Volba budoucího života

Od: Datum: 28.02.15 21:30 odpovědí: 7 změna: 02.03.15 10:17

Dobrý den. Maturita mne čeká již příští rok a já tak cítím stále narůstající tlak ohledně nutnosti volby VŠ a títmo i mé budoucí profese. Zatím vím s jistotou pouze to, že se chci orientovat humanitním směrem. Na gymnáziu mne baví především jazyky (AJ FR) a základy spol. věd, zvláště psychologie. Skutečně nevím, jak pokračovat dále, času ubývá rychle a já tápu prakticky již od 2. stupně ZŠ. Bavila by mne určitě psychologie, o které se domnívám, že je i přes značné množství psychologů stále perspektivním oborem, nicméně je velmi těžké vůbec se na tento obor dostat. Jde tedy spíše o takový malý sen, nepříliš realistický. Dále zvažuji také studium médií a žurnalistiky. Nicméně jistá si skutečně nejsem, ráda bych znala Váš názor.

Jaký z humanitních oborů je tedy dle Vás v dnešní době perspektivní? Jaké mám šance dostat se ke studiu psychologie (nejlépe vlastní zkušenosti studentů daného oboru)?

Předem děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 28.02.15 21:43
avatar

Ahoj. Poradím ti jedno. Dívej se kromě perspektivity, také na to, aby jsi na té škole vydržela, aby tě to bavilo. Já si zvolila silně perspektivní obor (taky zatraceně těžký), vydržela jsem tam jeden semestr. Nebavilo mě to a nešlo mi to. Utekla jsem na žurnalistiku v kombinaci se sociologií. Sociologie je něco jako psychologie, akorát studuješ společnost, sociální skupiny, instituce (rodina, škola apod.). Původně jsem chtěla kombinaci žurnalistika a psychologie, ale tam brali hrozně málo lidí. Myslím si, že na psychologii je dost těžké se dostat. Klidně si přihlášku podej. Připravuj se pilně na přijímací zkoušky, ale dej si i záložní obor. Poslední moje rada je taková: Nenech se nikým zvyklat. Pokud srdcem cítíš, že tě to tíhne k humanitnímu směru, tak dej na své srdce (i když ostatní budou říkat, věci jako, co z tebe bude, to nemá budoucnost...). Je jasné, že uplatnění nebude takové, jako třeba u přírodních věd, ale pokud to budeš dělat tím srdcem a budeš na sobě makat, bude to lepší, než být na škole, která tě nebaví, nejde ti. A do konce života dělat povolání, které je ti proti srsti.

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 28.02.15 21:54
avatar

tady bohuzel moc neporadime, musite to najit v sobe.. taky jsem byl z toho zoufaly, co si vybrat za obor... ja zjistil, co chci delat az cca ve 22-3letech a vsechno, co umim jsem se naucil a ucim se doposud sam bez skol, protoze muj puvodni obor byl mylne zvoleny a naprosto me odradil... jen muzu rict, ze pokud nebudete vycnivat, tak zurnalistika apod moc perspektivni neni, protoze vas uslapou stada tech, co maji ostre lokte a vycnivaji :) napr psat clanky v redakci je hodne stres s usmevnym platem a nikoho nebudete zajimat, hlavne dodat material, ktery vam sefredaktor/editor poskrta a upravi tak, ze nepoznate, ze to je vas text :) atd atd realita je nekdy kruta oproti snum na skole :)

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 28.02.15 22:25
avatar

Já bych se víc zaměřila na jazyky.

Baví Vás, jdou Vám

a mají perspektivu ...

Ohodnoceno: 1x
 
Od: mp
Datum: 01.03.15 00:10

Hodně výhodné je následovat profesní dráhu svých rodičů. Ať si dnes říkáte co chcete a můžete proti svým rodičům i revoltovat, v rodině předané zkušenosti jsou dost cenným kapitálem pro Váš budoucí profesní vývoj. Nakonec je to dobré i pro celou společnost (proč by musel každý začínat od nuly a znova získávat drahé zkušenosti). Samozřejmě při vysokém nadání bych volil cestu srdce.

doplněno 01.03.15 00:21:

A ještě malá poznámka trochu oftopic. Věřím, že u nás vyroste v budoucnu ještě mnoho erudovaných odborníků humanitárních a dalších sociálních věd, ale za šikovného, chytrého a vzdělaného technického odborníka, řemeslníka (kteří vědí, jak co fyzicky funguje) budeme vděčni a budeme je platit zlatem.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.03.15 09:08
avatar

Mp: Toto je dobrá rada, která má své opodstatění, pokud má tazatelka vysokoškolsky vzdělané rodiče.Třeba já jsem je neměla. A ještě mě někam tlačili. Byla to dvojitá chyba, kdyby v tom oboru, do kterého mě tlačili, byli vzdělaní, tak bych si to rozmyslela o hodně dříve a na tu školu bych vůbec nenastoupila. A i když má člověk vysokoškolsky vzdělané rodiče, tak ne všechi rodičové chtějí, aby se jejich potomek dal na jejich dráhu. Zářným příkladem toho jou herci, baletky apod. Jedině lékaři by mohli nutit děti jít v jejich stopách. Ale ani tohle už není pravidlem.

Znám holčinu, která je teď v maturitním ročníku, a neví, kam by šla na vysokou, baví jí všechno, jde jí všechno. Její veliký zájem je Pionýr. Zde pracuje s menšími děti, než je ona sama. Podniká s nimi různé věci, tvoří s nimi. Děti ji pouslouchají a mají ji rády. Jisto jistě má na tohle talent. Podle mě by toho měla využít a stát se učitelkou. Jenže má doma mámu, která pracuje ve školství a ta ji od toho, řekněme, dost odrazuje. A tak si podala přihlášku na Vysokou školu chemickou. Na otázku, jestli jí bere chemie, odpovídá, že ne, ale že jí tam vezmou bez přijímacích zkoušek a že navíc je to perspektivní obor. Tak uvidíme, jak dlouho tam vydrží.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.03.15 00:48
avatar

Jdi za svým snem a nenech se odrazovat, a zároveň si nenech radit ostatníma. Je a bude to tvůj život. Pokd máš určitý cíl, je to jen a jen dobře. Pokud to nevyjde v jednom roce, můžeš jít na jiný obor a na příští rok se pořádně připravit a pak to zkusit znovu. A za ten rok buď budeš studovat něco jiného, nebo si dáš rok pauzu a vyděláš si peníze, naučíš se třeba další jazyk a pod.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ter96
Datum: 02.03.15 10:17

Všem děkuji za rady. Sama dobře vím, že bych se měla věnovat něčemu, co mne bude naplňovat a bavit. Život je moc krátký na to, abychom se k něčemu nutili, dělali něco, co nás neuspokojuje. Na druhou stranu je nutno přiznat, že se musím nějakým způsobem uživit. Takže alespoň trocha praktického uplatnění by zde být měla. Rozhodně ale půjdu za tím, po čem toužím, o čem v hloubi duše vím, že je to ONO (já vím, klišé). Chci vést skutečný život (další klišé). Plánuji také žít trvale v zahraničí, ačkoliv ČR mám velmi ráda a vždy bude mým domovem, stále v sobě dusím pocit, že mám být někde jinde. A vím, že pokud tak neudělám, tento pocit mne jednoho dne snad zničí. Brzy asi přijdu o všechny iluze a přestanu užívat výše užité odrbané fráze. Teď jsem ale ještě plná ideálů, tak toho využiji. Sladkých 18.

Děkuji.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.