Pánovi/y úkoly

Uložil jsem Smraďochovi úkoly, ale Smraďochovy úkoly byly příliš těžké.

Pánovi úkoly neukládáme, pánovy úkoly plníme

Jen doplním.

Koncovka -ovi má v češtině dvojí význam.

1) Čí? (přivlastňovací přídavné jméno) - Smraďochovy úkoly, Smraďochovi psi, Smraďochovy ponožky v 1. pádě dle rodu, ve 4. pádě vždy tvrdé (viděl jsem Smraďochovy úkoly, Smraďochovy psy, Smraďochovy ponožky). Stejně tak Horákovi. Horákovi (1. pád) bydlí vedle, ale viděl jsem Horákovy (4.)

2) 3. nebo 6. pád podstatného jména - vždy -ovi. Dej to (komu čemu?) Smraďochovi. Mluvili jsme (o kom o čem?) o Smraďochovi.

Tudíž odůvodnění pro Smraďochovi úkoly nespočívá ve vzoru "pán", pánovi.

Vymyslela jsem i tabulku, dle které se dá i/y v koncovce -ovi/-ovy briskně určit a dokonce se to dle ní naučil jeden žáček, který má problém i s i/y ve vlastním jméně

jh, určitá část (nebudu usuzovat na její velikost, ať nejsem za pesimistu) dnes neumí rozeznat ti/ty ve spojeních "ti lidé" - dnes i v médiích slyšíme "ty lidé"... spolehnout se na to dlouhou dobu dalo, ale to už je pasé

Hehe, rozlišit životnost je taky oříšek. Životnost je kategorie gramatická, nemá nic společného s životností ve skutečnosti. Sněhuláci, ledoborci a podobně... znáte to

Mně přijde nejjednodušší používat ti-ty... např. ti Smraďochovi kamarádi, ty Smraďochovy úkoly.

naufrago: jistě, lidé jsou různí, uznávám.

Tak tedy jinak... pokud je to živé, bude ti (Smraďochovi kamarádi), v opačném případě bude ty (Smraďochovy úkoly). Platí za předpokladu, že je jedinec schopen rozlišit životný a neživotný rod, což se taky zaručit nedá.