učitel řve a vy se bojíte i na něco zeptat... tak honem pryč, dokud není pozdě!

Nejsi první,ani poslední.Když jsem před mnoha lety dělal řidičák,náš učitel byl automobilový závodník,světového formátu(bývalý)A ženy u něj měly smůlu.To,co u jiných lehce procházelo,on potíral tvrdou mužskou rukou.Tady hodně žen a dívek často plakalo.Tak zatni zuby a do toho.Těžce na cvičišti,lehce na bojišti!

JABRAKA

No já nevím, nechci vás urazit, ale chodit už tam s odporem, to není dobrá vyhlídka. Podle toho, co píšete, budete nervní řidič a to je nebezpečné. Opravdu se cítíte na řízení? Já se na něj např. necítím, autoškolu jsem si udělala jen proto, abych si dokázala, že ji udělám, ale předem jsem věděla, že jsem nervák a jezdit nebudu. Zkoušky jsem složila na poprvé, byla jsem na sebe hrdá, ale najela jsem pak pár desítek km s doprovodem a konec. Prostě jsem si nevěřila a dodnes toho nelituji. Celý život mě vozil manžel a když zemřel, jezdím veřejnou dopravou Ono dneska jezdit mezi spoustou nezodpovědných řidičů není žádný med.