Dobrý den,
chtěla bych od Vás poradit a slyšet názor, co dělat v mé situaci. Mám pocit, že mám smůlu. Studuji poměrně náročný obor, který jsem si tvrdě vydřela, ale pořád od rodinných příslušníku jak na školu nemám. Teď to vypadá, že mne vyhodili ze školy a já jsem z toho smutná. Jsem zadlužená a ne díky mne. Je mi 30 let, nemám školu, jsem zadlužená a ještě bez vlastní rodiny. Jak jste nabrali druhý dech a odpíchli se od dna?
Hezký den všem přeji 
5x
Petro, nemáš smůlu. Jen jsi neschopná. Studuješ 8 let, je Ti 30 let a...a NIC !Jak se odpíchnout ode dna? Najdi si práci a začni pořádně makat. Už si nehraj na studenta, na toho už nemáš věk!
S tím začátkem souhlasím, ale ta poslední věta je dost kategorická a vlastně nesmyslná. Na studium není pozdě nikdy... já se třeba ve 30 rozhodl začít studovat vysokou.
K dotazu tazatelky...
Z položené otázky nelze soudit proč jste byla ze školy odejita... jestli proto, že jste přesáhla max. dobu studia (jestli se nemýlím tak na Bc. je to 5 let a na pokračovací 3 roky), nebo jste nezvládla nějakou zkoušku, nebo jste nesplnila některou z povinností. Nicméně jak radí ostatní, je nutné si najít práci a začít platit co nejdříve dluhy, než narostou do nesplatitelných výšin.
Výhodné vdavky by mohly být též řešením, ale je otázka jestli seženete někoho, kdo si kromě Vás uváže na krk i ty dluhy.
A jak se odpíchnete ode dna? Nastavte si priority a začněte na nich pracovat, soustřeďte se na ně... tedy a) najít si práci, b) splatit dluhy, c)... atd.
Dobrý den, děkuji za názor. Já do práce chodím a vydělávám už několik let Jen bohužel to není takový plat, abych splatila věci za rodinu Ale děkuji za názor!
Splatila věci za rodinu? O tom v dotaze nebyla zmínka. Pokud jsou to dluhy, které vznikly rodičům tím, že Vás vydržovali na škole, pak to chápu... musíte si prostě odepřít zbytečnosti a šetřit co to dá. Pokud ale rodiče nasekali dluhy vlastním přičiněním (alkohol, gambling, nevýhodné investice, atd.) a Vy s nimi nemáte nic společného, tak je to na zvážení, jestli se do toho budete angažovat. Vzhledem k Vašemu věku bych řekl, že rodiče ještě pracují, tak ať se snaží.
Obávám se, že má rodina v hodnocení studijních předpokladů pravdu.
Co ty dluhy? Co míníte tím, že máte dluhy ne díky sobě, které však nejsou dluhy Vaší rodiny? (Nezlobte se na mne, ale vysokoškolačka by se snad měla zvládnout vyjadřovat srizumitelně.)
doplněno 14.09.17 23:29:
Oprava: srozumitelně (Omlouvám se za překlep a sypu si popel na hlavu → smajlík sypající si popel na hlavu mi tu dost chybí).
2x
Já bych každému přála, aby dokončil vybraný typ vzdělání a pak spokojeně pracoval v oboru atd. Ale budu upřímná, vás bych za svou praktickou ani krátkodobě ošetřující lékařku nechtěla. Vždy´t vy neumíte komunikovat. To jste si medicínskou práci představovala, že budete v laboratoři sedět nad mikrobem a beze slov bádat?
U ženy s ambicemi na vzdělání v jednom nejtěžších a nejzodpovědnějších oborů bych předpokládala, že svůj dotaz bude umět formulovat jasně. Dotaz a hlavně jeho doplňující informace nepůsobí dobře.
Dluhy. Proč jsou, kdo je nadělal, jak jsou vysoké, jaký máte vztah k hlavnímu dlužníkovi? Rodina... To je velmi široký pojem. Rodina má být soudržná a nemá dopustit, aby jeden člen platil dluhy jiného člena.
Studium. Zřejmě přerušené před státnicemi. Jak douho nestudujete? Pamatujete si ještě něco z prvních let studia?
Vypadá to že vás vyhodili. Víte to? Nevíte? Jak a kdy jste se bránila? Jaké bylo zdůvodnění?
Na dně nejste. Máte práci, máte kamarádku, máte rodinu, i když asi trochu divnou. Já bych být vámi už asi na další studium nepomýšlela, neztrácela bych energii pravděpodobným bojem se školní administrativou ani doháněním zapomenutých vědomostí. A práci bych si hledala buď dobře placenou úplně mimo obor, nebo částečně v oboru - v pečovatelsví o seniory. Částečně byste uplatnila základní medicínské znalosti, ale vydělávala málo.
1x
Dobrý den, patrně máte dvě možnosti. Buď se honem a hlavně výhodně vdát (dělat manželku) nebo se zapojit do pracovního procesu na úrovni dosaženého vzdělání, vydělávat peníze a poplatit dĺuhy. Zdravím!
doplněno 14.09.17 11:38:
petra - patrně se dá již s jistotou říci, že Vy nejste studijní typ. Neuvádíte sice, kam jste to za osm let na VŠ dotáhla, ale prostě to dál nejde - tak pracovat, vdát se, nechat se vydržovat, vyhrát v loterii, dědit, krást nebo skončit jako bezdomovec. Možností máte "hafo".
doplněno 14.09.17 12:56:
petra - tu "kamarádku" nepouštějte ke svému PC a příště vložte více informací do dotazu - takto postupně předkládané nové informace mohou značně měnit další rady a ty dřívější potom mohou být nepřesné.
možností je určitě hodně. Studuji medicínu a jsem před státnicemi. Důvod mého dlouhého studia je vážná nemoc. Ale děkuji, taky názor!
0x
Dluhy jsou buď Vaše, nebo rodiny. Dluhy rodiny mohou být kvůli Vám, nebo třeba za nové auto. Podle toho se k tomu postavte. Nebo to mohou být Vaše dluhy, které jste si udělala kvůli nim. No, i to se v životě stává. Buď je zvládnete splácet sama, nebo s pomocí rodiny, nebo požádejte o oddlužení.
0x
Já jsem před pár lety řešil podobný problém... Zkuste nějakou poradnu pro sociálně znevýhodněné (v Brně funguje např. celsuz.cz/... , něco podobného najdete i v dalších univerzitních městech). Mně tedy moc nepomohli, měl jsem z toho trochu pocit, že je to určené spíš pro ženy středního věku, ale je dobré moci si o své situaci s někým aspoň promluvit. A pak taky můžete třeba zkusit nějaký psychoterapeutický stacionář (funguje to většinou při psychiatrických klinikách, po dobu tuším šesti týdnů, dochází se tam ve všední dny na zhruba 7 hodin).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.