Slovní druh VŠAK

Tio je jen duplikace dotazu,

Sám od sebe bych si nebyl jist, shrnu obsah nástledujícího textu: je to buď spojka (souřadící), nebo příslovce. Ale musel jsem si to vyhledat.

Internetová jazyk/...říká:

SSČ

však sp. souř.
1. odpor. (ne na zač. věty) ale 1, 4: chtěl nás navštívit, nepřijel však; představení skončilo, potlesk však trval; — ve spoj. (sice) — přece však, přesto však má význ. odstín přípust.: slunce (sice) svítí, přesto však, přece však je zima; vyčerpávající, přitom však zajímavá práce; — zato však má význ. stupň.: na přednášky nechodí, zato však pilně studuje
2. důvod. expr. (na zač. věty) vždyť: nediv se, však ho znáš
□ však část. hovor. expr. s význ. zdůraznění, vždyť: však jsem si to rozmyslel; však já ho dostanu

SSJČ

však (ob. šak Něm., Jir., Herb. aj.) sp. a přísl.
I. sp. souřadicí
1. (též zast. kniž. všaktě Wint., řidč. všakť Čech) (zprav. na druhém místě po přízvučném slově, řidč. na dalších místech, zř. na prvním místě) spojuje věty, řidč. větné členy, kt. si významem odporují n. předchozí tvrzení omezují, opravují; ale I 1, avšak: představení skončilo, potlesk v. trval; den skončil, nikoli v. život a ruch; včera jsem ho nezastihl, dnes v. se mi to podařilo (n. dnes se mi to v. podařilo); jeho stanovisko má své výhody, rovněž v. i úskalí; mnohé se k sobě nehodí — v. co mi po tom (Ner.); zajímavá, také v. užitečná práce
2. (též zast. kniž. všaktě Jir., řidč. všakť) vyjadřuje důvod toho, co je obsahem předcházející věty; vždyť: nediv se mu, v. ho znáš; počkám s tím, v. přijde čas (Vrchl.)
3. (zprav. na prvním místě) poněk. zast. zdůrazňuje, zesiluje n. stupňuje výpověď: tma k naší zemi padá, v. také svatý mír na srdce lidí (Svob.); zde by bylo mokro v trávě — v. už nyní je vlhko (Jir.)
II. přísl.
1. (zprav. na prvním místě) hovor. zdůrazňuje tvrzení, kt. se přehlíží, něj. ubezpečení n. vyhrůžku; vždyť 3, ovšem I 1, dojista, jistě 1: v. ono to není tak jednoduché; v. on tam nemá na růžích ustláno; - v. vy to už dokážete; v. si o tom ještě promluvíme; - počkej, v. já tě dostanu; nech, v. já mu posvítím (Něm.); v. on ho trest nemine
†2. zdůrazňuje obsah věty řídící vzhledem k vedlejší větě přípustkové, přece I 1, přesto: ačkoli král nežádal nijaké pomoci, páni v. sami dobrovolně podvolili se platiti (Pal.); ač sen to byl, v. hoden upomínky (Frič) nicméně
3. nář. vyjadřuje přitakání, ano 1: " Vždyť jste vypil sotva jednu skleničku!""V., v.!"(Rais)

_______________________

Zdá e, že by to chtělo kontext a že odpověď není úplňe automatická.

Figurkův "příspěvek bych raději nekomentoval.

Jenom aby byllo jasno: ta mí poslední věta vůbe, ale vůbec neměla vztah k vaší odpovědi, to bylo čistě mé vyjádžení, respektive nevyjádření (a vy jste se do něj nenavážela ani trochu).