Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli nevíte, či neznáte nějakou internetovou adresu pedagogicko-psychologické poradny online zdarma...? Děkuji předem za každou radu.
0x
Po internetu? to nemůže fungovat. Dítě musím vidět a mluvit s ním a pak teprve mohu rozhodnout. Najděte si na internetu poradnu v okolí, nebo v každé škole je poradce zdarma a na ty se obraťte.Zkuste napsat problém, třeba pak poradíme víc. Obyčejně jde u dětí o nějakou DYS... nebo hyperaktivitu, nebo jen chcete zjistit zda je dítě zralé do školy? Nevím o jaký věk se jedná, někteří rodiče chtějí poradit s dalším studiem nebo s jiným problémem u dítěte.
U psychologa už právě přítelkyně byla a tam jí neřekli vůbec nic, proto jsem se chtěl zkusit zeptat i jinde na náš problém. Jedná se o 9 letého kluka.
Zkuste napsat v čem je problém, je tu spousta lidí, kteří dokáží poradit. Píšete syn přítelkyně, nemá problém s tím, že si maminka našla přítele?
Ale k věci... Jde tedy především o problémy týkající se školy. Je období, kdy se kluk snaží, dostává ve škole jedničky i pochvaly, paní učitelka si ho chválí, že je chytrý, ale pak přijde období, kdy se nesnaží vůbec, zapomíná úkoly, přítelkyně mu řekla, aby si to zapisoval do speciálního sešitu, když zapomíná, ale i ten nechá ve škole v lavici. Nevíme, jestli fakt zapomíná, nebo to dělá naschvál a lže nám. Snažíme si s ním hodně povídat, nejsme zastánci fyzických trestů apod., takže přítelkyně jen zvyšuje hlas, když něco je, ale máme pocit, že to vůbec nepomáhá. Nevnímá, co mu říká, nesoustředí se, nemá žádné povinnosti a jediné, co ho zajímá, je televize, hry a hračky. Myslíme si, že na něj má vliv i jeho otec, s kterým je přítelkyně rozvedená. Vždy, když od něj kluk přijede je jiný, i učitelka si toho všimla. Otec se mu třeba dva měsíce neozve, pak se mu týden ozývá a kluk se pak nesnaží. Nevíme už, co máme dělat. Už byli u psycholožky, ta jim ale nic neřekla, kluk prý nemá žádnou poruchu, ani není žádný DYS.
Popsal jste to přesně a v podstatě si odpověděl. Kluk tápe a hledá kam patří, věnujte se mu co nejvíce. Telefon na rodiče spolužáka(nejlíp když to děti vůbec neví) a zeptat se co je za úkol aby chlapec zbytečně nenosil špatné známky. Určete malé povinnosti které bude muset plnit a hodně chvalte. Je vidět, že máte o chlapce zájem ale především to tak musí cítit on. Tak hodně štěstí a jistě se to časem zlepší.
Je to první období tzv. prvního, vzdoru, začíná si uvědomovat sám sebe a tápe, hormony začínaj pracovat. Chce to vééélkou trpělivost, mluvit s ním, jít přkladem, podle nálady s ním diskutovat, vysvětlovat, je to fakt někdy šílený, ale puberta je ještě lepší 
Jenže tohle už trvá přibližně rok, mluvíme s ním neustále, ale on prostě nevnímá. Řeknete mu něco jednou, dvakrát, třikrát a i tak to co se po něm chce neudělá. Na všechno vám řekne ano a nic se dál neděje. Když na něj mluvíte, většinou vám ani neodpoví, tak jak s ním máme jinak mluvit? Snažíme se s ním učit i zábavnějšími způsoby, formou hry, ale nic nepomáhá.
Rok? 
Naše dcera začala být v pohodě asi po půl roce, než si to všechno v hlavě srovnala. A nechcete radši někam k psychologovi zajet? Já si myslím že můžete i do jiného města, tohle je dlouho 
Nebo nesvěřuje se babičkám? Vy opravdu potřebujete pomoct 
Obě babičky žijí v zahraničí. Navíc babička ze strany jeho otce nemá na ničem zájem, dokonce prý i řekla, že vnuka nemá ráda, takže tam určitě nepochodíme. Jak jsem již řekl, u psychologa byli, ale asi to bude potřeba zkusit znovu a jinde, jelikož tam nám skutečně v ničem nepomohli. Je to vážně zapeklitá situace, jednou tak, podruhý jinak...
Opravdu hledejte, ono to opravdu stojí za to, chlapec může začít utíkat z domova, za pár let se může chytit party, znám u nás paní, které se syn dal na drogy..
S dětma to je běh na dlouhou trať. Nejni to stroj, který ined poslechne a bude dělat co chcete nebo co má. Vím, je to hrozný. Zkuste jinam do poradny a hlavně nic nevzdávejte, vydržte, vyplatí se to, vše se v dobré obrátí.
Něco podobného znám já... S manželem jsme se seznámili před 6ti lety. Dceři, kterou má ve své péči, bylo deset. Jeho dcera byla ze mě nadšená, všechno klapalo. Dobře se učila. Jí matka opustila v jejích 6ti letech. Bylo to dobré do jejích 14ti let, kdy se zničehonic její matka objevila a začali se s dcerou o víkendech scházet u babičky, kam dcera pravidelně chodí. Scházeli se takto každých 14dní a přesně jak říkáte. V neděli s ní nebyla řeč, zakřiklá, odpověďí na otázku jestli jí něco trápí bylo "ne nic, dobrý" a do poloviny týdne ve škole jsme viděli výsledek návštěvy.. zapomínání, špatné známky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.