Školní příklad

Ahoj sebod, tak jsem nejdřív musel nastudovat o co vůbec jde. Vidím to prvně. A netuším, jak to řeší děti ve 4. třídě

Já si z toho udělal rovnici. Principem je, že se přičítá stále stejné číslo (čárkovaná šipka). Ostatní jsou pro kontrolu.

První příklad: Číslo v první buňce jsem označil A. V druhé je A+X, ve třetí A+2X a ve čtvrté A+3X, dohromady tedy všechna čísla dají 4A+6X a to musí dát 26. A i X musí být celá čísla. Potom na X připadá nejvyšší číslo 3 a na A 2. Kdybych zvolil pro X čtyřku, nemohlo by A být celé číslo. Čísla v buňkách jsou tedy 2, 5, 8 a 11. Ale jak to dělají děti ve 4. třídě, to fakt netuším

každá generace má svoje specifikum, na co se ve škole zaměří. Dodnes se pamatuju, jak někdy v první nebo druhé třídě přišly na řadu množiny a můj otec, společně se sousedovým vypadali na chodbě domu při řešení domácího úkolu asi takhle . A přežili to oni i my. A že v osmé třídě budeš za pitomce? To bude puberta v plném proudu a za pitomce budeš stejně, matika nematika. Tak to neber jako osobní selhání, ale jako neodvratný důsledek koloběhu života.

Amperku. To je právě to. Já to taky počítám jako rovnice. Ale děti to mají počítat tak nějak logicky . Prostě zkoušet dosazovat, dokud to nevyjde . Tak je pravda, že pokud to člověk vezme jako zábavu na celé odpoledne, tak pak ano...No, přiznám se, že leckdy musím sama nastudovat, co se vlastně po mně chce a pak můžu jít zkontrolovat úkol . I tak Ti moc děkuji...

Tak jsem snad objevil logiku tohoto schematu a podmínek pro doplnění čísel aby splnila součet. Nejnižší možný součet u tohoto pavouka je možný 10. Rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším číslem poloviny zapsaným jako součet musí být dělitelný 3. Na prvním uvedeném příkladu zde - příklad: 26:2=13 - dá se zapsat jako 6+7 nebo 5+8 - tedy rozdíl mezi nejnižším (3) a nejvyšším (8) číslem jsou 3 - obsažené 1x - tudíž se v pavouku přičítá k nejnižšímu číslu (dole) 1, do kroužku vlevo nahoře se napíše číslo nevyšší - 8, ostatní čísla už vyplynou. Ale - 26:2=13 se dá zapsat i v jiných součtech - jako 2+11 a 8+5. Zde rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším číslem je 9 - a to obsahuje číslo 3 - 3x, proto budeme k nejnižšímu číslu přičítat 3 (dole bude 2, vlevo nahoře 11). Čili kolikrát je možné napsat polovinu zadaného výsledku, a tuto ještě zapsat jako součet dvou čísel, jejichž rozdíl je dělitelný třemi, tolik má úloha řešení. Kolikrát se v rozdílu objeví trojka, tolik se dá přičítat k nejnižšímu číslu dole. Pokud je rozdíl 1 - můžeme přičítat pouze po 1, když se do rozdílu vejde trojka dvakrát, můžeme k nejnižšímu číslu přičítat 1 i 2, a když rozdíl trojku obsahuje 3x, můžeme přičítat až 3, atd.. Druhý příklad s výsledným číslem 38 má řešení 3 - dole 8 - přičítá se 1, dole 5 - přičítá se 3, dole 2 - přičítá se 5 (vždy po přerušovaných šipkách). Poslední, nezaškrtnutý příklad, c) součet 74, má řešení 6.

Dle mého je to o logice.Já bych to udělal takto:

Hledání prvního čísla 26:4=6,5 nejbližší možné 5 to jest o 1.5 méně

38:4=9.5-1,5=8

74:4=18.5-1.5=17

Pavle. Je to o logice. Ale jak vysvětlit ten logický postup desetiletému dítěti. Jak mu logicky vysvětlím, že to první číslo je 5. Že se bude přičítat 2, 3, 1? Vážení, selhala jsem ... Co budu dělat, až bude holka v 8mé třídě?

V osmé třídě bude ona učit tebe jako mě

jak - vysvětlit? to je matika od Hejného, ne, ta se nevysvětluje, tam si na to mají děti přijít samy ptala jsem se holky, jak to ve čtvrté třídě řešili, jestli na to měli nějaký systém, tak prý ne, takhle málo zadané pavučiny se jely stylem pokus - omyl.

Dá se to vzít i logikou postřehu a z toho vyjít. Je zřejmé, že rozdíly mezi jednotlivými chybějícími čísly jsou stejné (čárkovaná šipka). Dále, že rozdíl mezi šipkou s plnou čarou je dvojnásobný než mezi čárkovanou, a rozdíl mezi čísly spojenými tečkovanou šipkou je rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším číslem.

Co znamená nejbližší možné číslo - nejbližší čemu? Kde jste vzal 1,5 - proč zrovna? Možná neznáme celé zadání - z čeho to vychází. Vychází mi posloupnost čísel po sobě jdoucích od čísla v dolním vrcholu po čárkovaných šipkách - první příklad 5-6-7-8, druhý 8-9-10-11, třetí 17-18-19-20. Bral bych logiku v tom, že v této dráze (čárkovaných šipek) je součet prvního a posledního stejný jako druhého a třetího, čili v prvním příkladu 26.2 =13, součet dvojic - 6+7 (13), další možné, aby se čísla neopakovala je 5+8 (13). Stejná logika jako při sčítání delší řady po sobě jdoucích čísel.

Zrovna tak může být ve spodním kolečku prvního příkladu 2, plná čára +6, tečkovaná + 9, čárkovaná +3

(11)_______+6__________(5)

+3 +3

+9 (8) +3 a) = 26

6

(2)

ajta krajta, zase nějaké novoty pro děti na 1. stupni základních škol, které ani rodiče neznají. Podivné šipky vztahů nic neříkají tomu, kdo nechodí dnes do školy. Rodiče, které chtějí svým dětem poradit, když už jim to pořádně nevysvětlila paní učitelka, nebo je to nenaučila, se to musí pokusit někde najít a pak v tom najít docela jednoduché kupecké počty, jenom pochopit jak to tvůrce pavučiny myslel.

Kdo o to má zájem, může se podívat například na pdf http://www.matematika.moderni…oad/4971-pavuciny_jihlava.pdf (snad se to zobrazí správně, případně si to najděte na googlu)

Pozor, dokument v .pdf se při kliknutí přímo stahuje. Případně si ho zkuste najít přes google a pak se rozhodněte, jestli ho chcete stahovat. Ale vztahuje se k probíranému tématu a je docela užitečný.

Nojo,no. Holka chodí na školu, kde mají vzdělávací system Fraus. Je pravda, že v první třídě odpadlo hodně dětí, že jim tento způsob výuky nevyhovuje. Zapomeňte na nějaký řád v učivu . Jeden den je násobení, druhý sčítání, pak máme indiánskou násobilku, pak krokujeme . Za mě: docela se mi to líbí, není tady žádné bezhlavé biflování čehosi, co děti sice umí zpaměti, ale vůbec nechápou o co jde. Ale někdy se objeví COSI, kdy na to koukám takhle . Ale aspoň jste mě potěšili v tom, že mě nekamenujete za to, že jsem naprostý . Za to vám všem patří obrovský dík