Jak je to se slovem

Částice "prosím" je také neohebná; na rozdíl od slovesa "prosím".

V obou případech, které jste uvedla, je to částice. Právě proto že vyjadřuje nějaký váš vnitřní postoj (prosbu), a ne děj.

----------

Sloveso by to bylo např. ve větách: "Často někoho prosím o pomoc."

"Pořád tě prosím, abys to uklidila, a nic".

Ne, v těchto případech to není sloveso. Nepleťte, prosím , tazatelce hlavu (nejen Vy, samozřejmě ).

Směšujete různé věci dohromady. Jev, který uvádíte, vykazuje jiné vlastnosti než pouhé prosím.

Pro názornost - představte si, že píšete někomu dopis jménem firmy; píšete ho z pozice "my". Budete v takovém případě převádět slovo prosím do množného čísla (např. "svou přesnou adresu, prosíme, uveďte v odpovědi")? Napsat tedy, pochopitelně, můžete ledacos ( a zde by to skutečně bylo sloveso!) - ale nepoužívá se to a vypadá to... ehm divně. Klasické užití je v "jednotném čísle" - prosím (v uvozovkách, protože u částic se číslo nerozlišuje).

--

Prosím Vás pěkně - zde je poměrně běžné první výraz převádět do mn. čísla, pokud mluvíme z pozice více osob, a proto ho já osobně vidím jako sloveso. Spousta slov (i ve stejném významu) však balancuje na hranici slovních druhů.

Žádací slovo "prosím" má své ustálené použití, a to i v případech, kdy je mluvčí "v množném čísle". Právě pro toto ustálené použití ustrnulého tvaru je zařazeno k částicím. Pokud někdo místo částice užívá sloveso, je to jeho věc, ale vybočuje tím z běžného úzu (a opravdu to v takových případech nevypadá dobře). Mimochodem, některé "(polo)částice" mohou mít zároveň tvar jak množného, tak i jednotného čísla - např. slova děkuji/ děkujeme (pokud jsou jako odpověď a nejsou dále rozvíjena dalšími výrazy) stojí na pomezí slovesa a částice; zatím jsou řazena ke slovesům.

Myslím, že uvedený tvar množného čísla - prosíme - se nachází tak trochu v podobné situaci (osobně ho víc vnímám jako sloveso).

Ohledně výrazu "prosím" se můžete podívat např. sem: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7122

"Slovnědruhové zařazení, příslušnost výrazu prosím k určitému slovnímu druhu se proměňuje v souvislosti s konkrétním významem, funkcí, kontextem. Výraz prosím tu osciluje mezi platností slovesnou (v tomto případě jde o 1. os. jedn. č. slovesa prosit, tj. o tvar, pro který je příznačná platnost performativní: vyslovím-li výraz prosím, vykonávám právě tímto řečovým aktem přímo činnost, kterou sloveso označuje) a příslušností k neohebnému slovnímu druhu částic, partikulí."

(viz odkaz)

Já jsem dávala odkaz: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7122

Podobných relevantních odkazů můžete najít spousty. Jinak je běžné, že jeden a ten stejný tvar určitého slova může v závislosti na použití patřit k různým slovním druhům.

A které chyby jazykovědci uzákoňují? Pravopis je vždy věcí dohody.

V daném případě ovšem nejde o pravopis, nýbrž o chápání vnitřní skladby jazyka.

To nejsou chyby, to je jen ta "dohoda", která někomu nemusí vyhovovat (mně také v některých případech nevyhovuje).

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost

Tady je ten problém, že ve školách (ZŠ, ale i SŠ) se čeština často učí formálním způsobem, tj. "jak to vypadá na první pohled". Týká se to hlavně syntaxe, ale také třeba odvozeně i morfologie (viz ty slovní druhy). Jenomže když už přecházíme na ty vyšší úrovně jazyka, musíme používat hlubinnou analýzu - tj. "jaký má ta výpověď vlastně smysl". Výraz prosím vypadá vždy jako sloveso, ovšem jeho význam, a tím logicky i slovnědruhová platnost, se může měnit (takových případů je pochopitelně hodně, ne jen toto slovo).