Každý den musí číst

Já bych viděl váš počin jako škodlivý pro dítě. Máte ho naučit disciplíně. Ta spočívá v tom, že bude respektovat pokyny školy a vy byste měla školu podpořit. Tím, že jste tam šla učitelce promluvit do duše, jste to dost zkomplikovala pro dceru. To chce čas, ale příště nenarušujte proces výuky.

To jsem měla v druhé třídě taky. Když přečte knížku za týden, tak je to super a když se jí číst nechce, tak ta jedna stránka za den snad není problém, to je otázka pár minut, z toho se nemusí stresovat. Lhaní ostatních dětí s podporou rodičů si nevšímejte a se svou dcerou to nedělejte. Číst pak bude umět perfektně

Já si myslím, že není problém denně zapsat jednu větu, nebo co to paní učitelka chce. Splnit její požadavek. Proč ne? Že někdo něco, to je jeho věc, na to bych se neohlížela, nepoukazovala na to. Zbytečnéý šprajc!

No já bych se vás zeptala akorát na jediné... má vaše dcera přístup k internetu, má chytrý mobil či tablet, na kterých by šmejdila po internetu? Jestli ano, tak se pak nedivím, že ji nebaví číst knížky.

No vy jste mi taky na moji otázku neodpověděla... Ale proč jsem se ptala? No jen proto, že čtení dětem na internetu nevadí, tam stráví třebas hodinu, ale listovat v knížce povinně se jim nechce. Proto jsem se vás ptala, jaký má vaše dcera vztah k moderní technice v podobě mobilů, tabletů a pod.

Asi bych do nařízení učitelky příliš nerýpala. Chce děti přinutit číst a ví proč to dělá.

Fajn, takže jsme u jádra pudla. Většina lékařů vám totiž potvrdí, že čtení na tabletu není fyziologicky přirozené a otupuje lidské smysly. Naopak čtení klasické knihy zapojuje více smyslů, podporuje rozvoj mozku. Je hezké, že se skrze tablet vaše dcera věnuje také tvoření, ale holt i na něm čte. Pak se jí nechtějí číst klasické knihy, i když je má vlastně ráda. A proto většina dětí lže a knihy nečte, protože se jim nechce. Ovšem na tabletech a mobilech číst vydrží. Chápe vy, o co mi jde?

Na nikoho neútočím, tazatelko. Vyjádřila jsem svůj názor a nemohu za to, že vy máte jiný. Nikomu neupírám možnost ke čtení využívat tablety či čtečky knih. Napsala jsem pouze svůj pohled na význam klasické knihy pro mozek z fyziologického hlediska. Možná právě proto i učitelka vaší dcery trvá na tom pravidelném čtení knížek a zápisu do deníku čtenáře ...

Nejlepší je, když děti čtou to, co se jim líbí a na co se těší. Například Goscini: Malý Mikuláš a další příhody. Dřív děti milovaly Honzíkovu Cestu, Příhody žáků Kopyta a Mňouka, nebo Čtyřlístek.

I velké děti a žáci středních škol ze vzdoru úmyslně nečtou povinné Utrpení mladého Werthera a dokonce jdou tak daleko, že bojkotují i Babičku! Ale když mají něco zajímavého, tak středoškoláci hltají My děti ze stanice ZOO nebo Jak jsem vyhrál válku a podobné. Děti v páté třídě mají jistě také své oblíbené knížky, a když se jim líbí, nikdo je nemusí nutit a čtou samy.

Opatření je to dle mě dost přísné. Většinou se ve školách praktikuje čtení za týden, přičemž se sice rozepisují jednotlivé dny, ale ty se sčítají za týden a za ten tam něco rozumného (ne 2 stránky) musí být.

Já bych viděla jako reálnou tuto možnost: Podporovat dceru ve čtení, aby nezahálela, ale psát jen pravdivé údaje. Bez komentáře to takto nechat, dceru vyzbrojit do školy, aby se při dotazech "nedala". Prostě "paní učitelko, místo 5 stránek v pondělí a 5 v úterý jsem jich v úterý přečetla 10". Pak ale možná budou nějaké následky - nevím, jak by toto učitelka řešila, zda známkou? Možná by bylo dobré si s ní promluvit a vyjádřit svůj názor, že jste na její straně, chcete to samé, aby dcera četla, ale myslíte si, že daný způsob je kontraproduktivní. (Cíle komunismu/socialismu taky byly úžasné, ale techniky, kterým se jich dosahovalo už ne, že?)

Vzpomínám si na jedno nové pravidlo na škole, kde jsem učila, které bylo dost těžké dodržovat a považovali jsme jeho vyžadování za zbytečnost, bez které se dalo obejít a nic nepřinášela. Tak jsme to prostě nedělali, nedodržovali, ale s hlavou vzhůru, bez omluv, ale i bez explicitních námitek proti vedení. Nikdo se o pravidlu nezmínil a (skoro) nikdo ho nedodržoval. Vyšumělo. Máte možnost si o také možnosti promluvit se zbytkem rodičů, abyste se aspoň částečně spojili? Nemyslím v boji proti učitelce, vždyť ona to myslí jen a jen dobře, ale v tom, aby dětem také psali jen pravdivé údaje a nechali to tak být s tím, že je to takto v pořádku?

P.S. Ještě mě napadá, je to pravidlo opravdu důsledně vyžadováno? Čili když dcera čte jen 5 dní v týdnu, následuje něco, je jí to vytýkáno, má špatnou známku, poznámku? Občas učitel musí nastavit pravidla výš, než se zdá potřeba, protože ví, že stejně nebudou dodržována. A kdyby je nastavil tak akorát, bude jejich dodržování nedostatečné. Klasika v kázni, prostě musíte vyžadovat moc, protože 100% to nikdy nebude.

Také s tím nesouhlasím. Když jsem byla na základce, tak jsme museli přečíst jednu knihu za měsíc a to bylo vše. Čtení rozvíjí slovní zásobu a fantazii, to asi ta učitelka chce. Ale tímto způsobem se čtení dětem akorát znechutí a třeba i přestanou číst. Učitelka je dost náročná, jsou to přece děti...

Pokud Vaše dcera umí číst dobře (a to bych v 5. třídě předpokládal), tak bych ji osobně k ničemu nenutil...a paní učitelce to vysvětlil.

Pokud (dobře) číst neumí, potom by měla pravdu paní učitelka.

Zdravím, přečetla jsem si všechny názory kolegů a jsem na rozpacích. Jistě, jedna stránka denně nikomu neublíží a dcera se naučí disciplíně - že na vše nelze říct "dneska se mi nechce". V tom má pravdu učitelka.

Na druhou stranu nucení do denního čtení - ač sama čtu velmi často, neustále kupuji nové knížky (e-knihy mě nebaví) a je to můj oblíbený oddech - vyvolá v dítěti už jen z principu odpor. Proč jedna stránka denně? Osobě bych dala třeba 10 stran týdně, ať si dítě vybere, který den si bude číst. V tom máte pravdu zase Vy.

Záleží na Vás, jestli půjdete proti učitelce. Můžete s ní své názory konzultovat (nikoli cestou "je to na houby"), ale domnívám se, že názor, který zde padnul - ať si učitel nařizuje, co chce, děti si to udělají po svém - není úplně šťastný. Silně podrývá roli učitele a ukazuje dětem, že poslechnut nemusí, když nechtějí. Osobně bych se zkusila s učitelkou domluvit, že dcerka čte ráda, ale povinné čtení jí bere tu radost z této aktivity a rozdmýchává v ní averzi.

Metoda je to hloupá a tou žádná učitelka dítě displině nenaučí. Četba má být radostí a touhou a ne něčím co musí. Například já měla problémy s tím, že jsem věčně ležela v knížkách a mně to zase zakazovali, protože jsem se nevěnovala jiným povinnostem. Dítě se discplině má učit jiným způsobem a určitě ne tímto divným příkazem. Pokud Vaše dcera číst umí dobře, ale čte nerada, tak je třeba založená jinak. Třeba ji víc baví jiný předmět. Donucovací metoda je hloupá a divím se, že tohle vymyslela pedagožka, protože tím některým dětem knihy zoškliví.

Číst je sice důležité, ale pokud sítě číst umí a sem tam prostě nemá náladu tka mi to připadá zbytečné. Pak už vyjde na stejno jestli dítě četlo nebo ne stejně by text nevnímalo jen četlo zbytečná slova. Kdybych byla v srsti dítěte tak bych to prostě udělala tak že bych za den přečetla např. 20 stránek napsala že jsem přečetla 10 druhý den dalších deset a v podstatě bych si to rozvrhla podle nálady a chuti ...

Nevím, jestli to je jen vlastnost Čechů nebo i jiných národností, ale naší specialitou je, když dostaneme příkaz, nejprve uvažujeme, jak ho obejít a až to vymyslíme, tak se začneme rozhodovat, zda splníme, podřídíme se cestou nejmenšího odporu. Mám pocit, že tomuhle věnujeme více času, než přemýšlením, jak splníme nejkvalitněji.