Parciální náboj

Kolega má naprostou pravdu, jen bych to trochu rozvedl:

Představ si molekulu HF. Oba atomy jsou vázány kovalentní vazbou, ale díky větší elektronegativitě fluoru se vazebné elektrony vyskytují častěj u něj. Ačkoliv molekula jako celek je elektricky neutrální, konec ,kde je atom fluoru, bude mít záporný náboj, konec, kde je atom vodíku, bude mít kladný náboj. Jsou to dílčí (parciální) náboje elektricky neutrální molekuly. Tyto parciální náboje jsou zdrojem mezimolekulových sil, které mohou být velmi významné z hlediska především fyzikálního chování látky. Trvalé parciální náboje mohou vazbu zpevnit, proto HF špatně disociuje, je nejslabší z halogenvodíkových kyselin.
Srovnejme s HI. Rozdíl elektronegativit je velmi malý, vazba je jen velmi málo polární. Ve vodném roztoku se k velkému atomu jodu přiblíží kladné koncen polárních molekul vody. Tím deformují orbitaly včetně vazebného směrem k atomu jodu a vyvolají (indukují) kladný parciální náboj atomu vodíku a vazba se rozpadné - dojde k disociaci kyseliny. Disociace je velmi snadná právě díky polarizovatelnosti atomu velkého jodu na rozdíl od nepolarizovatelného atomu fluoru. Proto je jodovodík nejsilnější z halogenvodíkových kyselin.