Dobrý den,
můj syn (5. třída) přinesl ze školy třídní důtku. Předcházelo jí samozřejmě napomenutí třídního učitele. Nově ve škole zavedli, že za 3 poznámky obdrží dítě napomenutí, za další 3 třídní důtku atd. Jeho prohřešky se týkali zapomínání pomůcek a vyrušování při výuce. Syn je chytrý, ale tak trochu lajdák, dost živý, dělá x věcí najednou (např. při M stačí i vyrábět auto z papíru apod.), zkrátka je ho dost a důtku dostal jistě oprávněně. Nicméně nám bylo sděleno, že syn kvůli tomu, že dostal třídní důtku, nepojede příští týden na školní výlet, již se nemohl zúčastnit McDonald´s cupu. Účastnila se ho celá třída, ale on ještě s jedním spolužákem byli ve škole v jiné třídě. Příští týden je čeká ještě dopolední prohlídka města, tak čekám, že bude znova vyloučen. Mám za to, že třídní důtka jako taková je již pro žáka trestem, nehledě na to, že i doma se to neobejde bez postihu (alespoň u nás).Neúčast na McDonald´s cupu, výletě, prohlídce jsou podle mého další tresty za tentýž prohřešek a nejsem si tedy jistá, zda je to úplně v pořádku. I v běžném životě, když někdo něco udělá, nemohu ho postihnout za jednu a tu samou věc několikrát. Budu moc ráda za všechny názory a vlastní zkušenosti. PS
Chápu kluka, chápu vás a všichni se snažme pochopit učitelku.
2x
Vše, co popisuješ, svědčí o totální labilitě učitelky. Důtka za zapomínání pomůcek je praxe 80. let minulého století, zapomínat je lidské a je vědecky dokázáno, že již 40 minut po obdržení nějaké informace, si z ní průměrný člověk pamatuje jen 60%. Učitelka si nedokáže získat autoritu jinak, než represemi, a tak to prostě dělá.
Já osobně bych si se soudružkou učitelkou napřed hezky od plic a hodně nahlas promluvil a následně bych se ve věci jejích praktik obrátil na Českou školní inspekci. Mého syna taky učila taková dylina, která mu v písemné práci opakovaně opravila i věci, které měl dobře. Výše zmíněný postup pomohl a paní učitellka se dnes věnuje méně náročné práci, na kterou duševně stačí.
Každopádně trojí trest za jeden prohřešek není nic jiného, než pomsta té ubožačky...
Důtka třídního učitele se uděluje za závažné porušení školního řádu. Ale máte recht, je možné, že ho sestavuje totálně labilní pedagogický sbor a trvat na jeho dodržování znamená pošlapávat práva žáčků 
A co má jako být? Důtka třídního učitele je směšný, nic neznamenající postih, o kterém jen učitelé mluví s takovou důležitostí, jako by jeho součástí bylo to, že nezbednému žáčkovi ufiknou koule. NIKDO se NIKDY nebude v životě žáčka ptát, jestli dostal třídní důtku a pohoršovat se nad tím. Všichni se budou ptát - co umíš?
Všichni se budou ptát - co umíš?
A všem bude úplně jedno, jestli také dovede dodržovat některá pravidla běžného života. Nakonec ona pokuta za dopravní přestupej je pro leckoho rovněž směšný postih.
Problém je v přístupu. Za závažné porušení školního řádu bych považoval zapálení odpadkového koše v učebně, vystříkání třídy slzným plynem, nebo namalování nemravného obrázku nesmývatelnou barvou na dveře ředitelny.
Ale zapomenutí pomůcek (byť opakované) NENÍ závažným porušením školního řádu...
tady má někdo evidentně komplex z mládí se mi zdá...a co tak podle Vás má ta učitelka dělat, když je to děcko lajdák (horší slovo bych použil,ale bych bych zde ukamenován)? Jak má to děcko potrestat když domluva je o ničem, tělesně ho trestat nesmí a důtka je podle Vás "nic"?.. To bude mít dobrou průpravu do života...to pak přijde do práce a bude mít všechno na háku...Musí vědět, že když zapomene něco udělat přijde trest...v práci Vám taky vemou odměny když nesplníte ukol nebo Vás propustí, protože jste lempl co si nezapamatuje ani základní věci
takto vypadá dnešní školství: nakole.cz/...
ještě jsem chtěl dát jeden, ale nemohu ho najít
Tak komplex fakt nemám 
Zažil jsem učitele, kteří si museli vytvářet autoritu právě důtkami za naprosté malichernosti, ale i učitele, které zajímalo, co žák umí, autoritu měli přirozenou a nedělali vědu z toho, že doma dítko zapomnělo sešit. Jen chtěli, aby tu látku umělo. Těmi prvními jsem pohrdal a pohrdám dodnes. Těch druhých si budu vždycky vážit...
Ono se snadno řekne, že je to jenom zapomínání pomůcek. Málokdo se zamyslí nad tím, že bez pomůcek nemůže žák dělat to, co dělat má, učitel mu musí "narychlo zadat náhradní program". Stejně žák bude rušit odstatní. Minimálně otázkami k tomu, co má udělat, bude odvádět pozornost všech jinam...
Ještě to vnímáte jako malichernost?
Paní taky doslova píše, že je "chytrý, ale lajdák".
Ta učitelka nemůže ostatním dětem říkat "Pepíček je šikovný a chytrý, tak mu nějaké to vyrušování odpustím." To by tu kázeň neudržela vůbec.
Když šikovný a chytrý Pepíček vyrušuje, protože je zároveň lajdák a nenosí pomůcky - nemůže v hodině pracovat - tak zabavit ho jinak znamená, že příště bude očekávat sudoku půlka třídy.
lee, není to tak jednoznačné. Máme takového kluka v rodině. A musím vám říci, že není mnoho toho, co bych o dětech nevěděla. 
Navíc, máte představu o tom, kolik dětí je ve třídě? Kolik dětí potřebuje individuelní péči? Na tohle nesmíte zapomínat! Není to tak snadné, jak to zvenku vypadá.
doplněno 20.06.17 11:25:
Lee, jo jo, už chápu. Ale je rozdíl mezi dítětem, které si pod lavicí čte nebo plete, což jsem obojí dělala i já a mezi dítětem s poruchou soustředění, divokým, hyperaktivním s prokazatelným ADHD. Dítětem, které je nebezpečné sobě i druhým. A tím nechci to dítě odsoudit. To vůbec. Jen konstatuji, že je to věcí učitele a jeho odhadu, co zvládne bez úrazu. 
A vyprávění? To je fajn. Jen ta skutečnost bývá občas jiná.
Celkem si dovedu představit, jak učitelka několikrát zopakuje: "Když ne/budeš dělat to a to, nepojedeš na výlet." Dítku to jde jedním uchem tam, druhým ven - a pak se všichni diví, že nejede.
Tady přece nejde o to, že zapomíná a vyrušuje - ale že to, podle napomenutí a důtky, zřejmě není jednorázová záležitost. Tedy že nedodržuje stanovená pravidla. Kde se to tedy má naučit?
Když v zaměstnání opakovaně - i přes upozornění nadřízeného - zapomenete splnit úkol, kam si vás zařadí? Pokud tedy nebudete mít jiné výrazné kvality.
Nadřízené nemám a podřízené netýrám...
Neřeším malichernosti, řeším výsledky jejich práce. A jejich schopnosti se nepoznají podle toho, jestli dvakrát do roka zapomenou doma kartu od vchodových dveří...
Karta ode dveří je ve škole něco jako lístek na oběd - tedy ta malichernost.
Mluvím o nesplnění zadaného úkolu = povinnosti. Když bude mít pracovník "výsledky", projde mu, že např. nepoužívá ochranné pomůcky?
Pokud zapomenu lístek na oběd, mám hlad. Pokud zapomenu kružítko, nemůžu v hodině pracovat - a je větší pravděpodobnost, že budu vyrušovat.
Nejste učitelka?
Pokud zapomenu kružítko a nejsem úplnej debil, tak si ho půjčím od spolužáka. Žádnej problém.
Nejsem.
A kružítko si můžu půjčit - ale ne pravidelně půjčovat. To jsme zas u toho "já na to myslet nemusím, on se někdo najde, kdo myslí i za mě".
Tak pracovní ochranné pomůcky se u mě naštěstí nepoužívají. Pokud bych měl kovoobráběcí dílnu, zajímalo by mě v první řadě, jaký ten pracovník dělá sváry a až potom, jestli má přitom nasazený homologovaný certifikovaný speciální rukavice. Pokud ne a pracoval by na 100% s výbornými výsledky, neřešil bych to. Dveře bych s ním vyrazil až ve chvíli, kdy by si přišel postěžovat, že si spálil pacičku...
Aha.
Pak je ovšem těžké vést debatu o dodržování povinností s někým, kdo říká, že by je nedodržoval také.
Dobře, takže když si ten žák několikrát zapomene třeba pracovní sešit nebo úkol, tak je to naprosto v pořádku a učitelka by se mu měla věnovat, aby to měl? I děti musí mít nějakou povinnost. Jak by to třeba byla v práci, kdyby si každý doma něco zapomněl? Také ho nějak potrestají. Právě tyto vyjímky i ohledně "blbého" zapomínání pomůcek pomáhají rozvíjet manýry, které se budou stupňovat, protože prostě může a nikdo mu za to nic neudělal.
Chtěl bych vás vidět na učitelky místě, jak hlídáte 20 malých studentíků a z toho nějaké hyperaktivní. Není to vůbec jednoduché a pokud se něco stane, tak ta učitelka to má na svědomí a všichni budou nadávat jenom na ní. Jak rodiče, tak samotné vedení školy pod tlakem rodičů.
2x
Dobrý den. Já bych si o tom promluvila s učitelkou. Aby mi řekla, co má s děckem za problém. Vy své dítě znáte a tak jistě víte jak se chová a zda je jeho chování problémovější. Pokud ho učitelka opakovaně vylučuje z mimoškolních aktivit, pak to svůj důvod musí mít jiný, než jen to, že zapomíná pomůcky atd. Pak bych se snažila s učitelkou domluvit kompromis, který by byl přijatelný pro všechny. Nabídla bych učitelce svoji účast a dozor třeba při výletě, abych si pohlídala svoji ratolest, učitelce "ulevila" a hlavně, aby si mohlo i mé dítě užít s ostatními podobnou akci. Ono hodně záleží na tom, z jaké strany se na to člověk dívá a jak se spolu dospělí dokážou dohodnout. Dcera takto "spolupracuje" se školou též a zatím s tím nikdo nemá žádný problém. A děcko netrpí pocitem, že je odstrkované a že je vylučováno z kolektivu atd. Vnučka je např. hyperaktivní s ADHD a opravdu to chce citlivý a rozumný přístup. Jak rodičů tak učitelů, kteří jsou také jen lidé..
2x
Syn je zřejmě poněkud nezvladatelné dítko a brát takové děti na hromadné výlety může být problém. Co kdyby se mu něco stalo - jak byste to potom řešili? Nebo co kdyby kvůli své nadměrné živosti do někoho strčil a ten spadl pod auto? Nejít kvůli zapomínání na výlet je hloupost. Nejít tam kvůli nezvladatelnosti je bohužel rozumné opatření. Vy máte při výletech na starosti jen jeho, popř. jeho sourozence (pokud máte více dětí). Učitelka má těch dětí celou třídu a všem musí zajistit naprostou bezpečnost.
doplněno 21.06.17 01:12:
Tazatelka píše, že syn je "dost živý, dělá x věcí najednou". Co si pod tím představit? Já jsem už pár takových dětí potkala a všechny byly ve skutečnosti moc hodné, jenom potřebovaly individuální vedení a individuální dozor. Kdo jim to na školním výletě zajistí? Jedině, že by rodiče někoho sehnali, popř. tam jeli sami (ale já osobně bych, coby školačka, s rodiči jet na školní výlet určitě nechtěla 
). Nehledě na to, že takoví žáčci často svádějí k nezbednostem i ostatní, jinak třeba klidné děti.
nechci nějak tazatelku osočovat...ale myslíte si, že matka dobrovolně přizná, že má děcko nevychovaný?...každá přece žije v domnění, že její děcko je nejlepší na světe a není lepšího..."ale to přece není možný paní učitelko, on je doma tak hodný, milý..."
Ale jsou i rozumní rodiče. A není jich málo. A že ho dobře nevychovali? Rodiče nejsou všechno, co děcko formuje, hóódně přes polovic si neseme v genech /temperament/. Děda byl nerv, tak je tu ta možnost. Takže nejen rodina, je tu třídní kolektiv, atmosféra školy, internet, televize, širší rodina, parta venku. Očekávání rodičů a jejich metody, či bezvládí. Někdo ho chválí, jiný zatracuje, někde mu něco projde, jinde si nese tvrdé následky. A on tím "nějak" proplouvá. Plno negativních vlivů, co mají dopad na vývoj mozku teprve pojmenováváme. Těhotné matky s mobily v kapse, jedy z plastů a lepidel v nábytku a podlahovinách, obrazovky, exhalace, Éčka, konzervanty, dusičnany, mikrovlnky, domácí chemie, častá antibiotika, příliš očkování. Tolik hyperaktivních, alergiků, autistů či aspergilů, pastózních skoliotiků v předchozích generacích nebylo... Teď jsem se rozohnila. 
Sorry. To na obranu mláďat.
Zatím - s výjimkou příkladně morové epidemie - všechny generace vyrostly bez výraznějšího poškození. A nemylte se - "tolik" těch a jiných (by) bylo také. Některé příroda nenechala narodit, jiní zemřeli v dětském nebo raně dospělém věku, protože víc to tělíčko nesneslo. Dneska se vypiplává každý půlkilový novorozenec, bez ohledu na to, že možná bude potřebovat celoživotní péči 24/7/365.
Jestli my ta mláďata nebráníme někdy až příliš - se všemi důsledky.
Ale to by bylo na jinou diskuzi.
1x
Chápu ho zejména jako motivační opatření.
Ovšem neberu v posouzení tolik na zřetel záměrné vyloučení z výletů jako diskriminaci ze školních, a tedy výchovných a vzdělávacích způsobů výuky, ale jako motivační opatření pro žáka. A též opatření komentuji ne z pohledu odborného, ale jen z pohledu rodiče.
Ještě si dovolím poznámku, v páté třídě už škola nemůže suplovat nedostatečnou výchovu rodičů. Prostě se předem zprostí odpovědnosti alespoň v nestandardních případech výuky. Přesně jak píše paní babkazov
doplněno 20.06.17 08:03: Jedubabicka, já o dvojím trestu nepsal. Asi reagujete na tazatelku a spletla jste si příspěvek. Ovšem ano, tak, jak uvádíte odkaz na řád školy, to skutečně chápu.
doplněno 20.06.17 08:18: Chtěl bych mít za 2 dekády let váš rozled. Tím je myslím zřejmé, jak moc mi vadí vaše "pochybení"
To není druhý trest za totéž. To je kantorská obrana. Cituji z organizačního řádu jedné školy - část "Školní výlety"- předpokládám, že se netýká jen výletů, ale i podobných akcí a jiné školy mají obdobná ustanovení:
" Je v kompetenci vedoucího akce vyloučit žáky, kteří porušují školní řád a svým nevhodným chováním by mohli narušovat průběh akce a bezpečnost ostatních."
Na tenhle problém jsou dva pohledy. 1.Trest 2. Reakce učitele, který má velkou zodpovědnost, na kterou si s neukázněným děckem, netroufá.
Pokud se jedná o štěbetavce a o lidí, co žvaní a nedávají pozor
Žák/student, který nedává pozor (ať je důvod jakýkoli) se kvůli tomu nemusí dozvědět důležitou informaci. Je-li to informace z probírané látky, případná pětka je jeho potíž. Informace o např, trase cesty, odjezdu vlaku, změně plánů, případném nebezpečí a tak dále, může její přeslechnutí přinemenším otrávit výlet celé třídě, o kantorce nemluvě. Na horší radši nemyslet.
Pro vilika - Snažím se, ale občas se holt s příspěvkem trefím jinam. Co už s bábou
No vidíte - už zase.
1x
0x
Neni mozne, ze se vam ucitelka snazi sdelit, abyste na syna vic dohlizeli? Snad neni tak tezke mu kontrolovat za jeho pritomnosti tasku dle rozvrhu na dalsu den, v ukolnicku zjistit ukoly atd. Jak se u vas bude resit dutka?
Zasla bych se za ucitelkou pokud mozno domluvit, ne ji hned zjebat coby zamindrakovanou kravu. S dnešními nevychovanymi detmi, co maji pouze prava a rodice si mohou kdykoli prijit stezovat, to opravdu ve tride neni buhvico. Ptala bych se, z jakeho duvodu ma syn nekolik trestu za jeden prohresek a jak skutecne vypada jeho chovani v hodinach - a hlavne, co s tim. I vy budete muset zacit neco delat coby rodice.
Uvazovali jste o pedagogicko-psychologicke poradne?
0x
Zákaz školního výletu kvůli zapomínání a vyrušování považuji za hloupost! Tady je ideální příležitost k tomu, aby učitel poznal děcka z jiné stránky a pochopil jejich jednání a pak věděl, jak na ně. Většinou ti největší lumpové jsou na výletě fajn a bez problémů, naopak odhalíte, kdo vlastně jsou. Jejich interakce, jejich postavení v kolektivu. Navíc má výlet i poznávací /výukovou/ složku. Ta je děcku upřena. Někdo si usnadňuje práci.
Ve skolce jsem mela zpravidla dva tri behem skolniho roku, ten nynejsi prislo dite, jake ani kolegyne nepamatuje, ke vsemu s problemovou matkou. Je to sice smutne, ale kazdy vylet, akce apod. kdy tohle dite neprislo, znamenalo o dost mene nervu a potizi.
doplněno 20.06.17 13:57: Jojo, patak, ja vim. Treba mnou zminene dite nechci videt v pate tride, kdyz uz ani ne ve ctyrech letech je ve skolce problemove a tezko zvladatelne.
Jste dobra, ze jste ve skolstvi vydrzela takovou dobu.
. Timto se omlouvam. Je ale pravdou, ze prace s dnesnimi detmi je rok od roku horsi. A to jsme si mysleli, jaci jsne my byli hajzlici...Martinoo, to dítě je páťák! A jestli jsem vedla výlety? Ano, za těch 36 let na osmi školách od základky, přes sportovku, učně, hotelovku, gymnázium... Vedla jsem i lyžařské kurzy, turistické, sport. soustředění, zdravotnická školení. Ano, bylo to někdy o nervy, byly docela šílené situace, ale v tomto konkrétním případě s trestem nejet na výlet nesouhlasím.
A je to opravdu trest? Nebo bezpečnostní opatření?
U nás to zavedli poté, co se dva kluci schválně ztratili ("ztratili"), aby vynervovali učitelku. Zlobivé dítě, které neuposlechne příkazu nebo zákazu, nejede. Není to trest, ale bezpečnostní opatření. Rodiče jsou naštvaní, ale učitelé za děti zodpovídají a nehodlají zodpovídat za dítě, které nemohou ani při největším snažení uhlídat.
Já chodím s malými dětmi (1 a 3 roky) na trampolíny a pokud by se stalo, že mě opakovaně neposlechnou, tak tam chodit s nimi nebudu. Je to pro ně nebezpečné.
Naufrago,ať se to jmenuje, jak chce, třeba bezpečnostní opatření, ale to dítě to vnímá, jako trest. Doma to obrečí, ví, že tím ztrácí i kamarády. Cítí se odepsanej. Jak má ten kluk, už potrestaný za zapomínání a bavení důtkou, pak nemožností hrát na turnaji, jak má ukázat, že zas není tak špatný, že má i dobré stránky. Jakou má šanci, když ho šoupnou do sousední třídy, jako vyvrhela a odjedou si za společnou zábavou. Právě tam, na výletě, kde je to jinak, než ve třídě, jsem se o mnohých dozvěděla věci, které mi změnily pohled na děcko. Zažila jsem zapomínavého roztržitého kluka. A když jsem pak viděla jeho modely na výstavě a poháry ze sportu, tak jsem tomu nechtěla věřit, kolik toho dělá mimo školu. S jednou takovou odepisovanou středoškolačkou, která by si za svoji nepořádnost taky zasloužila nikam nejet, jsem zůstala na turisťáku do noci u ohně a ona se mi vypovídala z takových šíleností / o zneužívání otčímem/, že jsem do rána neusnula. Jeden obávaný učeň, který jel jen na moji přímluvu, neboť vedení školy se bálo ho pustit, že "rozhodí" celý kurz, nakonec vyhrál orienťák a zatímco ostatní odpočívali, on opravoval holkám poškozené dveře u chatky...
Liško, i ten můj 3letý klučina pochopí, že když zlobí, tak na ty trampolíny nejde. Protože zlobí a protože by si mohl ublížit. Ani ještě jednou jsme neodešli, ještě ani jednou jsem mu je nemusela zakázat - protože pochopil, že nesmí zlobit. A nezlobí. Asi jen dvakrát jsem hrozila, že jestli ještě neposlechne, tak mu omezím trampolínu samotnou (pak je tam ještě tělocvična s průlezkama, opičí dráhou a dalšími atrakcemi). A je mi jedno, jestli by to vnímal jako trest. Má možnost volby, zlobit nebo být tam, kde chce být.
Víte, na ten jeden případ, kdy zdánlivě zlobivé dítě se chopilo své šance a bylo z něj zlatíčko, připadá nespočet případů, kdy se učitelka vrací z výletu s bolestí hlavy, vyčerpaná do mrtě, s naprostou beznadějí, s pocitem, že je na nic, neschopná, že se jí nic nedaří.
Naufrago, právě, že tohle je otázka individuálního přístupu. Věřím, že některé děti jsou natolik problematické, že nebrat je, je řešení. Nápad vzít matku problémového děcka s sebou jako dozor, se někde u malých dětí praktikuje a zřejmě to funguje. Ale u starších to sotva uspěje. Je tu ale konkrétní dotaz. A v tomhle případě já tazatelce za sebe říkám, že já bych chlapce na výlet vzala. Matka se snaží být objektivní, dítě není nezvladatellný grázlík, má nějaké IQ a dá se s ním mluvit. Kluka bych si před výletem vzala bokem a vysvětlila mu, že jsem s ním měla dilema a že mu chci věřit .
Riziko je všude nějaké. To bychom nemohli dělat nic, zrušit lyžařské kurzy, na výlety raději nejezdit, ono i v té škole může děcko spadnout, tak bude pro klid zrušena i TV. Když výlet plánuji, tak musím zvažovat kam, kudy a s kým. Ale nechci mít z děcek bačkory.
Ano. Vždy na konci srpna, při školení BOZP, padla posvátná věta: "Chcete-li zůstat v bezpečí před soudním stíháním, nikdy s dětmi neopuštějte školní třídu."
Možná Vám tohle otevře oči, abyste pochopila, v jaké situaci se nachází učitel, který nejenže vezme na výlet bandu dětí, ale s ní dokonce dítě/děti, které představují jakékoliv riziko.
Já neříkám, že se nemá chodit na výlety, kurzy a podobně, já chci, aby se přítomní vžili do role učitele, který má zodpovědnost za dítě, za jehož bezpečnost nemůže ručit.
A ke všem těm doprovodům rodičů: naše vedení bylo extrémně pod tlakem všech předpisů, zákonů a vyhlášek. Doprovod rodičů na výlety nejenže nesměl za děti zodpovídat, ale dokonce jsme měli zakázáno brát kohokoliv, kdo nebyl pedagogický pracovník naší školy (jednou chtěla jet maminka, která byla vychovatelka - nesměla, nebyla vychovatelka v naší škole). Jednou nám dokonce dělali obstrukce s odvozem těžkých zavazadel autem jednoho z rodičů. Nechápete? My taky nechápali. Ale lidé "zvenčí" si často neumí představit, jak věci fungují 
(nebo spíš nefungují... protože tenhle předpis, tamta vyhláška, toho nařízení...).
Kdysi jsem také jezdívala na tábory - a počet rodičů, kteří byli schopni uznat, že "něco" (od ztráty trička až po zlomenou ruku) se může stát kdykoli i při jejich péči, byl statisticky významně nižší, než těch druhých. A to, řekla bych, byli rodiče mnohem tolerantnější, než teď. Jak tak mám informace, dneska by chtěli úhradu i za to zapomenuté tričko, protože "někdo přece musí na dítě dohlédnout".
Už jsem to psala - napomenutí a důtka je za opakované prohřešky - tedy opakované neuposlechnutí příkazu učitele. A je celkem jedno, jestli se jedná o donesení pomůcek nebo zákaz něčeho. Neposlouchá.
Jestli dítě neplní, co má, pak ta třídní nemá jistotu, že poslechne když mu řekne "nedělej to". Vzpomínáte na tohle?
A to byl chlapec starší, tudíž by se dalo říci rozumnější, s větší znalostí toho, co se může stát.
0x
Syn je chytrý, ale lajdák, dost živý ...a tak si myslím, s prominutím, že ho učitelé mají plné zuby. I když chování si každý člověk nese v sobě, zapojují se i geny, je ovšem i vizitkou Vaší rodiny, že ho neumíte vychovat tak, aby v 5. třídě už věděl, co si může dovolit ve škole a co ne. Chodí tam už 5 let a pokud stále má problémy s chováním, asi až tak chytrý nebude, to by už dávno přišel na to, jak to řešit.
Nechala bych ho doma taky, byť už byl potrestán tou důtkou. Protože:
1/ školní výlet je za odměnu /i u nás občas zůstal nějaký lump v jiné třídě/
2/ při výletě jsou žáci uvolněnější, dá se říct i zlobivější a učitelka by nemohla hlídat pořád jen toho jednoho, který zlobí vlastně pořád. Pak se může stát snadno nějaké neštěstí /utonutím sražení autem.../a to by jistě nechtěl zažít nikdo z ped. sboru, ani rodiče. Školní výlety jsou pro učitele ty opravdu nejnáročnější akce.
Stalo se nám v ZOO: největší hajzlík Bohouš prolezl zábradlí k opičí kleci a vstrčil dovnitř svůj svetr, který nesl do té doby přes ruku. Vzápětí začal řvát, že ho nemá. Byl totiž trochu "momentálně"...Protože jsme všechny dobře znaly jeho maminku a dovedly si představit její reakce, začaly jsme hledat ošetřovatele, který by svetr z klece vrátil. Nakonec se podařilo. Docela nám to ale znechutilo výlet. A to byla jen prkotina, stát by se mohly i horší věci.
Tak bych byla pro to, abyste se přes prázdniny synovi věnovali, snažili se ho umravnit a vychovat. Třeba si dá říct a příští rok už pojede. Ono mít na výletě zlobivce, to naruší celou akci. Proto je lepší nechat ho doma. I když přijde o zážitky z výletu. Ovšem vlastní vinou. Jaga.
0x
Za nás to fungovalo nějak jinak-přímočařeji. Nemáš pomůcky? Tady máš a dělej. Učitelka měla vždycky nějaké řešení v záloze. Nemáš jabko na kreslení? Maluj sousedovo. A z toho pohledu, jak ho máš. Máš to těžší, nemůžeš si za trest vybrat, jak ho otočíš, jako kdybys měl své. Nemáš sešit? Dělej na papír, který měla vždycky po ruce. A za trest si to doma překreslíš do toho sešitu, který jsi zapomněl. A necháš si to podepsat od rodičů. Vždycky jsem škrábal, mé písmo je téměř necitelné. Dneska by se řeklo dysgrafik. Tenkrát se na to nehrálo. Těch sešitů co jsem za školu a učení přepsal? nepočítaně. Moje písmo mě donutilo během prváku začít psát tiskacími. Na základce to nešlo.
A co tím chci říci? Že je to o inteligenci učitelky, možná taky trochu o inkluzi, nemá na syna prostě čas, v každém případě si myslím, že ty poznámky nejsou na důtku. A vyloučení z výletu kvůli důtce, už je hodně za hranou. protože ty společné chvíle na výletech nesmírně stmelí třídu, a ona ho dost nepedagogicky z toho kolektivu vyloučila. Pokud neměla jiný důvod, tak je mi jí líto. když si neumí zjednat respekt jinak než takto.
A nevysvětlujte mi, že se mýlím. Je to jen můj názor podepřený mými zkušenostmi. Dodneška se naše třída ze základky jednou za rok schází na pivo. Třídní učitelka si nás dodnes pamatuje jménem a příjmením. I po těch 45 letech od školy. Nikdy za celých devět let, nám tohle žádná třídní nemusela udělat, přestože tím často vyhrožovaly.
Tož tak...
jentak. Svatá pravda, KDYBY ALE...kdyby ale i děti byly stejné. Ty sis před těmi 45ti lety nemohl dovolit k učiteli to, co dnešní děti. Nebo taky Ti doma řekli, když jsi měl něco přepsat : "Učitelka je kráva, nepřepisuj to, já za ní dojdu a seřvu jí tak, že se nebude stačit divit..." Nemůžeš porovnávat to, co bylo před 50ti lety a dnes. Můžeš na to vzpomínat, ale nikoliv podle toho hodnotit. Popovídej si s učiteli o tom, jak je mají děti i rodiče u p.dele. Děti jsou neposlušné, rozjívené. A na druhé straně je učitelka, která za VŠECHNO odpovídá. Zlomí si dítě na výletě ruku. Hurááá. Zažalovat učitelku, zažalovat školu. Domníváš se snad, že tohle má učitelka zapotřebí? Trnout celý den na výletě, co nějaký hajzlík zase provede? Má tam dost jiných dětí a problémů na starost.
Za nás leccos fungovalo jinak, jentak.
Zkuste si dneska jako učitel nechat dítě doma přepsat sešit - přijde vám rodič vysvětlit, že dítě doma nic takového dělat nebude, protože je to záležitost školy.
0x
Bože, já tomu vůbec nerozumím a jen koukám na to stádo reakcí. Můj názor je, prostě, když stojí něco za h...o, tak se s tím smířím, každý kretén v mém životě přispívá k mému osobnímu růstu, nějak to vydržím a začnu se zamýšlet nad tím, co děláme doma špatně, že tohle svému dítěti chystám. Pokud vám moje reakce není jasná, tak dočkejte času, třeba vám to dojde. Jinak klukovi bych řekla, že se to prostě stalo a musí se s tím smířit a jela s ním někam na výlet, kde ještě nebyl.
"Pepíčku, nic si z toho nedělej, že tě ta XXX nevzala na výlet. Pojedm spolu a neboj - maminka se tě vždycky proti každému zastane."
Dál mám ovšem na věc názor opačný a kluka bych na výlet vzala, neb už dva tresty dostal a v podstatě se nejedná o nezvladatelného grázla.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.