Jak se bránit šikaně

Zdravíčko ve spolek!
Po prázdninách nastupuji do deváté třídy ZŠ. Celých osm let jsem byla taková ta "samotářská".
Ne proto, že bych se s nikým nechtěla bavit, ale pro to, že mě odstrčili. Všichni si vytvořily skupinky a já zůstala sama. Nejprve jsem se snažila se k někomu přidat, ale bylo to vždy takové to : Jo, budeme kamarádky, ... za dva dny mě od sebe vyhodili, utíkali mi. Někdy ve čtvrté třídě se to zlepšilo a já se začala více kamarádit, byla jsem taková divoká, hlasitá, učitelé mě neměli v oblibě, protože jsem vyrušovala. Vecpala jsem se do kolektivu. Jenže začátkem šesté třídy se to zase změnilo. Celou dobu to bylo falešné kamarádství. Já si myslela, jak mě nemají rádi a že jsme kamarádi na život a na smrt, přitom jsem byla já ta nejvíce pomlouvaná, vždy když jsme byli venku tak mi utekli, jednou z aqua parku jsem šla domů dřív a sama, protože mi tam utíkali a říkali ať jdu pryč, že se se mnou nebaví. Pak jsem to s jednou holkou urovnala a ona tvrdila, jak jsem jí chyběla, po pár dnech "nejlepších kamarádek" kdy mi psala statusy o pravém přátelství na FB mi řekla, že se s falešnou krávou nebude bavit, že jsem se změnila a jsem hrozná.
Podle rad mamky jsem se začala místo jedné skupinky bavit s každým normálně, tak mi pak zase tvrdila, jak přelétávám s kamaráděním. Vzdala jsem to. Od šesté třídy, kdy jsem si našla kamarády venku, kteří se momentálně odstěhovali, jsem tichá, každý učitel si mě chválí, protože nevyrušuji, známky nemám nejhorší, ale nejlepší také nejsou (však vidíte mou češtinu :D) Ráda a hodně čtu, občas i v hodinách, čemu se naše třídní směje, protože si také četla kdysi v hodinách, je to jediná učitelka, která mi ty knihy nezabaví. No, možná ji taky jednou dojdou nervy.
Jsem všeobecně nevýrazná, jenže k hlavnímu problému.
Jak se mám kruci bránit, když na mě všichni řvou "Čau Kláry, kdy výjde to tvoje péčko? A budeš tou modelkou?" (Nejsem nejhezčí a mám pár kilo navíc, osobně si ale myslím, že máme ve třídě horší lidi, takže nevím, proč jsem středem posměchu já. Včera jsem byla venku s kamarádkou, obešli jsme celý park a já se za těch pár hodin dozvěděla docela dost věcí, co o mě říkají. Když se kamarádka na druhé pololetí začala více učit, aby měla větší šanci se dostat na vysněnou školu, začali jí říkat, že magoří jak ta Klára (řekli mi příjmením) z béčka, protože ta si taky pořád čte.
Nebo mají kecy na to, že jsem nějaká jejich "kočička" a jednou si mě vezmou... Pak se tomu všichni smějou.
Fajn, neříkám, že si ze sebe nedokážu udělat srandu, ale co je moc, je moc. A já nejsem zrovna tip člověka, co by se zabavoval na každé kravině. Jednou začali chodit jak orkové a začali vyřvávat, že předvádějí mojí chůzi,...
Nesměju se nahlas, alespoň ne ve společenství spolužáků a cizích lidí, mezi přáteli a rodinou bych se tomu pěkně zasmála, ale ve škole jsem řekla pouze Haha. V duši jsem se samozřejmě řehtala, protože mi to připadalo vtipné, připadají mi vtipné horší a divnější věci... ale nikdy se jim nesměju nahlas, pokud tam je někdo cizí.
Často tvrdí, že se ničemu nesměju, jenže mi to někdy vtipné opravdu nepřijde, někdy to vtipné je, ale prostě se nezasměju. Směju se asi jen fakt dobrým vtipům, kterým se zasměje každý, to už by bylo asi vážně divné, kdybych se nesmála. Jenže já opravdu nevím, jak se mám chovat, ... Jedna holka mě občas tahá schválně za vlasy, a přijde ji to vtipné. Mám dobré sebeovládání, takže jsem jí týden říkala, že toho má nechat, jenže po tom týdnu už mě to fakt naštvalo a o mě se ví, že když mě něco naštve, spustím cirkus. Zatáhala jsem jí za vlasy taky, a pár jich vytrhla, protože jsem zatahala vážně silně. Asi jsem se zachovala jako malé děcko, ale mě to prostě už naštvalo a chtěla jsem jí to vrátit.
Co by ste na mém místě udělali vy? Když je sníh, tak po mě většinou nestřílejí, za to jsem ráda, ... ale párkrát se stalo, že mi ten sníh prostě nacpali do obličeje, nebo za oblečení, na nižším stupni, jsem pak nešla°do ško,y kvůli horečkám, tenkrát to vážně přehnali.
Nevím jak po prázdinách opět denně snášet a ignorovat jejich posměšky a narážky na mě, na cokoliv, na knihy které si kupuji i když už jsem je četla zdarma na internetu, na knihy celkově, na mé známky, že mám trojky a nikam se nedostanu. Když se v tělocviku zamyslím, nebo něco neumím, tak mi jedna holka, která je popravdě ještě horší věčně říéká co mám jak dělat. Když jsem jí řekla, že si má hledět svého a sama to neumí, ještě po mě začala řvát, mým dvěma kamarádkám z vedlejší třídy to přišlo vtipné, že zrovna ona to říká, ale nechalo se to bez povšimnutí, mě to vyhovuje...
Když jdu zte školy, začnou na mě hulákat nesmysly a já mám chuť propadnout se do země a chodit kanály, protože mne zná celé město, nebo spíše zná delé město mé rodiče a tím pádem i mě a je opravdu nepříjemné, když pak jdete do obchodu a oni se na vás začnou lidi dívat. nejsme velké město, o to je to horší... Jednou jsem šla do obchodu a téměř celé dvě třídy mě sledovaly do obchodu a z obchodu. Ještě měli pár svých kamarádíčků... edna parta přišla až za mnou do obchodu a začali mě žádat o ruku. Opravdu to bylo trapné, jak se na nás dívali nakupující a prodavači.
Dělají to naschvál, když něco potřebují, jsou nejlepší kamarádi, ale věci potom nevrátí. Ignorovat jejich kecy nepomáhá, otravují ještě víc, nejspíše za záměrem abych jim něco řekla a když řeknu nějakou poznámku, zasmějí se na ní a začnou zase něco jiného, čeho se chytnou. Já prostě nevím. Řešila jsem to s učiteli, ti jim vysvětlili, jak by se měli chovat, ale oni si z toho nic nevzali. Cokoli si obléknu, a je to jiné, než normální oblečení, nebo styl který nosí oni (není to značkové, neladí to k sobě, nebo naopak ladí, ale je to výrazné, nebo je to černá barva, celá v černém...) prostě to musí řešit. Vezmu si lesk na rty, oni to řeší! Řeší každý můj zpropadený krok. Když je ignoruju, nepomáhá to.Řeknu jim něco, zase to nepomáhá. Naštvu se a jsem na ně opravdu hnusná, přestanou na dva dny, mezitím mě ale pomlouvají ve třídách. Ono nejde existovat!
Děkuji za rady a jak byste na mém místě reagovali vy? Nerada se přizpůsobuji, mám ráda když se nemění podmínky, ale v případě nutnosti to prostě příjmu jak to je. Nehádám se, maličkosti si řeší všichni sami, ale když se jedná o něco, na čem mi záleží, tak se prostě hádat budu, ... Když něco řeknu já, je to špatně, ale když to stejné řekne druhý den nějaký učitel, hned mu na to přikývnou, jak je to pravdivé, hlavně že minulý den ode mě to stejné byla lež.

Napadají mě ještě důvody, proč mě nemají rádi... nechodím na jejich akce, ale to se mi diví, když mě vždy odstrkují? nemám za potřebí tam sedět a čekat do konce. Poslouchám raději metal než to jejich electro nebo co to je... A sleduji anime, a taky jsem se na FB pojmenovala Japonsky. Moje nové "jméno" bylo za poslední dva měsíce nejrozebíranějším tématem na celé škole. Řešili to všichni, kromě dětí na nižším stupni. Jenže mi to přijde jako blbost, protože na akce nechodím od vyššího stupně na nižším jsem ještě byla živá a začala se bavit s každým, i koho jsem neznala. Momentálně koho neznám, s tím rozhovor nezačnu, pokud mě neosloví ten druhý... A hudba i anime, hmm to tak od konce sedmé třídy. Takže nevím, ...