Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, moc bych prosila o radu, co mám dělat a jak se vzpamatovat. Je mi 19 a jsem v prvním ročníku SŠ. Prosím, nehejtujte mě za to, je to z důvodu přestupu na jinou školu. Na základní škole bylo všechno v pohodě, mám sice sociální fobii, ale na základce jsem zapadla mezi ostatní. Na mé bývalé střední škole jsem si v prváku zažila dost šikany. Všelijak mě uráželi, ponižovali, bučeli na mě, postupem času na mě házeli různé věci (i pet lahve), pálili mi vlasy způsobem, že stříkali deodorant, který zapalovali a mířili to na mě, kradli mi věci, dvakrát mi ukradli mobil, jednou i pěněženku..., to je asi všechno co si dokážu teď vybavit (ještě dodám, že jsem v tom ve třídě nebyla sama, kdo se k agresorům nepřidal, ten si to odnes), přesto jsem tam nikdy nezapadla, nikoho jsem tam neměla, ve druháku to už bylo lepší, protože ti agresoři odešli nebo propadli. Jenže já se dost psychicky zhroutila, a už i tak mé nízké sebevědomí, co jsem měla před nástupem na střední, spadlo uplně na nulu. Školu jsem ukončila. I z toho důvodu, že jsem se stěhovala za přítelem, který musim říct mi dost pomohl se nějak z toho vyhrabat, měla jsem za ten čas co jsem byla "doma" a nechodila do školy, pár brigád. Začala jsem chodit k psychiatrovi a psychterapeutovi, psychiatr mi napsal prášky, a k psychoterapeutovi jsem si pak už nemohla dovolit chodit, protože to stojí moc pěněz 600kč na hodinu si já prostě nemůžu dovolit. Na pojišťovnu tu žádní psychologové apod., podle mé psychiatričky nejsou.
Důvod proč se hroutím stále, je ten, že jsem teď od září nastoupila na jinou školu, a i když to první týden bylo docela v pohodě, tak se mi stalo, to co mi dělá problémy. Dostala jsem angínu, tak jsem musela být doma. Byla jsem u doktora a mám razítko, prostě jsem opravdu byla nemocná. Dohromady jsem měla omluvené dva týdny od doktorky, co jsem byla doma. Jenže já mám teď hrozný strach se do školy vrátit, mám pocit, že se tam na mě budou dívat divně a budou si myslet, jak jsem se neflákala nebo podobně. Nikdy jsem se neflákala, vždycky jsem se slušně učila, začala jsem zatahovat jen na konci prvního prváku, když už mi bylo z toho všeho uplně mizerně. Pak už ne. Teď jsem opravdu byla nemocná, není mi fajn ani teď - po fyzické stránce. Po psychické stránce mi není fajn nikdy, od doby co jsem byla doma, i když mi bylo opravdu zle, měla jsem horečky a bylo mi zle i od žaludku, tak jsem se doma neustále nervovala, že jsem to všechno zkazila. Teď se do školy bojím vrátit, i když už je mi lépe. Mám panickou hrůzu z toho jak budou všichni reagovat až mě uvidí, nebo že tam budu někomu vadit, překážet. Chtěla bych to zvládnout, ale nemohu se nějak vzpamatovat. Ve čtvrtek a pátek máme volno, ale já bych ráda do školy ještě tenhle týden, abych se nemusela přes to volno stresovat, že musim v pondělí po dlouhé době do školy. Chtěla bych to mít za sebou, ale nevím kde vzít odvahu, proto, prosím o radu.
Je to obdovuhodné, že i přes tohle všechno jsi se dokázala dostat tak daleko, což je moc dobře. Nenech se od nějakých idotů odradit a pomsti se jim tím, že budeš lepší než oni. Oni jednou narazí a bude je to bude hodně bolet. A třeba přídou k rozumu, nebo také ne.
S odvahou Vám moc nepomůžu, tu musí každý najít sám v sobě.
Mně se v případě, že mne čeká něco nepříjemného, osvědčuje představit si nejhorší variantu a jak bych na ni reagovala.
Skutečnost pak bývá mnohem snazší.
Jinak mne napadá, jestli by Vám nepomohl individuální vzdě/... (kdyby Vám jej doporučil psychiatr, šlo by podle mne o "jiný vážný důvod").
Další odkaz k IVP (MŠMT)
nedovedu si představit, že v takovém stavu o jakém píšeš, můžeš uspešně studovat a dojít k maturitě. Nejdůležitější je zdraví a až pak škola. Silně pochybuji o nějaké silnější sociální fobii, protože v takovém případě by jsi si ani nemohla najít přítele, a navíc tak brzy. Tvoje sebevědomí by tě k tomu ani nepustilo. Vím o čem mluvím, mám to doma u syna. Dále jsou i psychologové, které jedou z peněz pojištovny. Jedině s čím s tebou souhlasím, že bylo prokázané, že většinou sociální fobie pochází ze školní šikany. Ale nemáš to jen načtené? Nejsi tak trochu lajdák a líná a vymlouváš se na fobii.?
Ta angina byla dílem z psychiky. Ty nervy Ti snižují imunitu. Překonej se a budeš třeba mile překvapena, že Tě nikdo nebude řešit. Každý třídní kolektiv je jiný. Jakou máš třídní učitelku, dá se s ní mluvit? Ví ona, čím sis prošla? Dnes se nic o dítěti nezaznamenává. // K té psycholožce. Vyhledej na škole výchovnou poradkyni /možná bude vědět třídní / a ta Ti poradí, jak se objednat v Pedagogicko psychologické poradně. Tam by byl psycholog pro Tebe zdarma. Problém evidentně se školou souvisí. A Ty ho nemáš v sobě vyřešený. Dobré by bylo si ve třídě najít kamarádku. Jsou tací, co se spíš kamarádí se staršími. Pak bys měla nějaké to spojení se školou v době nemoci. Vytipuj si nějakou solidní, spíš klidnou a nenápadnou dívku a zkus se jí zeptat, co jste brali v době, když jsi měla anginu. Dejte si čísla na mobil, že se takhle vzájemně podpoříte v době nemoci.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.