Problem s vyslovnosti u cizich jazyku

Dobrý den. Výslovnost v cizím jazyce asi zlepšíte jen poslechem originálu. Takže si pouštějte filmy v ruštině, v angličtině a poslouchejte... Anebo na to nemáte buňky, sice bude hovořit cizím jazykem spisovně, ale s přízvukem.

Nemáš dostatečně naposloucháno. Sleduj youtube, poslouchej streamy ruských rádií na Internetu, sleduj volné ruské programy na satelitu , ...

Později si můžeš na PC nahrávat svoji řeč, pouštět si ji zpátky a sledovat, co vyslovuješ špatně.

Odposlech výslovnosti souvisí s hudebních sluchem, který má každý z nás. Lidí bez hudebního sluchu je minimum, mnohem častější je, že se hudební sluch "netrénuje". (Dá se do značné míry "natrénovat".)

Schopnost něco si zapamatovat může záviset na více věcech. V uvedených případech mne napadá, že čeština tě baví a společenské vědy ne, ale může v tom být i něco jiného.

Zdravím,
dovolím si něco málo k češtině a k ruštině.
Základ je v odlišném umístění přízvuku u češtiny a u ruštiny. V češtině je přízvuk takřka vždycky na první slabice, v ruštině je zjednodušeně řečeno pohyblivý. Podrobný rozbor kdy co jak je velmi pěkně popsaný třeba tady. Jinak by se dalo (opět trochu zjednodušeně) říct, že rodilí rusky mluvící (nezáleží na tom, jestli je to rodilý Rus, Ukrajinec, Bělorus či třeba Moldavec) při mluvení tak trochu "zpívají"(je to tím jinam položeným přízvukem), takže i když budou mluvit perfektně česky, podle přízvuku jsou velmi snadno (aspoň tedy třeba pro mne) k poznání od rodilých Čechů. Měl jsem tu možnost už potkat v životě mnoho lidí z různých koutů bývalého Sovětského svazu (Moldávie, Bělorusko, Ukrajina, Rusko atd.) a ještě se mi nestalo, abych někoho z nich neodhalil a to platilo i u těch, kteří tvrdili, že jim všichni okolo nich tvrdí, že mluví "bez přízvuku". A to, že jsou k poznání podle přízvuku platí, ať to bude Ukrajinec mluvící ukrajinsky nebo Rus z oblasti Moskvy či třeba z oblasti Petrohradu - místní "nářečí"v tom nehraje roli.
Naopak třeba pro většinu Čechů je poměrně těžké se přesně naučit jazyky, kde se nevyslovuje jasně, doslova po písmenkách - dovolím si jako příklad uvést třeba tu angličtinu (lidově "mluvení s horkou bramborou v puse", kdy se část písmen v psaném slově při mluvení vynechává či zkomolí) či třeba polštinu (lidově "šislání"= jejich specifické vyslovování spřežek v češtině nahrazených písmeny s háčky).
Pokud nemáte problémy s vyslovováním (hovoříte srozumitelně a nepolykáte při mluvení písmena), máte šanci se dobře (i když se špatným přívukem) naučit třeba tu ruštinu či němčinu, ale velmi těžko se budete učit třeba tu angličtinu či polštinu. Vím, o čem mluvím - jako dítě jsem chodil na nápravnou řeč, protože jsem začal "šišlat"(špatné vyslovování "r", "ř", "l"a "s"). Trénováním jsem se naučil mluvit tak, že mi je rozumět i "přes zavřené dveře". Má to ale své ALE - vůbec nerozumím, když na mne někdo promluví polsky či anglicky a taky ze mne nikdo slovo polsky nebo anglicky nevyrazí i kdyby se zbláznil. Psané si to přečtu a většinou i nějak přeložím, jsem schopný velmi jednoduše i psát, ale mluvit - ani náhodou, prostě mi to z pusy nevyleze a doslova se mi to tam příčí. Třeba u němčiny ten problém nemám - když na mne Němec německy mluví a já mu nerozumím, stačí mu říct, ať mluví pomalu a pak problém nemám a rozumím. U polštiny a angličtiny tohle prostě (aspoň tedy u mne) nefunguje. Naštěstí (pro mne) většinou jak rusky mluvící (tam ale problém nemám - klidně na ně mluvím rusky a to se zase většinou diví oni, že rusky umím), tak polsky mluvící mi říkají - mluv česky, mi ti rozumíme No a anglicky mluvící mají prostě smůlu.
To o sobě píšu hlavně proto, že váš problém s výslovností cizích jazyků může spočívat také v "perfektním"vyslovování tak jako třeba u mne.