Co je slabikotvorná souhláska

Nějak jsem nepochopila ty příklady prst, hrst, kde je také slabikotvorné r . Tedy proč je stavět do opozice proti prs, mls? (Někoho to může zmást.)

R, l, m, n mohou být slabikotvornými souhláskami, protože samy o sobě mají velmi blízko k samohláskám (jako sonorové hlásky obsahují minimální množství šumu). Ve slovech sedm a osm se při spisovné výslovnosti projevuje právě to slabikotvorné m (centrum hlasnosti se může projevit ať už v "úvodu" dané slabikotvorné hlásky, což je, nakolik vím, původnější - jako u zmíněného m, anebo v jejím "závěru" - jako dnes u r, l). Pšt, kšc apod. jsou v češtině považovány za tzv. pseudoslabiky; sykavky totiž v češtině plní takovou funkci pouze v citoslovcích a slovech od nich odvozených. Slabikotvorné n by se mělo ojediněle vyskytovat v některých moravských nářečích (na sever od Brna).

Kultivovaná výslovnost je sedm, osm, ale lidé to vyslovují různě, to je pravda. Já jsem ze základky jsem vyšla před 14 lety a jako slabikotvorné souhlásky jsme se učili i m a n (všem tyto dvě až na druhém stupni a až tak moc se to nezdůrazňovalo - v češtině jsou okrajové; hlavně ta n). Co se týče onoho slabikotvrného n - původně se údajně mělo objevovat např. i ve výslovnosti názvu říčky Punkvy (Moravský kras), který pochází se staršího Ponikva (od ponikat = zanikat) a slabikotvorné n zde nahradilo slabiku ni. To jsem se dočetla v nějaké učebnici zřejmě historické gramatiky, ale ve které - to už neřeknu.

Že se do toho pletu, jsou slabikotvorné souhlásky, jak bylo napsáno, R a L, to je jisté, ale "m" a "n", to je snad jiná kategorie, nebo ne? Nás ve škole učili vyslovovat "7" jako sedum, a "8" jako osum. Vím, že někteří lidé říkají "sedn" nebo "osn", jak na to přišli, nevím, divné... Nevím teď tedy co, ale že by nás to na té základce byli učili blbě?