ADHD a strattera

Strattera je lék na srovnání chemie mozku. Nepůsobí jako tlumicí nebo proti bolesti. Jen srovnává chemii mozku. Je to úplně a naprosto něco jiného, než kdybyste se zeptala, zda dávat aspyrin nebo raději vypotit. Toto je naprosto něco jiného. Úplně! S dětmi s ADHD mám hodně zkušeností. Dříve se tomu říkalo MMD a lékaři dávali tlumicí léky, protože tyto děti byly většinou hyperaktivní.

Tenhle problém má chlapec z naší rodiny, stejně starý, jako vaše malá. Protože na pracovišti maminky je i psycholožka, tak všechny postupy mamka řeší ihned s ní. Např. Kolem stolu a pracovní plochy nesmí být nic, co by kluka rozptylovalo. Žádné okno, žádné obrázky, žádný materiál, který by ho zaujmul. Nejlépe bílá zeď. Většinu pokynů kluk musí zopakovat. Má dostatek času, několikerým upozorněním na změnu činnosti. (Budeme končit, po chvilce, začni uklízet, po několika minutách Uklízej!) Neustálá, ikdyž laskavá kontrola, protože je schopen odejít z domu s prázdnou aktovkou, bez úkolů, bosky. To se i stalo. Je bez léků, ale musím vám říci, že pro rodiče je to velmi obtížné. Velmi! Ale oba vědí, dokonce mají na to i vzdělání, jak s takovým dítětem zacházet. Musím se zeptat, proč nad lékem neuvažovali. Ale díky téhle práci, chlapec měl na konci roku 2 dvojky.

Líbí se mi věta, která je napsaná v kartě pacienta: Pokynům rozumí, některým vyhoví.

Nemám, ale koukla jsem na možné vedlejší účinky

Syn byl narozený kleštěmi, dříve místo ADHD byla LMD-lehká mozková dysfunkce. Byl nesoustředěný, ve škole vyrušoval, na třídních schůzkách nás vždy učitelka jmenovala, abychom se zdrželi a vyslechli její výhrady. A že jich bylo...

Vše jsme zvládli bez léků, byl nadprůměrně inteligentní, jen prostě "vybočoval z řady" . Za komunistů to bylo jiné, moc ohledy se nebraly... vše zvládl, vystudoval, ničím jsem ho netlumila, jak mi bylo také nabízeno.

Dnes je dospělý a nikdo to na něm nepozná. Moc Vám přeji, ať to zvládnete bez léků, nebojte se, v dospělost se to ztratí, určitě bude holčička v pohodě.

To víte, záleží, na jaké učitele narazíte? Syna chtěli dát do vyrovnávací třídy, já to tenkrát nedovolila. To se určitě srovná, jen je potřeba více trpělivosti, ale dnes by na něm nikdo nějakou dysfunkci nepoznal.

Ano .V současnosti ji dcera bere,ale vzhledem k tomu ,že je v pubertě a má ještě k tomu autismus ,tak mě nepřijde léčba nějak zvláště účinná.Pokud to s ní jde bez léků,tak je to lepší pro játra a ledviny.Má ve škole nějakou asistenční pomoc? Nebo musí vše dělat sama bez pomoci?

Evino, kdo Vám braní léků doporučil?

Dětí jako je Vaše dcerka jsem potkala mnoho. Potřebují být milovány a veškerá přísnost a důslednost na jejich fungování musí být doprovázena velkou laskavostí a neustálým chválením, výčitkami se problém bude zhoršovat. Budete ji muset dost "vodit za ručičku", ale veďte jen tam, kam je to skutečně třeba. Léky samozřejmě můžete vyzkoušet, jsou horší věci, než 3 měsíce s léky "na zkoušku". A zkusit by se mělo všechno, ačkoliv tady nějakou souvislost mezi dceřinou povahou a nutností léků nevidím. (Ale jsem jen učitelka...)

Pamatuju si na jednu osmandu, která měla problém i otevřít si učebnici. Přeslechla číslo stránky, přeslechla pokyn, nebo zrovna měla "něco důležitějšího na práci". Tehdy jsme se sešly s maminkou a já viděla, že maminka je to samé v bledě modrým, i ve svých cca 40 letech. Co se dalo dělat, jelo se "třído otevřete si knížku" a "Markétko otevři si knížku.. Maky! Tady, knížku, na!"

Ono je potřeba se ve škole věnovat ideálně všem 25 (+-5) dětem. A to všichni víme, že nejde. Učím menší skupiny (dospělých) a individuální péče se vytrácí někde v počtu 5-6 lidí. Připočtěte si k tomu zlobily, břídily, hajzlíky a uvidíte, že i kdyby se ve škole strhali nebo na hlavu stavěli, tak se jim to nepodaří.

Já bych ve Vaší kůži nechala plavat všechny čtyřky a se dcerou pracovala tak jak se dá a jak Vám dovolí. Vycházejte se školou, vysvětlete jim svůj pohled na problém, poslechněte si jejich a najděte kompromis v přístupu k dcerce.

Nedávno jsem četla krásný komentář. "Jsem samotář. Moje samota je pro mě vyhovující prostředí. Jestli chceš se mnou být, musí pro mne Tvoje přítomnost být příjemnější než moje samota. Nebojuješ s dalším člověkem, bojuješ s mojí silnou komfortní zónou." (volně přeloženo) - pro Vaši dcerku není realita prostředím, ve kterém se cítí sama sebou, ve svém živlu, uvolněně, radostně, přirozeně. Musíte jej společně v takový svět přetvořit.

Osobní přímo ne.

Ale známých desetiletá dcera měla neustálé problémy jak v chování,tak i v učení.Nedávala pozor,stále vyrušovala a nosila domů čtyřky,pětky a poznámky.

Nešťastní byli jak rodiče,tak i učitelé.Doporučili je tedy na psychiatrii.Tam jim byl předepsána právě ta Strattera.Je to cca půl roku a hle,dívenka se velmi změnila.A to v pozitivním slova smyslu.Takže mohu doporučit

Vaše dcera má naprosto stejné příznaky jako ta mých známých.Říkám Vám jasně,že ty léky zabírají.Bere se denně jeden.

Pokud hned vše zapomene - ve škole, tak nám řekněte jak tam prospívá? Pokud má trojky nebo čtyřky a s adekvátní léčbou by mohla mít jedničky, potom jí "neléčbou" patrně připravujete o její budoucnost. Mimo toho díky "neléčbě" patrně nezapadá do kolektivu a na psychice jí to nepřidá a její problémy se jen dále multiplikují. Je fajn nepojídat léky ale dle Vašeho příspěvku to má obrovské ALE a Vaše psychiatrička si to jednoznačně uvědomuje, ostatně., jinak by Vám ty pilulky předepsat nechtěla. Vždycky mě dojmou diskuse podobného typu, kdy se diskutéři stylizují do role erudovaného - v tomto případě psychiatra a dokonce si dovolují s medikací polemizovat., to už je vrchol drzosti.