Dělič napětí

Ucc je potenciál odpovídající vstupnímu napětí, GND je ground, tedy země, tedy nulový potenciál.

Nuže, máte vypočítaný Ucc, z poměrů na zatíženém děliči, kde R1 je 1 kiloohm a druhá část děliče je parlelní kombinace R₂ a R_Z a vyšlo vám 3333,3 ohmu a protože na tomto odporu je napětí U2=200 V, správně jste vypočítal, že vstupní napětí by mělo být 260 V.

Pokud byste odpojil zátěž, nechal původní vypočítané napětí U_cc = 260 V, tak budete počítat napětí na dolním odporu R2 nezatíženého děliče, tedy bez odporu R_Z. Výpočet je stejný jako u výpočtu zatíženého děliče, ale taky bude místo paralelní kombinace R₂ II R_Z pouze R₂, takže budete počítat pouze s hodnotou R₁=1 kiloohm a R₂=5 kiloohmů. Výpočty umíte, nemusím je sem dávat.

Pouze pro doplnění. Podivný index ₂₀ zřejmě není číslo dvacet, ale čte se jako napětí U₂₀, tedy U-dva-nula, tedy na rozdíl od zatíženého děliče U-dva je na znamení nulového zatížení děliče přidané číslo nula, čte se to tedy U-dva-nula (napětí na rezistoru U₂ bez zátěže, nebo s nulovou zátěží...) asi tak?

Jen je zajímavé, jak učitelé vyrostlí v době elektronek, tajemné záře ze žhavicích vláken a anodových napětí ve stovkách voltů, stále do příkladů dávají napětí ve stovkách voltů. V tranzistorové době by to už byly jednotky nebo desítky voltů, v nynější době logických úrovní by mohly být výpočty děličů na zcela jiných napětích, ale škola a školství to tak ze setrvačnosti má a učitel má vždy pravdu.

Musím tazatele pochválit, že nečeká na výsledek, ale dal sem své výpočty k posouzení.