Církve třetí říše a filosofické směry?

Máte na mysli filosofické směry, které tehdy byly na vzestupu/ byly dominantní, nebo filosofické směry, ze kterých vycházelo nacistické učení?

Tedy přece jen myslíte filosofii nacismu? Omlouvám se, opravdu přesně nerozumím otázce .

V předválečné době totiž vznikaly velmi významné filosofické směry, které následně silně ovlivňovaly/ ovlivnily západní myšlení jako takové (nejen to německé, i když to také). Např. fenomenologie, existencialismus, personalismus, filosofie života či kosmismus (ten hlavně v Rusku). S nacistickými ideály, jako takovými, měly ovšem vesměs málo společného.

Co se týče filosofického základu nacismu - nacismus byl silně antihumanistický (tedy odporoval ideálům humanismu a dá se říci, že v tomto na něho měl skutečně zásadní vliv Fridrich Nietzsche); dále také obsahoval četné prvky sociálního darwinismu (to je to, co jste zmínila) a iracionalismu (ze kterého mj. vycházelo nacistické tíhnutí k esoterismu).

Dobře, pokusím se to nějak dát dohromady. Bude to taková kompilace všeho možného (něco si pamatuju z přednášek a různá data + jiná upřesnění pohledám po internetu).

Je potřeba si uvědomit, že filosofové, kteří měli vliv na filosofii nacismu, vůbec nemuseli být nacisté. Ti, o nichž budu psát, zemřeli ještě před nástupem Hitlera: někteří z nich tedy měli názory, které se s těmi nacistickými v mnohém shodovaly (protože podobné ideje se zejména v evropské společnosti vyskytovaly již velice dlouho), o jiných se to úplně říct nedá (respektive se s nacistickým učením shodovali pouze v některých bodech).

Naopak takový nacista (i když kontroverzní, protože v mnoha ohledech se choval poměrně "nenacisticky") Martin Heidegger byl sice filosofem, ovšem zabýval se fenomenologií - tedy oborem, který s nacistickou ideologií neměl žádnou zvláštní spojitost. O něm se tedy dále zmiňovat nebudu, protože za filosofa nacistického učení ho považovat nelze.

-----

"Antihumanismus", o kterém jsem psala, se skutečně v nacistických idejích objevil zejména pod vlivem Fridricha Nietzscheho (který ovšem žil v letech 1844-1900). Co je to ten "antihumanismus"? Na to se lépe odpovídá, když si uvědomíme, jaké jsou ústřední myšlenky různých humanistických proudů obecně: vyzdvižení vysoké hodnoty jakéhokoli lidského života (vypjatý humanismus považuje člověka "za míru všeho"), z toho vycházející odpor k násilí, jakémukoli hanobení lidské důstojnosti, odmítání rasové, jazykové, kulturní a náboženské nesnášenlivosti. Pro humanismus je přirozeně typická také pozornost zaměřená na jednoho každého člověka (ne jen na kolektiv osob/ lidské společenství). Nacistický antihumanismus všem těmto myšlenkám odporoval či přímo vystupoval proti nim.

U Nietscheho se jisté antihumanistické teze objevují hlavně v jeho poslední filosofické fázi, kdy tento filosof nejvíce vyzdvihuje egoismus, zcela odvrhuje "falešné" ctnosti, jako soucit či milosrdenství, poukazuje na význam lidské síly a dravosti, odsuzuje myšlenku rovnosti všech lidských bytostí. Mimo jiné právě on také zavedl pojem "nadčlověka" budoucnosti (ve svém díle Tak pravil Zarathustra). Pro úplnost je třeba říct, že existují názory, že nacismus Nietzscheho dílo tak trochu překroutil - nevím, dotyčný filosof rozhodně nepatří mezi moje oblíbené a neřadím se ani mezi jeho velké znalce. Osobně mám pocit, že nacismus si z jeho myšlenek spíše přebral to, co se mu hodilo (tj. vyloženě nepřekrucoval, ale prostě nebral úplně všechno, jak už to bývá). Samozřejmě je také nutné poznamenat, že Nietzscheho náhledy (přes jistou zrůdnost, kterou v nich vidím) nejsou ani zdaleka tak primitivní jako ty nacistické. Nietzsche měl např. pozitivní názor na různě postižené a nemocné, když uvádí, že nemoc, která člověka v jistém smyslu omezuje, naopak způsobuje jeho silnější rozvoj v jiné oblasti - tj. i nemocný člověk má jistý přínos pro "rozvoj lidstva". Nietzsche si totiž velmi cenil rozvoje, jakožto základního principu bytí.

Sociální darwinismus je teorií, která vchází z Darwinova učení o přirozeném výběru, a přenáší ji na lidskou společnost (respektive na její fungování). Jde zde o to, že pouze silný, zdravý a schopný jedinec má morální právo na exitenci - ostatní pouze "parazitují" a vlastně škodí ostatním, protože způsobují postupnou degeneraci lidstva. Zastánci této teorie, stejně jako Nietzsche, vystupovali proti soucitu či milosrdenství, ovšem vedly je k tomu trochu jiné (řekněme praktičtější) důvody: považovali to přímo za biologicky škodlivé, protože to může vést k utvrzování špatných genů ve společnosti. Nietsche to viděl především jako nesmyslné a zdravému rozumu odporující gesto (něco jako "růžové brýle", které si nasazujeme, abychom neviděli pravdivou tvrdost světa). Sociální darwinisté tedy pochopitelně, na rozdíl od Nietzscheho (viz výše), považovali všechny nemocné a jinak oslabené za "škodlivý odpad", který si zaslouží likvidaci. Zakladatelem této teorie je v podstatě anglický filosof Herbert Spencer (1820-1903) za hojného přispění svého současníka, anglického matematika Francise Galtona (který se hodně zabýval tzv. negativní eugenikou) a Spencerovy názory ho nadchly, ale částečně podobné myšlenky se v anglické filosofii tu a tam objevovaly již asi 200 let před ním. V Německu (ale i jinde) pak Spencerovo učení šířil biolog Ernst Haeckel (1834-1919), který je také autorem pojmu rasová hygiena. Nutno říct, že sám Darwin, který byl také současnikem výše zmíněných pánů, s takovýmto použitím své teorie rozhodně nesouhlasil - lidské ctnosti, soucit, milosrdenství aj., totiž považoval za vynikající výsledky evoluce, které člověka vyzdvihují vysoko nad ostatní tvory. Navíc též (v podstatě jako Nietzsche) viděl v různých zdravotních a sociálních omezeních především stimul k rozvoji jiných potřebných aspektů lidské osobnosti.

Iracionalismus - tak to je poměrně široký filosofický proud, který je s nacismem spojen opravdu jen okrajově (respektive nacismus je v mnoha ohledech silně iracionalistický, avšak v iracionalistických tezích nebývají zahrnuty jiné, obzvlášť děsivé, aspekty nacistického myšlení). Iracionalismus začal vznikat zhruba okolo poloviny 19. stol. a v podstatě jde o reakci na předchozí osvícenský racionalismus. Pokud se zajímáte o kulturu a vývoj myšlení, možná jste si všimla, že ve společnosti se s jistou pravidelností střídají převládající tendence k rozumovosti/ střízlivosti/ materialismu s tendencemi k citovosti/ fantazii/ duchovnu (s různými obměnami podle té či oné doby). Nevím, zda je pro to nějaké oficiální označení, ale iracionalismus byl rozhodně tou druhou fází. Byla to vlastně svého druhu pozdní (a filosofická) etapa romantismu. Iracionalismus obecně se odvrací od rozumového poznávání světa a přiklání se k poznání intuitivnímu, mystickému až esoterickému. Velmi významným německým představitelem tohoto směru byl např. Arthur Schopenhauer, jenž pokládal za jediné možné poznání to, které se odehrává v našem nitru, hluboko v podvědomí. Byl to zároveň voluntarista - tedy věřil, že vše je ve skutečnosti ovlivňováno naší vůli, ženoucí nás někam, kam sami nevíme (a vlastně ani nevíme, že nás něco žene). Jde o jakýsi životní instinkt - podvědomou vůli k životu, vli k činům apod. Myšlení je podle něho jen výplodem této vnitřní vůle/ instinktu. Viditelný svět vnímal pouze jako představu a svým založením byl filosofický pesimista (primárním jevem ve světě byla pro něho bolest a utrpení). Tento filosof v mnoha ohledech ovlivnil i Nietzscheho (který byl též iracionalista a voluntarista); Schopenhauerovo dílo měl ve zvláštní oblibě později také Hitler. Nacismus byl iracionalismem ovlivněn zejména ve svém esoterickém a okultním zaměření.

No, snad to jsou zrovna ty tři směry, o kterých tam přednášeli (každopádně alespoň podle mě jsou dominantní; nic jiného, důležitého, mě nenapadá). A Vy jste měla na mysli postavení křesťanských církví v Třetí říší, nebo nacistické náboženství?

Aha, takže Vás asi zajímá náboženská situace ve Třetí říši obecně?

K tomu novému nacistickému náboženství bych jenom řekla, že mělo své kořeny už v německém preromantismu a romantismu (tj. 2. pol. 18. stol. a 1. pol. 19. stol.), kdy byl obecně v celé Evropě příklon k národním tradicím a vlastnímu kulturnímu dědictví. Do té doby byl důležitý především sociální původ člověka, ovšem v preromantismu se započalo národní obrození a uvědomění nejrůznějších evropských národů a také mnohdy až vypjatý nacionalismus. Do toho všeho zcela zapadal všeobecně zvýšený zájem o původní pohanská náboženství, jakožto část kulturního odkazu předků: v této době se, mj. zhotovovaly falešné "staré rukopisy" (viz ty naše R. královéhradecký a R. zelenohorský, ruské Slovo o pluku Igorově - i když se někteří domnívají, že je pravé, bulharská Velesova kniha aj.) Možná se Vám nějaké takové texty dostaly někdy do rukou, a potom jste si jistě všimla, že je v nich silně zastoupena idealizace starých pohanských časů.

V Německu se sice žádné falešné rukopisy nenašly (nebo alespoň o tom nic nevím), nicméně právě německý nacionalismus byl mimořádně silný. A stejně jako se Slované Rakouska či Uher obraceli na Rusko, kde hledali "pravé, původní slovanské dědictví, málo ovlivněné evropskou kulturou", Němci z podobných důvodů vzhlíželi ke germánským národům Skandinávie. Skandinávský poloostrov se dlouho nacházel na kulturní periferii Evropy a třebaže se zde křesťanství oficiálně rozšířilo již v 10.-11. stol., silné pohanské vlivy a celkově zachovalá starogermánská kultura přetrvávaly ještě hodně dlouho. Němečtí nacionalisté se tedy již v období preromantismu inspirovali právě tímto severským germánským náboženstvím; vznikla také idea pangermanismu (kulturní a duchovní jednoty všech germánských národů a zároveň jejich zvláštní postavení mezi národy jinými; zdůrazňování vyšší hodnoty všeho germánského - viz analogická idea panslavismu v slovanských zemích; pangermanismus byl ovšem mnohem agresivnější), která se stala na dlouhou dobu nedílnou součástí německé kultury a vycházely z ní i nacistické postoje. Zastánci pangermanismu mj. propagovali expanci německé kultury (tj. germanizaci a celkové potlačování jiných, "nižších" negermánských, národů). Pangermanismus byl od samého počátku (tj. od r. 1871) jednou z hlavních ideí Německé říše a vlastně hodně přispěl i ke vzniku I. světové války. Po válce pak dále přežíval v pravicových nacionalistických a národních stranách Německa (tedy i v nacistické NSDAP). Jedním z čelních představitelů této ideje v předválečném a meziválečném Německu byl pak filosof-germanofil a antisemita anglického původu (který přijal německé občanství), Houston S. Chamberlain (1855-1927) → neplést s Nevillem Chamberlainem. Jeho známá publikace Základy devatenáctého století (1899), ve které vyzdvihl hodnotu árijských, a zejména germánských, národů, výrazně podnítila rasistické zaměření německé společnosti na počátku 20. stol.

Pangermanismus tedy úzce a přímo souvisel jak s nacistickým pohrdáním jinými národy, tak s jeho novopohanským germánským náboženstvím, které též patřilo k "pangermanské kultuře" (ani jedno ovšem nebylo nacistickým "vynálezem", pouze se to tehdy obzvlášť projevilo). R.1918 také vznikla okultní Studijní skupina pro germánský starověk (známá jako Společnost Thule), která se přímo zabývala okultními praktikami s odkazem na severské germánské náboženství. Jejími členy byli od počátku mnozí pozdější významní nacisté. Tento kroužek měl navíc jako svůj znak pravotočivou svastiku, která se později stala nacistickým symbolem.

V hitlerovském Německu pak byli jeho mimořádnými zastánci pangermanismu zejm. ministr propagandy Joseph Goebbels a také stranický ideolog NSDAP, autor rasových teorií Alfred Rosenberg (jeden z členů Spolku Thule). Oba měli přirozeně blízko i ke starogermánským kultům.

Co se týče křesťanů ve Třetí říši - náročné postavení měly obzvlášť protestantské církve, neboť na ně byl dlouhodobě vyvíjen značný kulturní nátlak (zejm. luteránská tradice byla tradičně brána jako jeden z aspektů německé kultury), kterému mnozí jejich členové podlehli. Už během 2. pol. 19. stol. se totiž objevovaly myšlenky o sjednocení/ synkretizaci německého protestanství s germánským náboženstvím, kde by se zároveň vytěsnil vliv židovské kultury - německý nacionalismus byl totiž výrazně antisemitský už dlouhodobě. Podobné návrhy pak pokračovaly i během 20. stol. (viz Liebenfelsův návrh ario-křesťanství), avšak v praxi se uplatňovaly spíše jen místně, z obav, aby v křesťanském světě nevyvolaly až příliš velký odpor.

Další informace o křesťanských církvích ve Třetí říši můžete najít např. na těchto židovských stránkách (myslím, že je to tam dobře popsáno): http://www.shekel.cz/24544/nemecke-cirkve-a-nacisticky-stat

Další odkazy: ------, ------, ------

Jsem ráda, že se to alespoň trochu hodí. Abych řekla pravdu, pro mne je nacistické novopohanství obzvlášť děsivé (právě pro ty různé skryté souvislosti)...

Možná bych ještě poznamenala (to jsem opomněla zdůraznit, respektive to z mého příspěvku bohužel nevyplývá), že panslavismus byl v podstatě reakcí na agresivní pangermanismus.

* Po válce pak dále přežíval v pravicových nacionalistických a národně socialistických stranách Německa (tedy i v nacistické NSDAP).

Tak je to správně. To je z toho, když člověk po sobě pořádně nekontroluje, co napsal.

ra252, to máte pravdu, já jsem tam některé věci (a to i důležité) nenapsala. Zejména proto, že jsem se soustředila na jiné body a to ostatní mi vypadlo z hlavy. Konkrétně jsem chtěla zdrůraznit, že nacistické náboženství mělo kořeny v dobách hluboko přednacistických (protože jsem se už vícekrát setkala s jinými domněnkami), ale to se, koneckonců, týká třeba i té teorie dutozemě, jelikož ta je opravdu velice stará. On ten můj příspěvek je už tak strašně dlouhý a asi i nepřehledný (a potom by to bylo zřejmě ještě delší) - na druhou stranu, minimálně nějakou zmínku si to určitě zasloužilo.

Alespoň tedy přidám ještě nějaké dokazy:

nejprve obecně na Wikipedii (dutozemě) - tam je to popsané poměrně dobře, včetně těch dvou typů této teorie,

zde je ještě něco o dané teorii v souvislosti s nacisty - kapitola s názvem Tajná základna Neu Schwabenland (celkově se ta knížka zdá celá zajímavá) + ještě něco zde.

O glaciální kosmologii je psáno zde, od str. 44 je pojednáváno o nacistických mýtech (včetně tohoto).

Dobře, ještě něco doplním...

Árijská rasa v podání Maxe Müllera (1823-1900) = indoevropská rasa, tedy všechny indoevropské národy. Müller nebyl rasista -není to o něm známo- ale zjevně vzhledem k tomu, že slovem ārja se ve védštině označovaly duchovně vysoce rozvinuté osoby, "chytili" se tohoto označení už v 19. stol. zastánci pangermanismu a zapracovali ho do svých tezí (vyzdvihovali nadřazenost arijských/ indoevropských národů nad jinými a v rámci nich obzvlášť zdůrazňovali germánskou skupinu).

Ale jak vidíte, toto téma se dá rozvíjet všemi směry, konkrétně o Árjích/ Árijcích by se toho dalo napsat ještě hodně, jak jste sám naznačil... a nejen o nich. Já jsem se chtěla původně se rozsáhleji rozepsat např. o katolické církvi za 2. světové války, což je spíše moje "parketa" (a v těch odkazech také všechno není). Ale jak by to potom bylo dlouhé?

Jinak je samozřejmě dobré, když se k nějakému tématu vyjadřuje více lidí, protože každý má jiný úhel pohledu/ přístup. Rovněž jste mohl něco napsat (stále můžete ) – téma zde viselo poměrně dlouho. Sama jsem nejprve váhala s odpovědí, protože jsem původní otázku příliš nepochopila (jak byla myšlena). Potom jsem si říkala, že Pt zřejmě čeká na nějakou odpověď, tak jsem zde cosi vyplodila bez nějaké přípravy a stanovení přesné koncepce.