Střední škola - jaké byly Vaše pocity?

Nejlepší období? No, nevím. Každé období je něčím báječné a něco by se zas dalo vylepšit.

Je to už dlouho. Z intru jsem měl docela obavy a ze školy - spíš jsem nevěděl, jak to budu zvládat. A pak velké město ... Ale do školy jsem se těšil. Pocity během prázdnin - asi hlavně nejisté očekávání, nevěděl jsem, do čeho přesně jdu. Nikoho z intru ani ze školy jsem neznal. Zpětně mohu napsat, že to nakonec bylo dobré období.

Se spolužáky se teď vidíme jen občas při srazu. Ale dva dobré kamarády, kteří jsou i po letech pořád víc, než jen bývalí spolužáci (i když se kromě srazů taky nevídáme), jsem si tam našel.

Shrnutí jednou větou: Jsem rád, že jsem se tenkrát tak rozhodl a že jsem tam byl.

Tak nejhezčí vzpomínky byly jedině na dojíždění vlakem(u tebe to bude na intr)myslím,že tak to má většina.Každý člověk je jiný a já v tom období měla spoustu zájmů a volný čas naprosto nabitý(koncerty,akce,oslavy,lásky a problémy)a do toho škola,tak dodnes nechápu jak jsme to přežili a dokonce odmaturovali.Asi to je pravda,vzpomínám dodnes a dodnes máme srazy kdy je veselo i když jsme spoulu strávili jen 4roky a každý jsme odjinud,z jiného kraje.Srazy ze základky nevydržely.

...ještě doplním,dostali jsme se se spolužákem taky jen dva,ale on jezdil busem a já vlakem,takže jsme tolik času spolu netrávili,rychle jsme se adaptovali na jiné spolužáky našli si svoje kamarády,ale zásadní věci jsme řešili spolu,když jsme něco nevěděli.(u nás se potvrdilo,jeden kraj jeden mrav-prostě valaši drželi spolu,tak my taky museli držet spolu když šlo o vážné věci)Před prázdninama jsem na školu vůbec nemyslela,ale je to tím,že se nestresuju dřív než je nutno.Prostě jsem tam skočila"rovnýma nohama"...a šlo to.Takže žádný strach a určitě se s kamarádkou neseparujte.Takové jsme tam měli dvě holky a byly pořád spolu z jednoho města,chichotaly se spolu,spolu o přestávkách...nepůsobí to dobře,když se tak dvě semknou k sobě,potom těžko poznáš ostatní.

Ahoj,

ještě jsem pořád na střední (jdu do čtvrťáku), ale ráda vzpomínám na ten nástup. Když jsem vyšla ze základky, cítila jsem takovou svobodu. Bylo to divný, byl to takový konec jedné etapy. Hrozně jsem se bála, ale zároveň těšila na novou školu, spolužáky a učitele. První den jsme měli takové slavnostní uvítání studentů prvních ročníků v divadle. Půl hodiny před začátkem jsme si všichni ze třídy dali sraz na náměstí, kde jsme tak trapně stáli v kolečku, nemluvili jsme, každej koukal na každýho a přitom všichni sledovali hodinky. Bylo to celkem vtipný.

Nakonec jsme se všichni poznali, i když to dalo hodně práce. Na školu jsem si zvykala hůř. Jsem taková vzorná studentka a na základce jsem byla zvyklá na mírnější přístup a dobré známkování. Byla jsem zvyklá se hodně učit. Musim se přiznat, že jsem brečela, že to nestíhám. Prostě začali padat špatný známky. První známka z matiky byla 5 a zjistila jsem, že v angličtině jsem na tom bídně. A tý učitelky jsem se hrozně bála.

Zvykla jsem si až za 3 měsíce a teď tam jsem jako doma. Teda ne tak doslova, často mě to tam, jako většinu lidí, pěkně se*re. Naučila jsem se ale hodně věcí, mám k učení a životu jiný přístup a učení tak nehrotím. Naučila jsem se také učit a patřím mezi nejlepší studenty. Přesto ty 5 a 4 taky jsou. Bez toho to nejde. A anglicky umím skvěle. Jsou tam dost přísní učitelé, ale když to umíš a snažíš se, tak jsou hodní. Chtějí tě prostě naučit, tak se jich neboj.

Přeju ti hodně štěstí. Možná se tam budeš cítit jako v jiném světě, ale zvykneš si a budeš říkat, že je to tam lepší než na základce.

A ještě rada na závěr. Veď si pořádně sešity na maturitní předměty a dopisuj si včas látku. Věř mi, vím o čem mluvím. Moje jsou v katastrofickém stavu a že toho teď lituju.