Školní výlet za trest?

Pochopil bych to v případě, kdyby to bylo jen součástí výletu. Např. ZOO + takový památník apod. Pokud je to celý výlet, pravděpodobně bych své ratolesti naplánoval "neschopenku".

Asi to je pro učitelstvo jednodušší a bezpečnější. Jdou cestou nejmenšího odporu.

V případě Vašich návrhů může nastat problém s počasím, s bezpečností dětí, finanční náročností apod.

Souhlasím ale, že to je pro děti nezáživné.

Pokud je paní učitelka úzkostlivá, tak pochybuji, ža se pustí do takového dobrodružství, co myslíte. Zkusili jste na třídní schůzce dát podnět k tomuto a zároveň nabídnout pomocnou ruku při plánování, ale i přihlásit se i na doprovod a dozor na výletě?

Uhlídat v třeba v tom dole skupinu dětí, nemusí být zrovna lehké. Učitelé za ty děti zodpovídají a musí je vrátit rodičům v pořádku a pokud je paní učitelka opatrná, tak se bude bát.

Vámi navržené výlety jsou určitě vynikající, absolvujete je spolu s dítětem, vezměte jeho - její kamarády-ky, nebo prarodiče. Určitě si to užijete a stmelíte rodinu.

Zrovinka dnes drama na školním výletě. Výstup na rozhlednu se rozhodli zrychlit a tak obsadit první místo ve výšlapu tři osmiletí školáci. trhli se od skupiny a vydali se vzhůru. Samozřejmě zabloudili a neměli anio jeden telefon. Hledání za pomoci policie a vrtulníku. Strach paní učitelky byl asi tak veliký, že já si myslím, že skončí na nemocenské. To je reálný příklad, proč se někteří pedagogové nechtějí pouštět do jinak ,,zajímavých ,, výletů.

Teď to vemte, kdyby spadli do nějaké studně, skály, nebo je někdo přepadl a unesl. To by bylo na provaz.

Pro mě to byly "mýtické"postavy i o maturitěnikdo jsme nepřemýšleli jak který žil a vyrůstal,jen jsme se to museli naučit a odpapouškovat u maturity.Takže souhlas,že malým dětem je to úplně šumák.My tak byli v rodném domku Leoše Janáčka a přínos to nemělo.Kdyby nebyl u cesty,tak už ani netuším kde byl.

Je fakt,že z paměti mám fuč i výlety do skal či ke koním...ale v ten čas to byla zábava a i jsme se vyblbli.Takové výlety nás bavily.Ovšem netuším,co musí učitelky vykazovat do papírů.Třeba mají nějaké povinné osnovy,že to musí být naučné...já bych se zeptala učitelky,možná i ředitelky.

P.S.:zeptala bych se ředitelky,protože učitelka si to může nějakýma kecama obhájit.Třeba to baví hlavně jimy např.v tělocviku měli pořád gymnastiku,protože učitelka byla bývalá gymnastka.Nebo ve výtvarce jsme malovali dost často Goghovy slunečnice,protože to malovala učitelka u zkoušek na vysoké a nikdy nezapomněla je vytáhnout a pochlubit se.Třeba má vaše učitelka ráda muzea a chce mít taky pěkný výlet a užít si jej.

klasické školství,tak jak jej známé z našich mladých let,tak přeju hodně štěstí.Když se budete rodiče hodně ozývat,třeba jim "vdechnete trochu života".

Školní výlety bývaly a snad stále ještě jsou součástí školní výuky. Proto by děti neměly jezdit tam, kde by je čekala jen a jen zábava. Asi by je bavilo zablbnout si na opičí dráze, hledat cestu bludištěm atd. Cílem školního výletu ale musí být něco "hodnotného", poučného. Není to zábavná odměna.

Proto si myslím, že jeden školní výlet se vzpomínkou na významného spisovatele je v pořádku. Ale jsou i další školní předměty, v nižších ročnících se jim souhrnně říká vlastivěda. Jsou to základy zeměpisu, přírodopisu, dějepisu. Proto by opravdu měly další výlety mířit za jiným poznáním.

Už je to dlouho, co jsem sama chodila do školy, pak pracovala v tehdejším SRPŠ i plánovala s maminkou učitelkou výlety pro její třídu. Vždy se tématika nějak střídala. Ano, souhlasím s vámi, že je vhodné se ozvat a žádat, aby se děti v rámci školního výletu seznámily i s jinou tématikou než literární.

Možná chce učitelka v dětech zasít nějaké vlastenecké cítění... Ale berte to tak, že výletů si žáci většinou užijí s rodiči a asi sotva někdo z nich taková muzea opravdu navštíví. Tak proč ne zrovna se školou? Jestli jsou děti znuděné? No jistě... protože jsou zhýčkané. Toť můj názor.

Výlety za "historií" podle mě nejsou ten problém. Jde spíš o to, jaké jsou vybírány lokality a taky počet (např. jak píšou nade mnou, kdyby k tomu byla ta ZOO). My jsme byli na Konopišti, na Karlštejně, v Litomyšli atd. - sice taky "baráky lidí, co jsou x let po smrti", ale krásné a nádherně udržované a "zdobené" (což je pro děti mnohem zajímavější než ten stůl a dvě židle). Zkuste pohledat nějaká taková místa, a ty navrhněte na třídní schůzce. Učitelský sbor se asi příliš bojí vzít tak malé děti někam "do přírody".

Mně spíše udiveje, že Jezevec je tak angažovaný a stojí mu zato, ztracet čas dotazy ve škole nebo i se zamýšlet nad uvedenou věcí zde.

Je pravda, že dnes je doba někde jinde a v době PC, tabletů a internetů, nemá barák se starýma židlema šanci zaujmout děti. V tom je ten problém.

Na druhou stranu se děti už od útlého věku připravují na výkon povolání, kde často budou vyslány nedobrovolně na "výlet", který je nebude bavit...

Já odpovím, jako učitel na střední škole. Ono je sice hezké udělat děckám záživný výlet, který by je bavil, a z kterého by si něco odnesly...ovšem takový výlet je většinou

za prvé - dost nákladný

za druhé - časově náročný

za třetí - velká zodpovědnost za děti (i když to může znít jako alibismus)

Chtěl jsem jet s mojí a ještě další třídou do Brna na TechAgro (jelikož jsme zemědělsky založené učiliště). Ovšem Brno je daleko a náš školní autobus je v mizerném technickém stavu, takže to ředitel rovnou zatrhnul. Zajištění externího dopravce, je příliš drahé a neekonomické.

Další věc je tu zvěř tam uhlídat, co si budeme povídat No a jak už jsem psal, takový výlet je časově náročný a ne každý kantor se chce po pracovní době, zdarma účastnit věcí, které jsou mimo jeho náplň.

Takže učitel raději kývne na Vámi zmiňovaný, nezáživný výlet, protože je to levná záležitost, nestojí to učitele takové nervy a hlavně do oběda je zpět a tudíž domů odchází, tak jako obvykle

Popisuji to obecně a na nikoho to není vztaženo.

Myslím, že to muzeum pro děti přizpůsobí. A doufám, že ty děti nevezmou jen do toho muzea.Je to asi na hodinu dvě. Pak, v Klenčí se dělá malovaná keramika. A ty džbánky , když jsme tam byli, malovali přímo před námi. Ty učitelky snad vědí, že do programu mají zařadit něco poznávacího v přírodě. Já bych to tak negativně neviděla.

Čtu si to znovu. Jezevče, máš pravdu. Ovšem nejlepší je ten Váš popis oné pedagožky . Jsou exempláře, které by se uplatnily spíš v archivu, než u živých a zvídavých dětí. Naštěstí jsou tu rodiče, kteří dětem najdou správný program. A pak, jsou horší věci, než výlet do Klenčí..

Vezmu to trochu od konce a dovolím si vám (tak trochu se znalostí věci) položit 2 otázky
1) když škola zorganizuje školní výlet se zážitky a dítě se vám z toho výletu vrátí špinavé a třeba i s potrhaným oblečením, lehce odřené či s pár boulemi, ale šťastné a spokojené, budete rád, že je vaše dítě štastné a že se mu výlet líbil a nebo si okamžitě půjdete do školy stěžovat na pedagogický dozor?
2) jistě uznáte, že takový zážitkový výlet vyžaduje odpovídající pedagogický (mimo jiné fyzicky zdatný, nejlépe mužského pohlaví) dozor a že to těžko budou zvládat běžné učitelky s případnou pomocí např maminek na mateřské. Budete tedy jako otec dítěte ochotný si vzít v práci volno a jet s dětmi ze třídy vašeho dítěte dělat ZDARMA pomocný pedagogický dozor na takový výlet?
Pokud na otázku první odpovíte, že byste si samozřejmě šel stěžovat a na otázku druhou, že jako pomocný pedagogický dozor dětí na takovou akci byste (navíc ZADARMO, tj. bez toho, aby vám to někdo zaplatil) nejel, protože se např. nemůžete uvolnit z práce atd., pak se nedivte, že děti jezdí na školní výlety pouze do prostředí, kde jim nic nehrozí (tak nějak typicky třeba ta muzea) a kde to tak nějak v pohodě stačí uhlídat pouze ty učitelky. Obdobně totiž odpoví většina rodičů - nemám čas, nemohu si dovolit přijít o výdělek atd. Takže kdo těm učitelkám pomůže takovou akci zajistit? Nebo byste byli jako rodiče těch dětí ochotni zaplatit někomu externímu tu práci nad rámec nákladů běžného výletu? A kromě toho - fakt si myslíte, že učitelky jsou takoví sebevrazi, aby děti vzaly na takový zážitkový výlet a pak je některý z rodičů tahal po soudech, že na akci zanedbaly dozor, protože nějaké dítě přišlo odřené či s poškozeným oblečením? Mrkněte se po internetu, jak probíhaly soudy s učitelkami, kterým se dítě na nějaké školní akci např. zranilo...
Proč tyhle otázky? Jak už sem naznačil výše, píšu s částečnou znalostí věci. Kdysi dávno (1977 - 1985) jsem dělal s dětmi (zdarma a ve svém volném čase jsem vedl pionýrský oddíl se zaměřením "táboření - turistika"), v současné době bych to nedělal ani kdyby mi za to někdo chtěl zaplatit. Důvod? Jednoduchý - zatímco tenkrát jsem si dovolil i přes zákaz vedení naší pionýrské skupiny vzít 20 dětí na kolách na 20km výlet po silnici na rybník a tam se dětmi koupat (ten zákaz platil z bezpečnostních důvodů - na určitý počet dětí třeba na koupání musel být určitý počet dospělých jako dozor, konkrétně 1 dospělí na 5 dětí, což jsme nesplňovali), všichni rodiče věděli, že tohle děláme a nikdy nikdo neřekl ani slovo proti (děti byly totiž nadšené a takové akci si samy doslova vymáhaly), dnes by mne za to rodiče tahali po soudech za ohrožování bezpečnosti dětí. Když dnes někomu z mladých dělajících s dětmi vypravuju, co jsem s dětmi dělal, nechtěji mi věřit, protože dnes by jim to rodiče dětí nedovolili. Stalo se mi, že jeden z kluků na schůzce ztratil zubní korunku z pravého zlata. Přišla na to jeho maminka až doma - vrátili jsme se na místo, hledali, ale nenašli. Dnes by to po mě ta rodina chtěla zaplatit - tenkrát to odbyla s tím, že to někdo z nás neudělal úmyslně a že se to prostě stát může. Doba se prostě změnila a to, že děti jsou dnes vychovávány jako ve skleníku, protože nikdo s nimi nechce nic riskovat, aby se nevystavoval případným problémům, je bohužel faktem a těžko s tím někdo něco nadělá, pokud bude přístup rodičů takový, jaký je.
Co se týká nudnosti některých muzeí - je opět klasický případ tzv. ekonomického chování jejich zřizovatele. Bývalo zvykem, že v každém muzeu byl jako výběrčí vstupného většinou místní důchodce - znalec, kdo návštěvníky muzeem také provedl, upozornil na zajímavosti, odvyprávěl nějakou tu historku... - bylo to totiž kromě jiného i věcí cti zřizovatele a místních patriotů. Dnes ve většině muzeí (kromě některých výjimek, což jsou většinou muzea zájmová - koníčková, bez rozdílu zřizovatele) najdete na místě prodavače vstupenek slečnu těsně po škole, která to dělá z nouze doslova za pár korun, ale splňuje požadavky - znalost jazyků a buď abslovenství SŠ nebo má nějaký titul z VŠ. Pro případ nouze nejvyšší (kdyby se náhodou někdo z návštěvníků na něco zeptal) má nastudovaný nějaký základní manuál (pokud jí ho vůbec zřizovatel dal), ale většinou jen vybere vstupné a "návštěvníku, starej se". Opět vím, o čem píšu - všelijakých muzeí jsem prošel celou řadu a sám jako (dobrovolný, tj. zdarma ve svém volném čase) spolupracovník jednoho "koníčkářského" muzea dělám příležitostně průvodce a komentované prohlídky. Nejvíc se vždycky bavím nechápavými pohledy návštěvníků na moje oznámení "ptejte se na co chcete, pokud to budu vědět, odpovím (protože manuál žádný nemám)". Končí to většinou tak, že návštěvníci zjistí, že přestože už měli být dávno někde jinde, jsou stále u nás v muzeu a stále se nenudí A víte, jaká je pro nás všechny, co se okolo toho "našeho" (našeho v úvozovkách proto, že nikdo z nás není ani majitel, ani zřizovatel) muzea motáme, jedna z největších odměn kromě rozzářených očí návštěvníků? Když v návštěvní knize najdeme zápis "vaše muzeum je hezčí než muzeum XXXX" (XXXX je profesionální firemní muzeum jedné stavebnice). A takový zápis už tam máme za necelé 4 roky fungování několikrát ...

S dětmi z MŠ jsme jezdívali nejčastěji do ZOO. To malé děti zaujme.

Starší - výlet by se měl vztahovat k učivu. Tedy pokud se učili o spisovateli Baarovi, Jiráskovi, Němcové, Čapkovi, pak chápu, že se jedou podívat do Klenčí, Hronova, Svatoňovic či Ratibořic. Výlet patří k výuce. A mně tak trochu připadá, že jste kulturní barbar.

Vzpomínka: Jeli jsme ve 3. třídě do Terezína a na horu Říp. Co si pamatuji: Jarda celou cestu zvracel. Naštěstí měl bytelný pytlík. Terezín: smutný, stísněný, v 9 letech jsme ještě nechápali hrůzy koncentráku. Říp - stará nevrlá paní řídídcí nás varovala: Až půjdeme dolů, nikdo nebude utíkat, upadli byste a rozbili si kolena!

Dolů jsme, samozřejmě, až na pár šprtů, letěli a takřka všichni si rozbili kolena. Já taky! Paní řídící nás s nadávkami posadila do řady pod stromy, přinesla z autobusu lékárničku a postupně nám začala odřeniny ošetřovat a na kolena lepit flastry.

Vzpomínám na to dodnes, i když je to už 52 let. Vidíte, i pietní výlet do Terezína a za praotcem na Říp může být docela sranda. Jarda si tak hodně rozbil kolena, že cestou zpátky už zapomněl zvracet.

Tak ať dítko jede kamkoli, společně se spolužáky určitě nějakou taškařici spáchají a budou na to vzpomínat. Já sama jsem v Klenčí nikdy nebyla, a víte, že mi to je líto? Baara jsem četla takřka celého, /Lůsy, Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Hanýžka a Martínek.../ docela bych se do těch míst ráda podívala. Jaga.

Zdravím. Pokud je to školní výlet - většinou ke konci roku nebo v jeho polovině, je to pochopitelně pro děti nebetyčná nuda. Pokud ale jedou na exkurzi nebo výlet v rámci výuky a určitého tématu, tak to prostě nemůže být jen tak výlet za zábavou. Souhlasím s Vámi, že dům, psací stůl a noviny asi nejsou nejzajímavější možností, jak takový školní výlet splnit, zkuste třeba s rodiči navrhnout změnu lokace.