Interpunkce atd

Mně u cizích příjmení koncovka -ová hrozně vadí, pravopisná pravidla bychom neměli nadřazovat právům lidí. Komolit příslušnicím jiných národů příjmení mi přijde hrozné.

Podle mne jde jenom o zvyk. Novináři by se snad zase naučili nepoužívat jenom samotná příjmení (to mi zní neuctivě). Williams vyhrála nad Davenport. Nebo: Slečna/Hráčka/Tenistka Graf porazila Moniku Sales.

Naufrago, podle mne má člověk právo na úctu, důstojnost, ... komolení jmen vnímám jako opak (neúctu).

V mém příjmení je ř, jiná změkčená hláska a také j, takže ve Španělsku ho vyslovovali úplně jinak, než ve skutečnosti zní. Stejná zůstala pouze jedna samohláska a koncovka -ová. Ještě že jsem tam nezůstala, to bych asi tu neúctu a nedostatek důstojnosti neustála...

A vnímáš za neúctu i komolení tím, že neumíme výslovnost? Cizinci si obvykle říkají úplně jinak, než jak jejich jméno a příjmení vyslovíme my (říct např. "Tramp", tak se v tom nejspíš ten prezident vůbec nepozná). Čeština prostě skloňování "potřebuje" a ta koncovka je velmi užitečná.

Tenistka Graf porazila tenistku Sales zní strašně. Kdybychom ale neskloňovali ženy, neměli bychom skloňovat ani muže: V TV vysílali rozhovor prezidenta Tr.ump s prezidentem Put.i.nom (zachovat ruské skloňování bychom měli, abychom neuráželi, že?).

Vložím se do této diskuze. Úvodem - přechylování ženských příjmení není věc pravopisu, nýbrž mluvnice, neboli gramatiky. Odpůrci přechylování často argumentují tím, že nositelka onoho příjmení nemá v cestovním pasu Selešová, nýbrž Seleš (nebo Seles?). Zajímavé je však to, že jim vadí přechylování, ale bez povšimnutí ponechávají skloňování. Píše se, a také říká: hrál s Federerem a nikoli s Federer, otázka na Obamu, nikoli na Obama, nastoupili bez Messiho a ne bez Messi. Pokud bychom chtěli za každou cenu dodržet znění příjmení, jaké má onen cizinec v pasu, pak bychom češtinu pěkně znetvořili. Čeština je postavena na jiných principech, než např. jazyky germánské, tak bychom to měli akceptovat.

Jen tak, trochu s úsměvem o skloňování ženských jmen.

Inez, dnes bez sestry Ingrid, přišla k Lou. Pozdravila i přítomnou Mimi a pak ještě do dálky zavolala Ráchel, ahoj! Všechny společně si popovídaly o sousece Rút , která šla kolem s malou Viki.

Upravování jmen je v češtině běžné, ovšem mnohdy to rve uši. Ono dodávání -ová už je samo o sobě podivné, ovšem když jsem poprvé zaslechla Šarapovová, tak to jsem kroutila hlavou dlouho. Proč jménu, které už obsahuje koncovku ova, musíme přilepit další?

Dobře, přesto mi to prostě rve uši. ...ovovovovová.

Prostě Češi skloňují, fajn (když přijde tátovi pozdrav z Německa, je pro Jendo). Ale přidávání koncovky -ová je hovadina. To, že někde nemusí umět vyslovovat naše jména, to chápu. My děláme do samé. Neznalostí, někdy nezájmem. Ale to není totéž, jako změna jména jen proto, abychom poznali, že to je žena. A změna jména to je. Copak přijedete do ciziny, a místo Nováková (Novakova) vás začnou oslovovat Novak? Nebo při sportovních utkáních hlásí jména bez koncovky? Proč ne? Proč teď neslyšíme o Karolyna Plysek? Češi jsou v tomhle fakt odborníci. Je to rozšířené, lidé to neřeší, tak je to součástí života schvalovanou, normální. Ovšem jak říkám, mě to rve uši.

@naufrago - že to vnímám jinak je asi tím, že jméno nepovažuji za slovo jako takové. Je to označení konkrétní osoby. Její osobní známka. A třeba Kim Basinger je pro mě jiná osoba než Kim Basingerová. Češi jsou v tomhle opravdu vynalézaví, už jen to, jak si hrajeme s křestními jmény. Monika, Mona, Monička, Monča, Monka, Monina, Nina...ale pokud jednáme oficiálně, tak zmiňujeme vždy to správné, reálné, neupravené. A tak to vnímám i u příjmení.

Mono, vždyť k mnoha slovům přidáváme koncovky. A slovo tím neměníme, zůstává slovem, kterým je. U některých slov dokonce měníme jejich kořen! A stejně jsou slovy, kterými jsou.

Že to rve uši, to chápu. Ani mně to nezní lahodně. Ale uvědomuju si, že je to potřeba pro funkci. (A tou funkcí není to, aby se poznalo, že je to žena!)