Rozumí Rusové češtině, tak jak my Ruštině?

Normálně bych řekla ano, ale je tu jeden faktor, který nelze opominout. U nás se ruština učila ještě před nedávnem (a někde se učí i dnes), ruštinu sem tam zaslechneme i ve filmech, někdo prohodí slovo sem a slovo tam... to u Rusů s češtinou asi nemají

Ruští neználci češtinu často považují za polštinu kvůli přítomnosti ř. Což mohu potvrdit i vlastní zkušeností z návštěvy Pítrsbergu.

Chtěl bych ovšem upozornit na úskalí tzv. turboslovanštiny. Ruština a čeština jsou sice podobné, ale rozhodně nejsou stejné, jak tvrdí mnozí patnáctiletí experti, kteří nasáli společně s THC veškerou moudrost světa. Mezi významem pojmů krásný svět a krásnyj svět je sakra rozdíl. Stejně tak mezi českou rodinou a ruskou ródinou.

Car Mikuláš nebo Lenin prý rozuměli češtině velmi dobře.

Si někdy všimni. Čeština se od ruštiny odlišuje hlavně přízvukem a výslovností. To jsou dvě hlavní věci, které dělají ruštinu nesrozumitelnou. Rusům zase dělá problém rychlost češtiny. Mluvíme rychleji, než oni.

Ty řekneš po česku pivo, rus řekne po rusku píííívo. Přičemž to o na konci skoro není slyšet. Ty řekneš po česku nic nebude, rus řekne po rusku ničevóó něbúúúdět. atd.

Zkuste v Karlových Varech oslovit Rusy - je možné se s nimi domluvit,je to na obě strany stejné.

Slovanské jazyky, ale je to opravdu stejné?

česky
Jak se ti líbí to děvče?

bulharsky
Как харесваш това момиче

foneticky - kak charezvaš tova momiče

rusky
Как тебе нравится это девочка

foneticky - kak tebe nravitcja eto devočka

----------------------------------------------------------

No a kdo by tedy těm slovanům rozuměl?

Velký rozdíl je i v sklonování.

Čech - má matka

Bulhar - majka mi

Rus - moja mat /s měkkým znakem na t

Takže odpověd tazateli zní ne. Pokud se budete bavit se slovany a nebudete znát jejich jazyk, rozumět jim nebudete. Než jsem se tyto jazyky naučila, trvalo mi to rok. Předtím, když na mě mluvili, jsem jim nerozuměla. Kdo se chce naučit dobře cizí jazyk, musí číst jejich knihy v originále. Ruskou knihu jsem četla Annu Kareninu a Vojna a mír. V bulharštině Tabák od Jiřího Dimitrova. Jedině tak se naučíte správně sklonovat cizí jazyk a mluvit jím. A budete mít i bohatou slovní zásobu. Jdu na kafe, zvou mě, taková nabídka se neodmítá...

Dovolím si tvrdit, že je to velmi relativní - jakýkoli občan jakéhokoli státu bývalého SSSR, který někdy přišel (byť třeba jen okrajově) do styku s češtinou (např. v ČR někdy byl), bude češtině orientačně rozumět. Pokud však češtinu nikdy neslyšel, (snad kromě Ukrajinců) nebude česky rozumět ani slovo (osobní zkušenost).
Naopak většinu rusky mluvících velmi často zarazí, pokud na ně člověk bez varování spustí rusky nebo když jim řekne, že jim rozumí, když se rusky začnou bavit mezi sebou Mám krásnou příhodu, kdy mi bylo po telefonu řečeno "Michal se pro tebe staví". Přijelo auto, vylezl dotyčný Michal, česky proběhlo "ahoj, tak jedeme". Já věděl prd, kdo jsou další 2 lidi v autě, o Michalovi sem podle přízvuku vytušil, že je to někdo z bývalého SSSR. Když se po chvíli začali bavit mezi sebou rusky, chvili sem je nechal a pak jim rusky povídám, jestli na ně mám mluvit česky nebo rusky. Nikdy nezapomenu ten údiv - "ty nám rozumíš?" Nakonec jsem se dozvěděl, že mám mluvit česky, že mi rozumí - jeden byl Bělorus, jeden Ukrajinec a Michal byl Rus. Nakonec z nich vylezlo, že jak Michal, tak ten Ukrajinec jsou z jednoho města někde na pomezí rusko-ukrajinských hranic. Debata se nakonec vedla - já česky, oni rusky a jak nám to šlo. Je fakt, že s postupujícím věkem zapomínám, protože běžně rusky nemluvím, takže to taky pak patlám. Ale přečíst si cokoli rusky stále nemám problém - trénuju čtením rusky psaných webů (mnoho velmi zajímavých webových stránek třeba o technice ani v jiném jazyku než v ruštině prostě není).
S Poláky přicházím so styku takřka denně, ale polsky se mluvit ani nesnažím (to jejich "šišlání" mi prostě nejde přes pusu) - oni mi většinou rozumí i češtinu, protože na ně muvím pomalu a výrazně. Když sem svého času dělal s Polkama, vždycky když chtěly něco vysvětlit, chtěly mne, přestože kolegové se snažili na ně mluvit polsky a já mluvil jen česky. Jen jednou jsem měl problém - jedna z Polek říkala, že "pošuká" (polsky to znamená že se podívá - zkusí to najít - tady u nás v regionu to starší generace taky používala - babička řekla, že pošuká po půdě) a moji čeští kolegové se začali smát, což Polky po mně chtěly vysvětlit Červený až na prodloužených zádech (vysvětlujte to pěkný 25 holce) jsem vysvětlil a od té doby žádná z těch Polek neřekla slovo "pošuká"