Druhy vedlejších vět

»Vlastně se větou hlavní ptáš na větu vedlejší.« → Tato pomůcka platí jenom v některých případech.

A ve kterých ne?

U vedlejších vět přísudkových toto nefunguje.

Použiju věty, které jsem viděla v nějaké učebnici: Jiří byl, jako když do něho udeří. Obloha byla, jako když ji vymete.

Jak byste se zde zeptala?

Žáci většinou mají tendence se ptát: Jaký byl Jiří? Jaká byla obloha? Popř. nějak podobně. Vychází jim z toho věta přívlastková (některým přísl. způsobová - jestliže se ptají pomocí příslovce jak).

S tou spojkou je to samozřejmě zavádějící; s tím souhlasím.

Ano, otázky jsou správně, ale zde jsou jaksi nadbytečné (matoucí). Lépe je si zapamatovat, že sponové sloveso nemůže být osamoceno, a jestliže je takto vidíme ve větě, na kterou navazuje ještě jiná věta, bude věta se sponovým slovesem hlavní (a ta druhá bude vedlejší přísudková).

A jak to funguje? Vzala jsem si teď příručku a prohledala Google a u všech případů VV přísudkových jsem se zeptala větou řídící a dostala větu závislou. (Záměrně nepoužívám "hlavní" a "vedlejší", víme, že to nestačí.)

Mě spíš na tom původním příspěvku zarazí to, že podle spojky poznám větu vedlejší. Každoročně se setkám s velmi chytrými dětmi, které připravuji na přijímačky na gymply. Pořád moc velká část z nich každou větu se spojkou "jak" určí jako způsobovou a s touto hloupou poučkou mi začíná docházet trpělivost.

Vždyť jsou ty otázky takto správně. Jen je třeba si uvědomit, že přívlastek závisí na jméně, což ve větách přísudkových nenajdeme. Zato tam ale najdeme sponové sloveso. Že se automaticky po otázce "jaký, který" určí přívlastková, to je opět nedostatek ve výuce nebo osvojení učiva.

Nejsem si jistá, že je to lepší. Způsob to asi bude, ale zase narážíme na to, že pak musí rozlišit, je-li to vůbec sloveso sponové.

Sponové je vždycky, když se nedá nahradit slovem "existovat" (tj. v případě slovesa být)...

Rozhodně nemám pocit, že to nevíte. Ale jsme v rubrice "škola" a ptají se zde i žáci - proto to píšu "polopatě".

Můj osobní názor je ten, že pomocné otázky jsou v případě vedlejších přísudkových vět zbytečná komplikace. Někdo si může myslet něco jiného.

Co se týče *existuje v nemocnici - to je ten případ, kdy se "být" dá nahradit výrazem "nacházet se", který jsem opomněla. Ok, tedy existovat/ nacházet se.

Máte odněkud pocit, že to nevím?

Mluvila jsem o tom, že pro žáky je ne vždycky snadné určit, zda je sloveso sponové. A zrovna náhrada s "existuje" není moje oblíbená, protože Vám děti klidně řeknou, že "existuje v nemocnici" je blbost. A já se jim moc nedivím...

Moment, teď jste mě dopletla takto na noc. Jak jste to myslela? Ve spojení "babička je v nemocnici" je ono "je" sponou. Tedy je pochopitelné, že "existovat v nemocnici" zní nesmyslně - "být" zde není plnovýznamovým slovesem.

Ne, máte pravdu - mně už dnes nefunguje hlava po náročném dni. Už to musím zabalit.