Spolužáci mě uráží

Ahoj Kláro, tak jdi do protiútoku. Oni tě žádají o ruku, tak jim řekni, že ano, že si ho tedy vezmeš, když tě na kolenou prosí, a že to dáš hnedka večer začerstva na FB...tedy v případě, že tam máš profil. Musíš se naučit být na ně hnusnější, než jsou oni na tebe. A nebát se, to je hlavní poučka. Jakmile dáš najevo, že máš strach, tak tě budou otravovat ještě více. A samozřejmě, o všem říkej rodičům. Ještě mě napadla jedna věc. Otravují tě pořád jedni a titíž kluci? Nemůže to být i tím, že se jim třeba opravdu líbíš?

Ahoj Klárý, Nejhorší je řídit se tím co si myslí ostatní, přemýšlet nad urážkami a být z nich smutná. Na základní škole jsem se také potýkabla se šikanou, opravdu krutou šikanou, myslela jsem, že už nechci žít, ale teď je mi 2o let a jsem za všechny ty urážky a výmysli tupých kreténů a kraviček vděčná..

Připravili mě na to, že za svůj život člověk potká tolik nepříjemných a závistivých lidí, že nemá cenu na ně brát ohled jinak se člověk dočista zblázní.

Úplně se vyprdni na to co říkají, usměj se, když tě budou urážet a snaž se nevnímat co jim padá z úst. Sostřeď se na sebe, na to co máš ráda a svým kamarádkám a kamarádům z té třídy nesvěřuj své ,,tajnosti,, a pocity. Mohli by to totiž použíti proti tobě.

A hlavní věc, mysli pozitivně. Každá negativní myšlenka nad kterou přemýšlíš tě bude pronásledovat až se nakonec stane reálnou. Pokud jdeš do školy se strachem co na tebe zase vymyslí, akorát z toho budeš špatná a oni to na tobě uvidí.

Myslet pozitivně je ráno vstát, podívat se na sebe do zrcadla, pořádně se na sebe zadívat a říct si co všechno máš na sobě ráda a co je na tobě hezkého. Vyjít do školy s pocitem, že ať dnes padne jakákoliv urážka tvým směrem, tebe se to nedotkne protože víš, že jsou to jenom přihlouplí puberťáci, kteří se nudí a navzájem před sebou ze sebe dělají machry a tak někoho chtějí ponížit.

Myslet pozitivně znamená věřit tomu, že je přestane bavit tě urážet a nechají tě být. Také to znamená mít se ráda a nehledat na sobě chyby.

Každý člověk je individuální a odlišnost nás dělá tím, kým jsme.

Usměj se a řekni si, že dnešním dnem všechno zlé skončí, vejdi do třídy sebevědomá a představ si, že se nic z těch zlostí nikdy nestala.

A pokud někdo něco řekne, nenech si shodit úsměv, to je první krok ke konci toho otravování.

Věřím ti že to zvládneš. Jsem při tobě.

Ahoj, víš, něčím podobným jsem si také prošla. U mě to ale nebyla vyloženě šikana, spíš mi pořád říkali jednou blbou přezdívkou a já už jsem z toho začala pomalu šílet. Nevěděla jsem co mám dělat. Vím že to nebylo nic fatálního, ale já jsem prostě odjakživa byla takové citlivější povahy. Prostě mi lezlo na nervy jak tu přezdívku říkali před učiteli, když jsem přišla do třídy všichni na mě přes ni nadšeně volali. Pak se o ní dozvěděly i vyšší třídy a začali si ze mě kvůli tomu dělat debila.

Až jsem se prostě rozhodla, že už to překročilo všechny hranice, nasadila jsem jinou taktiku než ignoraci, která zjevně ničemu nepomáhala. Za 1., jsem těm děckám co mi říkali přezdívkou, jsem jim zase říkala já jejich přezdívkou co jim lezla na nervy a za 2., začala jsem si zkrz tu přezdívku dělat sama na sebe. Osud mé přezdívky byl zpečetěn, když jsem se ji rozhodla místo svého jména namalovat na zeď (ve výtvarce jsme si zdobili barvami zdi) a od té doby mi tu přezdívku říká jenom 1 kluk, který je ale známý tím, že všechny provokuje.

Co tím chci říct? Přestaň být z toho na větvi a udělej si z toho žádání o ruku taky srandu. Sama na to třeba někdy upozorni a uvidíš, že je to postupně přestane bavit. Hlavně se ale nesmíš vytočit, nebo nějak rozbrečet! Tady těmhle hovadám se nesmíš poddat, jinak je s tebou amen.

Mimochodem teď je mi 13 a jmenuju se taky Klára! A ještě musím říct, že dobře píšeš. Co takhle založit si blog?

Souhlasím s chobotnicí výše, zkus se naučit je ignorovat a budovat si sebevědomí. Toto je tvá zkouška, zkus říct nebo si najít kámošku, která tě podpoří. To nejhorší, co můžeš udělat, je se litovat. Když oni uvidí, že jsi slabá, budou útočit ještě víc. Nedalas jim hranice, oni cítí tvou nestabilitu. I když taková nejsi, snaž se být v jednu chvíli herečkou. Řekni si, že to je jen protentokrát, a když tě zase budou urážet, snaž se je setřít, nebo alespoň vypadat, že je ti to jedno. Hlavně jim nesmíš ukázat slabost. Hodně štěstí!

nejlepší by bylo, kdybys dokázala si z nich dělat "srandu". Jak jsi na tom se smyslem pro humor?

- můžeš si teda zkusit dělat srandu sama ze sebe, jak Ti radí rodiče, zkus to s nimi víc probrat, zdá se, že mají docela dobré názory ! Když spolužákům ukážeš, že Ti jejich urážky nevadí, tak je to přestane bavit, myslím.