Citování literatury

Dobrý den,

při googlování jste si správně povšiml, že existují různé citační metody a styly, vycházející z různých norem. Pokud v citacích tápete, neuděláte chybu použitele-li citační normu ČSN ISO 690, která je (teda měla by být) běžně používána při psaní prací na středních a vysokých školách v ČR.

Doporučuji využít nějaký z online generátorů citací, který Vám pomůže správnou citaci vytvořit (asi mezi nejpoužívanější generátor citací - http://www.citace.com/vytvorit-citaci ). Nebudete tak muset přemýšlet jak správně citaci napsat, nástroj to udělá za Vás.

Mnoho lidí si to neuvědomuje, že citovat není pouze projevem slušnosti, ale je to i povinnost vycházející přímo ze zákona (zákon 121/2000 Sb., autorský zákon). Mimo této povinnosti /kdy nekradete cizí myšlenku ale řádně ji citujete/ je samozřejmě i mnoho dalších důvodů proč citovat - zvyšujete věrohodnost Vašeho díla, umožňujete čtenáři blíže identifikovat použité prameny a tím i rozklíčovat čtenáři kvalitu Vašeho díla, "kryjete si záda" v případě, že byste ocitoval původně chybnou informaci apod. ...

Pokud chcete být při citování důsledný, nestačí uvést seznam použitých zdrojů na konec Vašeho díla, ale musí být i patrné, odkud které části Vašeho textu pocházejí. Z tohoto důvodu musí ve Vašem textu existovat odkaz do seznamu zdrojů. Mějte na paměti, že citovat musíte nejenom citace přímé (kdy převezmete celou větu/odstavec ... v přesném znění původního autora - pak tato část textu bude v uvozovkách) ale i citace nepřímé (když myšlenku jiného autora volně vyložíte vlastními slovy). Pro úplnost ještě uvádím, že citovat je povinné nejenom knihy, ale samozřejmě i další zdroje (časopisy, články, sborníky, normy, zákony, webové stránky, audionáhravky, rozhovory apod.).

Pokud se chcete o citacích a jejich použití dozvědět více, doporučiji Vám prolistovat např. studijní materiál J. Kratochvíla, Jak citovat z roku 2014 vydaný na KUK MU a dostupný na www: https://kuk.muni.cz/animace/e…e=publikacni_etika/citace.pdf

Většinu věcí již zodpověděl rádce přede mnou, takže jen doplním: ISBN je poměrně pozdní záležitost, zvlášť v bývalých soc. zemích. U všech publikací, které jsou jím opatřeny, ho do bibliografického záznamu povinně uvádíme. Tam, kde není, ho pochopitelně vynecháme. V tomto jednom konkrétním případě neplatí žádné zachování "jednotnosti".

V tomto případě bych u přímých citací zřejmě použila systém závorek se jménem autora, rokem vydání publikace a příslušnou stranou: (Javorský 2004, s.115); u parafrází je pak vhodné uvést odstavec např. takto: Javorský (2004, s.115) uvádí, že...

Popř.: Javorský uvádí, že... [parafrázovaný text] (Javorský 2004, s.115) – tedy stejně jako u přímé citace.

V seznamu použitých zdrojů pak bude možné nalézt konkrétní publikaci podle jména autora a roku vydání. Může se ovšem stát (i když je to řídký jev), že daný autor vydal téhož roku např. dvě publikace a Vy je obě použijete jako zdroj pro svou práci – pro tyto případy není daná metoda vhodná.

Doporučuji se toho držet, ale vím, že se toto pravidlo občas narušuje a různě se to kombinuje (někdy tak postupují i vyučující na VŠ). Já osobně bych si tedy vybrala jeden (nejvhodnější) způsob, od kterého bych v dané práci neupouštěla.

Nerad bych zakládal nové téma, takže to vložím opět sem. Sice jsem se trochu zorientoval, ale nesjem si jistý jestli mám citovat každou větu zvlášť nebo to můžu nechat až na konec odstavce? Mám např. 4 řádky vlastní myšlenku a potom celý příští odstavec je parafráze z 1. zdroje a následující odstavec parafráze z 2. zdroje. V tomto případě se nevyhnu dlouhým parafrázím ani přímým citacím, takže stačí uvést danou citaci na konec odstavece abych neměl v poznámkách pod čarou 7 odkazů na jeden zdroj? Děkuji.

Děkuji za rychlou odpověď. Pokud zvolím Vámi uváděnou variantu, musím tento styl potom udržovat v celé práci nebo je možné na dalších stranách mít opět poznámky pod čarou?

Dobře, děkuji za velmi cenné rady.

Za málo ; přeju hodně motivace při práci.