Učňovský obor jaký?

Jen pro upřesnění: učňovské obory u nás v dnešní době neexistují. Učeň se učil učňovský obor pro určitého zaměstnavatele, pro národní podnik, se kterým měl podepsanou učňovskou smlouvu a od kterého dostával kapesné a u kterého měl po vyučení, tedy po složení závěrečné učńovské zkoušky jisté zaměstnání.

Učeň měl v době, kdy měli žáci středních škol dva měsíce prázdnin pouze čtyři týdny dovolené, ve škole sice byly prázdniny, ale jinak musel chodit normálně jakoby do práce, tedy na odborný výcvik. I v době prázdnin. Učně učili ve škole učitelé a odborný výcvik mistři odborného výcviku. Dostával zdarma pracovní oděv, obuv a další pomůcky.

Od 80. let minulého století bylo toto učňovské školství zrušeno. Bývalí učňové jsou dnes žáci. Nekonají závěrečnou učňovskou zkoušedku, protože nejsou učňové, ale závěrečnou zkoušku. Ale dostanou regulérní výuční list a jsou vyučení. Kromě vyjímek v některých dobrých firmách nedostávají žádné kapesné, kupují si vlastní montérky a boty, ale mají normálně dva měsíce prázdnin. Odborný výcvik je neučí jako dřív mistři odborného výcviku, ale učitelé praktického vyučování, pokud ještě nějací zbyli, protože učitelé je mezi sebe jako učitele nepřijali, pohradají jimi. Učitel má týdně nějakých dvacet až pětadvacet hodin vyučování (a ještě pouze 45 minutové hodiny), učitelé odborného výciku mají normálně 42,5 hodiny pracovní dobu a ještě o několik tříd nižší plat. Ale jako v minulých dobách je zhruba polovina výuky teorie ve škole a zhruba polovina odborný výcvik na pracovišti pod vedením učitelů odborného výcviku (bývalých mistrů).

I v dnešní době mají vyučení výborné možnosti uplatnění. V novinách zjistíte, po kom zaměstnavatelé nejvíce pláčou. Hlavně po kvalifikovaných řemeslnících v technických oborech kovo, elektro, polygrafie, plynaři, servisní technici všeho druhu. Také v ubytování a stravování jsou kvalifikovaní kuchaři, servírky a další žádaní, ale stejně jako kadeřnice mají z nějěkého záhadného důvodu velmi nízké platy a zbytek je z milodarů od zákazníků, tak zvané diškrece, spropitného, kdy se počítá s tím, že spokojený host nebo zákaznice dá k požadované ceně něco navíc. U kadeřnic proto, že k ní chce přijít i příště a nechce, aby jí to kadeřnice odflákla.

Co se výběru oboru týká, je vhodné najít obor který se můžete učit v místě bydliště, bydlet doma, ne v domově mládeže. A obor, kde najdete po vyučení uplatnění v místě bydliště, nebo kde byste chtěl bydlet a pracovat, abyste nemusel dojíždět.

Výběr vám usnadní stránka infoabsolvent.cz/... a v tom například infoabsolvent.cz/...

Podívejte se na některé progresivní firmy, které se o své žáky i zaměstnance starají jako o poklad. Mají velký vliv na školy, ze kterých si berou své budoucí zaměstnance, poskytují jim různé další vymoženosti, nejen nějakou finanční odměnu, pracovní oděv, výhodné stravování, kvalirní vybavení pro školy, kvalitní pracoviště, ale hlavně kvalitní pracovní prostředí po vyučení, a další rozvoj. Automobilka sice může rychle během pár dnů zaškolit zaměstnance pro určité pracovní operace, ale i tyto lidé mají odněkud své počáteční vzdělání. Pokud možno kvalitní. Hlavně se žáci nesmějí nechat strhnout lenochy k flákání, ale snažit se naučit se co nejvíc a uplatnit to, k čemu mají vlohy, co jim dobře jde a co jsou schopní se učit a kvalitně provádět.

Děti samozřejmě o mnohých pracích a zaměstnáních nevědí, co se v nich dělá, znají jenom to, s čím přijdou do styku. Vědí jak prodává prodavačka, jak pracují zedníci a betonáři na stavbách, vidí z dálky bagristu, nebo práci popeláře. V televizi někdy viděli práci pekaře nebo oceláře, nebo dělníky u linky v automobilce. Tuší, že se dřevem pracuje truhlář nebo na Moravě stolař, na stavbách tesař. Někdo možná někdy viděl práci svářeče nebo práci žen na lince v textilce, nebo výrobě něčeho, čehokoliv.

Právě proto je třeba se dívat a zjišťovat, jaké obory existují a to tazatel správně dělá - ptá se. Nejen rodičů a známých, ale i starších kamarádů, příbuzných. Může se stát, že dítě přijde k oboru který ho děsí, například klempíř při práci na okapech vysoko nad zemí, klukovi se třesou nohy když se představí, že by měl být kominík nebo pokrývač a raději by něco na zemi. A na druhou stranu jsou kluci, kteří by raději lezli po lešení nebo po střechách jako veverky, než sedět někde u pasu výrobný linky.

Hlavně jde o to, už z počátku pochopit k čemu má dítě předpoklady. Zda pro práci na zadku nebo v pohybu, zda spíše hlavou nebo spíše rukama. Kluk kterého baví počítače, ale nemá na ně hlavu třeba najde uplatnění jako elektrikář silnoproudu, výtahář, nebo se naučí obsluhovat NC obráběcí stroje. Dívku která by byla ráda ošetřovatelka zvířátek třeba víc zaujme práce v potravinářském průmyslu, atd. atd. Příkladů by bylo tolik, kolik je lidí.

Řekl bych, že nej bude elektrikář, ale jinak jsou a budou potřeba téměř všechny stavební obory, jako instalatér, pokrývač, tesař. Zedník zas tolik asi ne. To už dnes může dělat i zahradník. I když s tím nesouhlasím, tak je bohužel situace taková. Na druhou stranu, pokud budeš zedník/obkladač, tak to už je jiná liga. Dobrých obkladačů je, jako šafránu. Ale i nestavební obory jako třeba obráběč kovů. Řemeslný obory jsou super, pokud se jim budeš věnovat jako soukromník. Pak ti budou lidi platit zlatem. Když budeš zaměstnanec, tak už to zase taková sláva není.

Záleží, jak jsi zručnej a co tě baví.

elektrikář, truhlář, zámečník...

v žádném případě však kuchař, číšník, kadeřnice, kosmetička, cukrář, malíř natěrač...

prostě obor ve kterém se očekává kretivita, rozum samostatné myšlení...kde něco tvoříte a je na to potřeba opravu praxe a vzdělání

No v budúcnosti bude dosť smart výmyslov,tak na ich opravu sa zameraj.Tam kde bolo ovládanie mechanické,tam nastúpila elektronika a to bez vzdelania opraviť dokáže opraviť málokto.Čiže,práčky,myčky,el.inštalácia,chladničky.Časom toho bude viac,najmä elektotroniky v autách.Elektromobily a pod.Pri výrobnej linke po zaučení vie robiť hocikto,no vedieť nastavovať linku je potreba rozumieť tomu.

Mně se moc líbí odpovědi Hosta Starého a Neregistrovaného Čtenáře.

Učit by ses měl to, k čemu máš nějaký vztah.

Které předměty ti jdou, co tě baví, co rád děláš ve volném čase?

Vvybírat obor podle toho, co si myslíme, že bude za pár let perspektivní, podle mne není příliš rozumné. Uvědom si, že půjde o práci, kterou se budeš muset nějakou dobu (možná i celý život) živit.

Nebude-li tě práce bavit, je jedno, kolik za ni dostaneš. Včera jsem tu odpověděla na otázku jestli radši práci s vyšším výdělkem nebo práci, která člověka baví: "Za práci, která člověka nebaví, je sebevyšší plat (mzda) příliš nízký(á)".

kosmetička moc učnák není, kdyby byla, nemusela bych za necelý dva roky dělat maturitu,..

ale s truhlářem, zámečníkem a elektrikářem souhlasím, hlavně záleží co tě baví nebo co by tě nejvíc bavilo, je jasné že nepůjdeš na obor co tě nebude bavit, ale i tak si potom můžeš dodělat třeba další školu, klidně i s maturitou

Spoustu práce v budoucnu zastanou robotická pracoviště. Lakýrník se štětcem nebo stříkací pistolí bude jen pro menší práce, v průmyslu to už dnes dělají stříkací linky, nebo úplně jiná technologie. Podobně už s vynálezem vyřezávacích plotrů a velkoformátových tiskáren úplně vymizel obor písmomalíř. Ale stále funguje polygrafie, kde je zapotřebí kvalifikovanou obsluhu a seřizovače tiskařských a vazačských strojů. Vymizely aranžérky, které zdobily výkladní skříně všech obchodů, vymizely modistky, které vyráběly klobouky, ševci jsou dnes vzácní rukodělní umělci podobně jako houslaři.

Ale je spousta řemesel, povolání, kde je zapotřebí mít kvalifikaci, výuční list a práci dělat poctivě. Obkladači všech možných druhů obkladů, dlažidic jsou napůl umělci. Kvalifikovaný elektrikář s vyhláškou č.50/1978 Sb. je pojem pro práci na elektrických zařízení, kvalifikovaný svářeč je polobůh s pravidelnými zkouškami a svářečským průkazem. Dají se svařovat obyčejné trubky k topení, ale i speciální spoje speciálními technologiemi a i když to už umějí stroje a roboti, svářeč, který to má v paži je nenahraditelný. Truhlář se může uplatnit podle svých schopností třeba i v prodeji a montáži nábyteku, nebo ve výrobě dřevěných dílů, nebo i speciální zakázkové výrobě, jak kdo umí a jakou má příležitost. Malíři pokojů, tapetáři, jsou také vyučení. Podobně zahradnice nejen v obrovských sklenících, ale i zahradníci s maturitou pro zakládání a údržbu zahrad, sadů, pěstování květin, atd...

Škoda že na různých výstavách lákajících na řemesla organizátoři předvádějí výrobu proutěných košíků, výrobu násad k hrábím nebo kováře bušícího do železa, nebo skláře vyrábějící skleněné figurky, nebo švadlenky šijící pytlík na koření nebo cvičky. O možnostech získat výuční list hned po základní škole nebo kdykoliv v průběhu života je hodně málo informací.