Oslovování žáků na druhém stupni ZŠ

Normální je "základní" jméno - a to i preferuji

Tykat a celá jména .. Zachvíli přejdou na střední a tam už to bude běžné

Terezo, Simono, Barboro, Tomáši

Ještě by se, podle mě, daly použít vžité zkrácené tvary dlouhých jmen (např Jaroslav-Jarda), ale zdrobněliny už nejsou na místě.

Někde i příjmením.

Nejde to generalizovat. Je to učitel(ka) od učitele(lky). Mě zdrobňoval jméno, a to pokaždé, bez výjimky, od šestky do devítky na ZŠ učitel na češtinu a zeměpis. Ostatní moc nezdrobňoval, jenom občas nějakou holku, ale ne s takovým pravidlem jako mě. Na gymplu, opět od prváku až do čtrvťáku, tentokrát žena, češtinářka, opět pokaždé zdrobňovala, nikdy mě neoslovila jinak než zdrobněle. Jinak obecně zdrobňovala častěji než ten učitel ze základky, ale u ostatních to prokládala, někdy zdrobněle, někdy normálně, jenom u mě pokaždé zdrobněle. Oba, když se s nimi potkám, zdrobňují doteď.

Já když byla na 2. stupni ZŠ, oslovovali nás jednou normálně a někdy ,,podomácku. Ale spíše ten druhý případ. A alespoň mně se to více líbilo, a i nadále líbí, když mi neosloví tak, jak je to v kalendáři,ale hovorově. Přijde mi to, že na mě není zrovna tak naštvaný, a tak trochu přátelštější. Ale jak tu píší už ostatní. Záleží na daném vyučujícím, jakou má povahu, jak je mezi nimi oblíben a jací ty žáci jsou.

Chodím na 2. stupeň (7. třída) a většina učitelů nám říká příjmením. Např. Pořízková, pojď k tabuli, Novák, ukaž mi sešit. Křestními jmény nás oslovují asi jen 3 učitelé

Katdý učitel i dítě to má jinak. Když je slečna roztomilá, dětsky vypadající, s dvěma culíčky, učitelka je typ "ťuťu ňuňu" nebo "opatrující maminka", tak je to Barušinka, pro nerudného zeměpisáře to bude Nováková. Dost záleží, jak si učitel sedne se žákem. Ženy-učitelky mají tendenci více používat zdrobněliny, zvlášť pokud jsou uvolněné a jejich vztah ke třídě je přátelský a děti malé. Dá se to ale také měnit se situací, Terka si asi všimne, že ji najednou oslovuji "Terezo" v příkrejším tónu a ucítí výstrahu.

Měla jsem ale také kolegu, který (ačkoliv si jména pamatoval) z legrace dětem říkal "ty tam v tom zeleným", "ty s tím králíkem kolem krku", "hej fotbalisto". Ten si směl dovolit hodně, děcka ho milovaly a všechno mu prominuly.