Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Iracionalni rovnice

Od: erik* odpovědí: 2 změna:
Iracionalni rovnice
Dobry den, vubec si nevim rady s iracionalnima rovnicema lehke priklady umim vypocitat ale velke problemy mi delaji priklady kde se ma pouzivat vzorec (a+b)to cele nadruhou
nasel jsem si tohle reseni ale zda se mi ze pri prikladu : napr 2x-3 to cele pod odmocniou + 4x-1 to cele pod odmocninou = 4
to nejak nejde pouzit muzete mi trochu vysvetlit jak se to rozklada - kdy se to da rozlozit vzorcem kdy ne... dekuji za rady
doplněno 17.02.10 21:22:

*nasel jsem si tohle reseni skorda.wz.cz/...

 

 

2 odpovědi na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

0x
avatar kartaginec

No, vzorcem pro (a+b)^2, respektive tím, kdy se může použít, bych se netrábil, to přijde samo. Prostě když v průběho výpočtu potřebuji umocnit dvojčlen, tak ho použiji. Možná tě ohromuje jeho vznešené označení jako "vzorec" nebo dokonce "binomická věta" (i když tohle je její speciální případ), ale ono to není nic jiného než skratka za roznásobení (a+b).(a+b); prostě abys to nemusel vždy otrocky dělat znovu, tak si konečný výsledek zapamatuješ a nazveš ho vzorcem.

No a rovnice s odmocninami? Základ je v tom, že pokud tam máš odmocninu, tak s tím bezprostředně nic nenaděláš. Nelze použít žádnou jednoduchou úpravu typu odmocnina (a+b) = odmocnina (a) + odmocnina (b), něco takového prostě neplatí. Zkrátka, odmocnina musí pryč. A teď jak? opakem odmocňování je umocnění, tedy cesta vede tudy. Ale ja, aby to vedlo k cíli?

Pokud je v příkladě odmocnina jedna, je to jednoduché, musíš ji osamostatnit a umocněním ji odstraníš. (Nakonec to ovšem chce zkoušku, protože umocňování není ekvivalentní úprava. Ktyž třeba máš rovnici odmocnina (z něčeho) = A, umocníš a budeš dál počítat, tak ti něco vyjde. Ale vyjdeš-li c rovnice -odmocnina (z něčěho ´A, umocněním to mínus zmizí avyjde totéž. Takže nakonec musíš ověřit, ke které z těch dvou možností výsledek patří.)

No a co když jsou tam ty odmocniny dvě, jako v příkladě, který sis našel? Pak po umocnění patrně nějaká ta odmocnina zůstane, leda by se ti hned na začátku povedlo obě osamostatnit, tedy u rovnice jako odm.(A)= odm.(B). Takřže si pomůžeme tak,že na jednu stranu dáme součet dvou (předpokládám pro začátek, že jich tam víc není), umocníme (a tady přijde ke slovy ten vzorec, ale šlo by to samozřejmě bez něj, otrockým roznásobením, jak jsem psal výše)a ukazuje se, že pak už tam bude jemn jedna odmocnina. (V příkladě, který uvádíš, to vypadá, že jsou tam dvě, ale ty tam nejsou v součtu, ale v součinu, a tak se dají dát pod jedno odmocnítko. No a pak postupuješ, jak jsem naznačil. Když si příklad prohlédneš z tohoto hlediska, tak jistě pochopíš i ten příklad, i to, co ti radím. Já se pokusil naznačit podstatu, ten příklad předvádí technické provedení,

Samozřejmě že takové příklady mohou být i složitějsší, ale ty, které potkáš bývají takové, aby si s nimi žák poradil. Tohle je základní myšlenka a potkáš-li přece složitější příklad, tak zkus tento postup využít jako zákload a třeba ho opakovat, buď to zvládneš, nebo se proradíš, nebo, třeba, to ani "rozumně" zvládnout jede. (Ale to je z jiné opery)

doplněno 17.02.10 22:56:

Vidím, že jsem tam nadělal překlapy. Doufám, že to je i tak srozumitelné, nicméně je opravím,ale ne hned, abych to zaseneuspěchal a nenadělal tam jiné.

A ještě něco: tohle je pokus vysvětlit iracionální rovnice někomu, koho nevidím a kdo mi neodpovídá, takže nevím, co chápe a co bych měl rozvést. Lepší by byla interaktivní forma, jakási konzultace, když ne ústní, tak aspoň přes kecálka. Nicméně, navrhuji alespoň toto: napiš sem, co je již asné a co ještě ne, a zkusím zareagovat. Ale asi až zítra, chystom se do postele.

Tak tady je ten text s opravenými překlepy. Zkus si vyřešit svůj příklad, a pokud se ti to nepovede, zase se ozvi (nejlépe s tím, že to své řešení naskanuješ a připojíš, nemáš-li tu možnost, tak ho aspoň popiš) a já pošlu scan správného řešení.
=============================================
No, vzorcem pro (a+b)^2, respektive tím, kdy se může použít, bych se netrápil, to přijde samo. Prostě když v průběhu výpočtu potřebuji umocnit dvojčlen, tak ho použiji. Možná tě ohromuje jeho vznešené označení jako "vzorec" nebo dokonce "binomická věta" (i když tohle je její speciální případ), ale ono to není nic jiného než zkratka za roznásobení (a+b).(a+b); prostě abys to nemusel vždy otrocky dělat znovu, tak si konečný výsledek zapamatuješ a nazveš ho vzorcem.
No a rovnice s odmocninami? Základ je v tom, že pokud tam máš odmocninu, tak s tím bezprostředně nic nenaděláš. Nelze použít žádnou jednoduchou úpravu typu odmocnina (a+b) = odmocnina (a) + odmocnina (b), něco takového prostě neplatí. Zkrátka, odmocnina musí pryč. A teď jak? Opakem odmocňování je umocnění, tedy
cesta vede tudy. Ale jak, aby to vedlo k cíli?
Pokud je v příkladě odmocnina jedna, je to jednoduché, musíš ji osamostatnit a umocněním ji odstraníš. (Nakonec to ovšem chce zkoušku, protože umocňování není ekvivalentní úprava. Když třeba máš rovnici: odmocnina (z něčeho) = A, umocníš a budeš dál počítat, tak ti něco vyjde. Ale vyjdeš-li z rovnice: — odmocnina (z něčeho)=A, umocněním to mínus zmizí a vyjde totéž. Takže nakonec musíš ověřit, ke které z těch dvou možností výsledek patří.)
No a co když jsou tam ty odmocniny dvě, jako v příkladě, který sis našel? Pak po umocnění patrně nějaká ta odmocnina zůstane, leda by se ti hned na začátku povedlo obě osamostatnit, tedy u rovnice jako odmocnina(A)= odmocnina(B). Takže si pomůžeme tak, že na jednu stranu dáme součet dvou odmocnin (předpokládám pro začátek, že jich tam víc není), umocníme (a tady přijde ke slovy ten vzorec, ale šlo by to samozřejmě bez něj, otrockým roznásobením, jak jsem psal výše)a ukazuje se, že pak už tam bude jen jedna odmocnina. (V příkladě, který uvádíš, to vypadá, že jsou tam po umocnění zase dvě, ale ty tam nejsou v součtu, ale v součinu, a tak se dají dát pod jedno odmocnítko.) No a pak postupuješ, jak jsem naznačil. Když si příklad prohlédneš z tohoto hlediska, tak jistě pochopíš i ten příklad, i to, co ti radím. Já se pokusil naznačit podstatu, ten příklad předvádí technické provedení. A pak si můžeš tento postuú vyzkoušet na tom tvém příkladu, bude to úplně stejné.
Jistě tohle není jediná cesta. Kdybys třeba jednu odmocninu osamostatnil a tu druhou převedl na druho stranu, taky bu tam nakonec zbyla jen jedna. Ale nepomohla by úprava taková, že na každou stranu dáš jednu odmocninu, ale neosamostatníš ji. Například
3 +odmocnina(x +1) = 2 + odmocnina (x-2).
Tam po umocnění zůstane po jedné odmocnině na každé straně a jsi tam, kde jsi začal.
Samozřejmě že takové příklady mohou být i složitelnější, ale ty, které potkáš bývají takové, aby si s nimi žák poradil. Tohle je základní myšlenka a potkáš-li přece složitější příklad, tak zkus tento postup využít jako základ a třeba ho opakovat, buď to zvládneš, nebo se poradíš, nebo, třeba, to ani "rozumně" zvládnout jede. (Ale to je z jiné opery)

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]