Tip na recitační soutěž

Hezké texty má například Jiří Wolker. Podívejte se zde:

sosoom-karvina.cz/...

Pak mě napadá ještě nějaká báseň z Kytice nebo od Seiferta. Klasiky jako Wolker,Seifert,Nezval,nic nezkazíte

První mne napadly takové ty čítankové věci jako povídky od k. Čapka . Třeba Šlépěje, že tam tak nahlas uvažuje a je tam napětí.

Nebo veršovaný román A.S.Puškin - Oněgin. Pro romantickou dívku Dopis Taťány Oněginovi, to je přímo světová klasika. .

Jestli jsem otázku pochopila dobře, tak si přeješ recitovat něco méně obvyklého. Ale zároveň poetického. Napadá mě jméno Ludvík Aškenazy. Snad třeba úryvek z povídky Ukradený měsíc. Ale možná bude problém se k dílu Aškenazyho dostat. V odkazu je seznam jeho děl. Něco je pro dospělé čtenáře, něco pro čtenáře všeho věku.

databazeknih.cz/...

S tím "předvánoční" mě napadl Kožík - Svátky krásné hvězdy.

Pokud chcete něco veselejšího, co takhle Robin od Frýbové?

Sice je obojí staršího data, ale i to může být určitá výhoda.

Jestli to nemusí být poezie, tak monology Helenky Součkové ze zmiňované knihy a divadelní hry Hrdý Budžes jsou dokonalé.

Pokud poezii, tak synek s úspěchem několikrát recitoval básničku od Martina Magora Jirouse a vždycky měl úspěch, protože je to něco jiného. Jen prvňáci na školních soutěžích při recitaci koukali nějak vyděšeně

Ptala se Františky Marta:

,,Máme zavřený vrata?
Nepolezou sem strašidla?
Venku je tma jak povidla.

,,Vrata jsou samý železo,
tudy k nám strašidla nevlezou.
Viděli by je kohouti,
co sedí v jívě na proutí,
a jak by na ně kokrhali,
strašidla by se hrozně bály.

,,A tak mi řekni, a honem -
nemůžou spadnout komínem?
,,Tak z toho neměj vůbec strach,
spálily by se na tlapkách.

,,Ale Františko, pověz mi -
neschovali se do slámy?
,,Jsou holý jako žížaly,
vosiny by je píchaly.

,,A nechce vylízt ze studny
ňáký strašidlo záludný?
,,V studni je zima a mokrý zdi,
tam žádný strašidlo nehnízdí.

Neboj se, Marto, neměj strach,
můžeme zloobit v postýlkách.

Začaly zlobit holčičky,
začaly se hejbat pándvičky,
začaly se otřásat poličky.
Chytla se Marta Františky:

,,Podívej se tam do jíšky!
Z pánve, jak kdyby doutnalo,
žluté se oko koukalo.

Z bandasky ruka vylézá,
hubenej pařát, ruka zlá.

Odklopilo se poleno,
odkryto bílé koleno
a do pekáče od jídla
plesknula něčí chodila.

Na zdi jak visí lopata
koulí se hlava plešatá;
vtom průvanu vyfouk zpod dveří
chomáč slepených kadeří.
Po vodě v kýblu ucho pluje,
poslouchá, boltec vystrkuje.

V uhláku pohnulo se uhlí,
ozvalo se tam: huhly huhly,
já jsem strašidlo kuchyňský,
koukám se, jestli holky spí.

Pařáty modrý od šmolkly
natáhnuly se nad holky.

Holčičky ani nedutaly,
zavřely očička a hned spaly.

Strašidlo řeklo: ,,Máte štěstí!
a zmizelo jak kapka v dešti.