Úkol úvaha

Stáhnu si to a mám přečteno

Školství nezanedbává výuku literatury, a proto každý z nás někdy v životě dostal za úkol přečíst si knihu, ale kolik z nás se doopravdy odhodlalo knihu celou přečíst a nezjednodušilo si práci přečtením čtenářských deníků a výpisů z knih na internetu? Vede toto "podvádění" k menší gramotnosti žáků a tudíž by se mělo brát velice vážně, nebo není čtení vybraných děl zase tak důležité?

Je jasné, že pro studenty jsou čtenářské deníky na internetu usnadněním a výhodou. Výhodou, že nemusí číst knihy, které je nebaví a stejně mohou mít základní přehled. Osobně si nemyslím, že by na tom bylo něco špatného. Čtenářské knihy mohou studentovi i rozšířit obzory, výpisky někoho jiného a názory další osoby na knihu, jsou jen další pozitivní věci na čtenářských denících na internetu.

Ale jako mince, která má dvě strany, mají i tyto výpisy svoje nevýhody. Tyto čtenářské deníky jsou využívány především studenty, kteří v životě nepřečetli jedinou knihu, ke čtení knih mají jen negativní postoj a to se poté odráží na jejich slovní zásobě nebo gramatice. Nemyslí ani na to, že když jen slepě zkopírují cizí obsah, může se stát, že nakonec ani nebudou vědět, o čem to vlastně mluví. Mnohdy stačí dobře mířená otázka od učitele a ten může mít hned jasno o tom, jestli žák skutečně knihu četl.

Zamysleme se tedy, jsou-li volně dostupné čtenářské deníky opravdu takovým zlem. Pravdou je, že jsou, ale i nejsou. Zaměřím-li se na studenty, myslím si, že existují dvě skupiny lidí. První skupina využívá čtenářské deníky jen, aby měla veškerou práci z krku, zatímco ta druhá se zajímá o poznatky dalších čtenářů, a i když třeba nepřečte celou knihu, snaží se, aby měla co největší přehled.

Nehledě na výhody a nevýhody čtenářských deníků na internetu zůstává faktem, že díky jejich dostupnosti budou ještě dlouho využívány, nebo snad můžeme říct zneužívány?

Je tato úvaha plnohodnotná? Psal jsem poprvé a nejsem si jistý, zda-li vše splňuji.