Nejste přihlášen/a.
Zdravím, mám dotaz ohledně oslovování žáků na druhém stupni ZŠ (přibližně ve věku 13-14 let). Používají ve školách učitelé častěji základní jména nebo jejich hovorovou (rodinnou) podobu? Mám na mysli následující jména Terezo - Terko (Teri), Simono - Simčo, Barboro - Barunko (Barčo), Petře - Péťo. Čemu by jste dali přednost u starších dětí a jak se dnes oslovuje ve školách? Své jmeno můžeme vnímat různě, zajímá mě váš názor. Díky za odpověď.
Terezo, Simono, Barboro, Tomáši
Preferuji pravopisně správnou formu jména.
Nejde to generalizovat. Je to učitel(ka) od učitele(lky). Mě zdrobňoval jméno, a to pokaždé, bez výjimky, od šestky do devítky na ZŠ učitel na češtinu a zeměpis. Ostatní moc nezdrobňoval, jenom občas nějakou holku, ale ne s takovým pravidlem jako mě. Na gymplu, opět od prváku až do čtrvťáku, tentokrát žena, češtinářka, opět pokaždé zdrobňovala, nikdy mě neoslovila jinak než zdrobněle. Jinak obecně zdrobňovala častěji než ten učitel ze základky, ale u ostatních to prokládala, někdy zdrobněle, někdy normálně, jenom u mě pokaždé zdrobněle. Oba, když se s nimi potkám, zdrobňují doteď.
Já když byla na 2. stupni ZŠ, oslovovali nás jednou normálně a někdy ,,podomácku. Ale spíše ten druhý případ. A alespoň mně se to více líbilo, a i nadále líbí, když mi neosloví tak, jak je to v kalendáři,ale hovorově. Přijde mi to, že na mě není zrovna tak naštvaný, a tak trochu přátelštější. Ale jak tu píší už ostatní. Záleží na daném vyučujícím, jakou má povahu, jak je mezi nimi oblíben a jací ty žáci jsou.
Katdý učitel i dítě to má jinak. Když je slečna roztomilá, dětsky vypadající, s dvěma culíčky, učitelka je typ "ťuťu ňuňu" nebo "opatrující maminka", tak je to Barušinka, pro nerudného zeměpisáře to bude Nováková. Dost záleží, jak si učitel sedne se žákem. Ženy-učitelky mají tendenci více používat zdrobněliny, zvlášť pokud jsou uvolněné a jejich vztah ke třídě je přátelský a děti malé. Dá se to ale také měnit se situací, Terka si asi všimne, že ji najednou oslovuji "Terezo" v příkrejším tónu a ucítí výstrahu.
Měla jsem ale také kolegu, který (ačkoliv si jména pamatoval) z legrace dětem říkal "ty tam v tom zeleným", "ty s tím králíkem kolem krku", "hej fotbalisto". Ten si směl dovolit hodně, děcka ho milovaly a všechno mu prominuly.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.