Nazvali byste tohle úvahou?

Je následující text podle vás úvaha, nebo ne? Nejsem si jistá.

Některé školní výlety, akce a podobně se časem stávají každoroční tradicí. Třeba Hobbit v kině před Vánoci (i když příští rok už to Hobbit asi nebude). (jedna nejmenovaná školní akce). (jedna nejmenovaná školní akce). A (jedna nejmenovaná školní akce).

A ačkoliv to všechno zní skvěle – všechno, co nezahrnuje obvyklé sezení ve škole, zní skvěle – v některých chvílích přemýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší do té školy nakonec jít. Obzvlášť v momentech, kdy třímám v ruce papír s tužkou, rozhlížím se, div si nevykroutím hlavu, snažíc se najít odpověď na otázku "Co viděl kníže xxx, když se díval na svůj hrad?".

Letos jsem cestou na Vyšehrad zapomněla, proč jsem vlastně ten den nechtěla nikam jít. Svedu svoji dobrou náladu na počasí, protože ten den bylo venku opravdu krásně. Do té doby, než nám rozdali papíry. V tu chvíli mi došlo, že už to začíná. Teror, který letos budu prožívat už třetím rokem.

A teď vám povím proč. Proč jsem, co se týče (jedné nejmenované školní akce), tak hrozně negativní.

Nemám problém s objevováním Prahy. Chápu, že se učitelé snaží udělat (jednu nejmenovanou školní akci) poučnou a zároveň zábavnou akcí a nic proti tomu nemám, jenom mi vadí, že ve finále to tak zábavné ani poučné není. Nejspíš je to jen mnou, ale přijde mi, že otázky, které dostáváme, přímo vybízejí k hloupým odpovědím. A když člověk odpověď nezná, je skoro nemožné se k ní dostat bez použití internetu v mobilu.

Před dvěma lety jsme si z toho všeho udělaly s holkami legraci. Tehdy jsem si po proslovu třídní uvědomila, že kreativita přeci jen zná hranic. Obzvlášť ve škole.

Nevím, jak to mají ostatní, ale mě (jedna nejmenovaná školní akce) nezaujala. Bavila by mě, kdybychom u toho nemuseli prožívat peklo v podobě záludných otázek a měli tu možnost se prostě projít a vstřebat všechnu tu krásu okolo sebe, ale tak to prostě není a vždycky to končí tak, že si přeju být v škole. Což, uznejte, je prostě škoda.